Po četných zkušenostech s Komárkovými úvahami v různých periodikách a rozhlase je "Muž jako evoluční inovace" mým prvním setkáním s jeho knižní produkcí. Bylo to setkání příjemné, byť nikoli bez výhrad. Kniha je kontinuální soubor úvah na téma samčího fenoménu v dějinách nejen lidských, přičemž šíří záběru se dle mého může směle rovnat třeba s Canettiho Masou a mocí. Pro středně nevzdělaného čtenáře mého typu se jedná o hlubokou studnici zajímavých informací a postřehů, vtipných úvah a podnětů k zamyšlení, podaných čtivě a "srozumitelně". Uvozovky v předchozí větě však nejsou bez důvodu, a zde spočívá jedna ze dvou negativních připomínek, které ke knize mám. Stanislav Komárek je popularizátor známý vytříbeností a hravostí jazyka, který ve svých textech používá. Zde mě však doslova překvapilo nadužívání cizích slov, jimiž se úvahy přímo hemží. Nemluvím o odborných výrazech, bez nichž se leckdy nelze obejít, aniž by utrpěl spád informací atp. – pokud však sourozenci nesoupeří, nýbrž kompetují, vlastností nemáme soubory, ale klastry apod., což jsou jen drobné příklady ze stovek až tisíců, text začíná dle mého zbytečně škobrtat.
Druhou připomínkou je pak sice těžko obhajitelný, leč přítomný dojem, že obrovská erudice autorova hrozí nebezpečím "samospasitelnosti", když na množství podnětných a otevřených otázek někdy až příliš snadno nachází odpovědi sám u sebe. Já se svou v porovnání naopak malou erudicí to těžko mohu posoudit, leč svému čtenářskému deníku tento pocit mohu s klidem svěřit.
Tak či tak, je to výborná, poučná i zábavná kniha hodná vícera přečtení, plná zajímavostí a pro Komárka typického otevřeného myšlení a zdravého rozumu. Už teď se těším, až si pořídím nějakou další. schovat popis