Když jsem se do knihy pustila, celkem mě zarazila délka první kapitoly u Gemmy i u Lyry. Posléze jsem ale zjistila, že tři strany má opravdu jen první kapitola, takže to považuji spíše za klad. Rychleji jsem si mohla zvolit, jak budu knihu číst. A že to bylo těžké! Nechtěla jsem číst dvakrát ten samý příběh, tak jsem to nakonec tak nějak střídala po kapitolách, ačkoli nevím, zda úplně pravidelně. Nejhorší na tom totiž bylo, že jakmile jsem se začetla, musela jsem knihu zase otočit a začíst se do jiného příběhu. Tomuto faktu celkem pomohlo i to, že kapitoly končily v dost zajímavých momentech.
Autorka by si ovšem měla dávat pozor na přehršel zbytečných informací. Hned v té první kapitole na mě vyskočila spousta podivných jmen (kupříkladu Palmolive, u mě ale stále vede Paprika) a já si je nebyla schopna zapamatovat. Tento jev jsem zaznamenala i později, kdy na mě vyskočila hromada odborných slov, která jsem moc nechápala.
Jinak byl ale styl psaní autorky moc dobrý. Lauren Oliver píše vtipně, čtivě a osobitě. Navíc mě velmi pobavilo zjištění, že Lyra vymýšlí vlastní slova. A jednou z nejlepších věcí pro mě bylo to, že jsem knihu mohla kdykoli otočit, když mi někdo z příběhu začal trošku vadit.
Měla jsem chuť číst pořád dál. Kniha ve mně vyvolávala spoustu emocí od strachu po radost. Několikrát jsem se dokonce přistihla, že se u čtení pitomě křením.
Kniha se zaobírala hlavně samotnými replikami, takže osobnosti postav se nedaly úplně dobře rozpoznat. Jediné postavy, co se mi tak nějak uložily v paměti, byly samozřejmě Lyra, Gemma a také Pete. Líbí se mi, že autorka hodně propojovala minulost a vzpomínky (hlavně u Lyry) s přítomností a činy. Díky tomu jsem byla schopna odhadnout, proč někdo dělá to, co dělá. Lyra mi ovšem někdy svou tupostí lezla celkem na nervy. Trochu mi svým způsobem myšlení připomínala Floru z Jediné vzpomínky Flory Banksové. Doufám, že v dalším díle se dostane více pozornosti rodičům Gemmy, jelikož jejich charakter mi přišel taky moc zajímavý.
Kniha je vážně promyšlená a nechybí zde zvraty. Čím blíže jsem byla ke konci, tím se mi dostávalo více odpovědí, ale zároveň se na mě nabalovala kupa otázek. Myslím si, že autorka do knížky vložila i poselství, kterého si všimne jen opravdu pozorný čtenář. Dvojím pohledem na samou situaci nám vlastně ukazuje, jak moc subjektivní je pohled jednoho člověka.
Recenze
Dalším neotřelým nápadem je motiv klonování, který je v knize obsažen. V dnešní době je klonování poměrně reálnou hrozbou a autorka se tohoto tématu zhostila se ctí.
Také je třeba zmínit, že začátek knihy je trošku pomalejší, což by mohlo spoustě čtenářům vadit. Mluvím zde hlavně o začátku části s Lyrou, kde si může leckdo připadat poněkud ztracený, jelikož je přímo vhozen do fungování institutu.
S postupným ubýváním stránek však příběh nabírá na obrátkách a stává se víc a víc atraktivním a je velmi těžké od něj vůbec odcházet. Přesto, pokud máte rádi knihy, ve kterých se střídají zápletky a jsou přímo nabité akcí, která vás doslova zarazí do křesla, tak zde asi moc neuspějete. Spíše je zde notná dávka napětí, kdy budete doufat, že vaši oblíbení hrdinové dopadnou přesně tak, jak si přejete.
Za sebe rozhodně doporučuji číst knihu na střídačku, jelikož si myslím, že myšlenky a pocity obou dívek by měly být čteny současně. Jen díky tomu si uvědomíte ono pouto, které mezi oběma dívkami vzniká a neochudíte se tak o báječný čtenářský zážitek.
Kniha je psaná z obou stran, a tak jsem hledala jak vůbec knihu číst. Může si první přečíst příběh jedné z dívek a pak té druhé, a naopak nebo můžeme číst po kapitolách - takto jsem se rozhodla já. Otáčet knihu po každé kapitole je příjemné zpestření četby.
Kniha je čtivě napsaná a příběh pěkně ubíhal.
Knihu doporučuji kategorii Young Adult.
Kniha se četla velmi dobře, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Místy je sice trošku zdlouhavá, ale čtení jsem si užila. Už se těším na druhý díl, který vypadá také slibně.
Určitě si od paní autorky přečtu i další knihy. Knihu REPLIKA moc doporučuju.
