Čím víc tuto sérii čtu, tím víc jsem překvapená. Tedy mám alespoň pocit, jakoby ty důležité části byly pokaždé přeskočené. Protože nechápu, kde najednou bere Juliette tolik síly a sebevědomí, kdy Adam začal totálně blbnout, kdy se všechno začalo totálně otáčet. A ehm, kdy začali být Juliette a Kenji nejlepší přátelé?
Přestože nemůžu odepřít autorce dobrý styl psaní, kromě několikrát opakovaných slov za sebou, umí pěkně psát, slovní zásobou nešetří, dokáže barvitě popisovat a přitom zaujme čtenáře. Přesto všechno mám pocit, jakoby se půlka knihy ztratila. Spousta důležitých věcí chybí a je přeskočena. A priority má očividně taky někde jinde. Nehledě na to, že jsem občas měla pocit, že došlo i k nějakým těm chybám.
Největším úspěchem je prostě postava Kenjiho. Docela nepochopený, sympatický a vtipný mladík. Prostoru má docela dost, umí pěkně zaujmout a zpestřit dění. Má i svá tajemství, která nejsou zrovna moc odhalena... Aspoň on se povedl. Dále i James nebyl špatný. Hlavně ke konci, to jeho věčné vyptávání a přímost, dokázal mě rozesmát...
Jinak zbytek knihy je klasika, kdy autorka rozebírá nikdy nekončící pocity a emoce hlavní hrdinky (která je snad duševně chorá). Ke konci dojde ke zlepšení. Juliette se konečně probudí a začne si věřit. Je to najednou takový zvrat, až jsem tomu nemohla uvěřit. Navíc se konečně něco děje. Odboj se znovu postaví a dojde k boji. Jenže se opět o postupu boje nic nedozvíme (autorka se prostě vyhýbá detailům).
Juliette si celý závěr ukradla pro sebe, ostatní postavy šly hodně stranou. Ostatní jen tvořili cestičku pro ni a autorka je naprosto odepíše. Nehledě na to, že je ani pořádně nevyužije. Adam byl jen taková spojovačka pro další kroky. Z Aarona nejdřív vybudovala zloducha, aby pak najednou vše otočila. Schopnosti zbytku nadaných absolutně nevyužity. Závěrečné vyústění autorka odbyde asi na dvaceti stránkách.
Prostě nejde o klasickou dystopii, o klasický příběh, o záchranu lidstva, o boje mezi skupinami a tak dále. Přestože došlo k velkému zlepšení a tento díl se mi zamlouval asi nejvíc z celé série, opravdu musím trvat na tom, že z devadesáti procent je to romance. Děj jako takový absolutně chybí. Možná by bylo lepší, kdyby vyprávění bylo na kapitoly podle postav, aby se všechno doplnilo z více úhlů pohledu a abychom mohli sledovat více míst najednou. Pak by mi to přišlo kompletní a dozvěděli bychom se i něco o světě, o následcích katastrofické budoucnosti lidstva a podobně.
Potenciál to mělo opravdu velký, autorka si vymyslela skvělou zápletku, ale nedokázala toho plně využít. No, nebudu to více kritizovat nebo chválit. Tato série měla něco do sebe. Někomu se to může velice líbit, někdo to může odsuzovat. Pro mě to zůstává průměrem a rozhodně se to nezmění.
Recenze
Autorka Tahereh Mafi je známá pro svůj nádherný a netypický styl psaní. Velmi obdivuji, jak Tahereh dokáže spojit slova do naprosto magických vět. Nádhera.
Tento příběh je bezesporu nejakčnější v celé sérii, což odpovídá původní myšlence celou sérii zakončit. Ale v Americe již vyšel čtvrtý díl a já jsem velmi zvědavá, jak autorka hodná navázat.
Tento díl byl nejlepší. Do poloviny knihy se vlastně naprosto nic nedělo, až na vnitřní boj Juliette. Kniha byla zakončena dokonale.
A teď trochu spoilery.
Víte, jsem člověk, který chce, aby hlavní hrdinka skončila s její první láskou. A stejně jako v několika dalších knižních sérií, ani tady mi to nevyšlo. Bylo mi to jasné od prvního dílu, ale stejnak jsem stále doufala.
A pak přišel zlom, kdy se mi Adam na chvilku neuvěřitelně zhnusil. Chápu, že musí být raněný, ale jestliže někoho opravdu miluji, nikdy bych nevypustila z úst slova, co vypustil on. Byla jsem zklamaná a kapitolu jsem dočítala se slzami v očích. V tu chvíli mi bylo jasné, že vztah mezi Juliette a Adamem definitivně končí. Tohle mu přece nemůže odpustit. To snad nikdo.
A pak jsem si začala všímat rozdílů mezi Adamem a Aaronem. Došlo mi, že Aaron je pro ni prostě lepší volba. Mnohem. Takže, když jsem četla jejich romantické chvilky, musela jsem se ovládat, abych nezačala skákat radostí do stropu.
Jsem ráda, že jsem si to nezkazila. Kniha byla od začátku až do konce čtivá, zajímavá a pořád se v ní něco dělo. Po celou dobu, co jsem četla, jsem se musela přihlouple usmívat. Můžu potvrdit, že tento díl je z celé trilogie nejlepší.
Už dlouho jsem se po knížce necítila takhle. Juliette se v průběhu celé trilogie strašně změnila. A řekla bych, že k lepšímu. Je rozhodně silnější a více si věří. Jedna nejlepších změn v charakteru postav, jakou jsem po dlouhé době viděla.
Opět Tahereh Mafi prokázala, jak úžasnou autorkou je. Bylo to prostě krásně napsané. Jedna z nejlepších knižních sérií.
Zároveň je čas i na poslední napínavou bitvu, kde se konečně vyřeší všechna tajemství a záhady, které poskytnou čtenáři tolik hledané odpovědi. Za sebe musím říct, že mě třetí díl neskutečně potěšil a užila jsem si ho. Tahle série patří mezi mé nejoblíbenější a doufám, že s Vámi to bude stejné.
Adam... heh, za celou sérii jsem si na něj nezvládla udělat pořádný názor. Moje sympatie si ale získal Warner. Jako postava dávala smysl. Ale nesmím zapomenout ani na Kenjiho, protože bez jeho odlehčování by byla knížka těžká jak jeden z těch tanků. Takže... ano, líbilo se mi to. Jedině mě zarazilo, že se nějak vytratily číslice v textu a taky ty škrtance... nevím, jestli to jako mělo poukazovat na Juliettinu proměnu, nebo to byla chyba... četlo se mi to takhle mnohem líp, ale nějak mi pořád nedochází, co to mělo mít za funkci v minulých dílech.
Přestože nemůžu odepřít autorce dobrý styl psaní, kromě několikrát opakovaných slov za sebou, umí pěkně psát, slovní zásobou nešetří, dokáže barvitě popisovat a přitom zaujme čtenáře. Přesto všechno mám pocit, jakoby se půlka knihy ztratila. Spousta důležitých věcí chybí a je přeskočena. A priority má očividně taky někde jinde. Nehledě na to, že jsem občas měla pocit, že došlo i k nějakým těm chybám.
Největším úspěchem je prostě postava Kenjiho. Docela nepochopený, sympatický a vtipný mladík. Prostoru má docela dost, umí pěkně zaujmout a zpestřit dění. Má i svá tajemství, která nejsou zrovna moc odhalena... Aspoň on se povedl. Dále i James nebyl špatný. Hlavně ke konci, to jeho věčné vyptávání a přímost, dokázal mě rozesmát...
Jinak zbytek knihy je klasika, kdy autorka rozebírá nikdy nekončící pocity a emoce hlavní hrdinky (která je snad duševně chorá). Ke konci dojde ke zlepšení. Juliette se konečně probudí a začne si věřit. Je to najednou takový zvrat, až jsem tomu nemohla uvěřit. Navíc se konečně něco děje. Odboj se znovu postaví a dojde k boji. Jenže se opět o postupu boje nic nedozvíme (autorka se prostě vyhýbá detailům).
Juliette si celý závěr ukradla pro sebe, ostatní postavy šly hodně stranou. Ostatní jen tvořili cestičku pro ni a autorka je naprosto odepíše. Nehledě na to, že je ani pořádně nevyužije. Adam byl jen taková spojovačka pro další kroky. Z Aarona nejdřív vybudovala zloducha, aby pak najednou vše otočila. Schopnosti zbytku nadaných absolutně nevyužity. Závěrečné vyústění autorka odbyde asi na dvaceti stránkách.
Prostě nejde o klasickou dystopii, o klasický příběh, o záchranu lidstva, o boje mezi skupinami a tak dále. Přestože došlo k velkému zlepšení a tento díl se mi zamlouval asi nejvíc z celé série, opravdu musím trvat na tom, že z devadesáti procent je to romance. Děj jako takový absolutně chybí. Možná by bylo lepší, kdyby vyprávění bylo na kapitoly podle postav, aby se všechno doplnilo z více úhlů pohledu a abychom mohli sledovat více míst najednou. Pak by mi to přišlo kompletní a dozvěděli bychom se i něco o světě, o následcích katastrofické budoucnosti lidstva a podobně.
Potenciál to mělo opravdu velký, autorka si vymyslela skvělou zápletku, ale nedokázala toho plně využít. No, nebudu to více kritizovat nebo chválit. Tato série měla něco do sebe. Někomu se to může velice líbit, někdo to může odsuzovat. Pro mě to zůstává průměrem a rozhodně se to nezmění.