Od autorky Lauren Oliverové jsem kdysi četla již jednu její knihu, a to Chvíli před koncem. Podobně jako nyní u Repliky, autorka u Chvíle před koncem vytvořila originální námět - hlavní hrdinka prožívá jeden den stále dokola. Zde to bylo převracení knihy, což knihu učinilo výjimečnou.
Zpočátku jsem byla jak na trní, bála jsem se knihy, příběhů, všeho, jelikož jsem se nechala ovlivnit negativními recenzemi. Začala jsem knihu v mysli zařazovat do škatulky knih, které budou propadák. Jenže já asi budu výjimka mezi většinou, protože mě se opravdu Replika líbila. Neříkám, že to bylo to nejlepší, co jsem od autorky četla, ale kniha mě dokázala udržet v napětí a chtivosti pokračovat dál. A vůbec, autorčin styl psaní je neskutečně poutavý a čtivý, takže jsem knihu zvládla přelouskat za pár dní! Jen je očividné, že se autorka ráda vyžívá v dlouhých popisných scénách, které někdy kazí dojem z knihy a čtenáře brzy unudí.
Pokud se chystáte v nejbližší době pustit do Repliky, doporučuji vám, abyste neměli moc velká očekávání, jelikož příběh je to vcelku jednoduchý a předvídatelný. Ale záleží na čtenáři, sto lidí, sto chutí, každému sedne něco jiného. Repliku určitě doporučuji hlavně mladším čtenářům, ale měli by ji dát šanci i starší čtenáři. Kdo ví, třeba vás překvapí! Já si určitě nenechám ujít druhý díl, který vyjde ještě tento rok na podzim!
Autorka by si ovšem měla dávat pozor na přehršel zbytečných informací. Hned v té první kapitole na mě vyskočila spousta podivných jmen (kupříkladu Palmolive, u mě ale stále vede Paprika) a já si je nebyla schopna zapamatovat. Tento jev jsem zaznamenala i později, kdy na mě vyskočila hromada odborných slov, která jsem moc nechápala.
Jinak byl ale styl psaní autorky moc dobrý. Lauren Oliver píše vtipně, čtivě a osobitě. Navíc mě velmi pobavilo zjištění, že Lyra vymýšlí vlastní slova. A jednou z nejlepších věcí pro mě bylo to, že jsem knihu mohla kdykoli otočit, když mi někdo z příběhu začal trošku vadit.
Měla jsem chuť číst pořád dál. Kniha ve mně vyvolávala spoustu emocí od strachu po radost. Několikrát jsem se dokonce přistihla, že se u čtení pitomě křením.
Kniha se zaobírala hlavně samotnými replikami, takže osobnosti postav se nedaly úplně dobře rozpoznat. Jediné postavy, co se mi tak nějak uložily v paměti, byly samozřejmě Lyra, Gemma a také Pete. Líbí se mi, že autorka hodně propojovala minulost a vzpomínky (hlavně u Lyry) s přítomností a činy. Díky tomu jsem byla schopna odhadnout, proč někdo dělá to, co dělá. Lyra mi ovšem někdy svou tupostí lezla celkem na nervy. Trochu mi svým způsobem myšlení připomínala Floru z Jediné vzpomínky Flory Banksové. Doufám, že v dalším díle se dostane více pozornosti rodičům Gemmy, jelikož jejich charakter mi přišel taky moc zajímavý.
Kniha je vážně promyšlená a nechybí zde zvraty. Čím blíže jsem byla ke konci, tím se mi dostávalo více odpovědí, ale zároveň se na mě nabalovala kupa otázek. Myslím si, že autorka do knížky vložila i poselství, kterého si všimne jen opravdu pozorný čtenář. Dvojím pohledem na samou situaci nám vlastně ukazuje, jak moc subjektivní je pohled jednoho člověka.
Zprvu jsem jí četla podle "návodu, jak číst Repliku", ale postupem času jsem se na to vykašlala a četla si to, jak jsem zrovna chtěla. Upřímně jsem byla neskutečně znuděná a zároveň zoufalá z toho, že čtu o té samé situaci, která je popsána do podrobna, dvakrát. Sice to obě holky, Gemma i Lyra, viděly a vnímaly jinak, ale mě to prostě nebavilo.
Číst tuhle knížku bylo jako brodit se míle hustým bahnem, alespoň se začátku. Zhruba za polovinou už to spělo k lepšímu a knížka mě, dá si říct, v tu chvíli docela i začala bavit. Ale bůh ví jak úžasná a napínavá jízda to ani zdaleka nebyla.
Oliverové se musí nechat to, že přišla s originálním příběhem. Téma klonování lidí rozhodně není v blízké budoucnosti nemožné, o to víc mráz nahánějící to je. Přesto mě knížka zklamala. Příběh byl dost jednoduše napsaný a mnoho dějových zvratů celkem předvídatelných.