Některé knihy se čtou a některé prožívají. K těm druhým rozhodně patří aktuální novinka z Domina, psychothriller „Vdova“. Příběh vás přiková k židlím a zažere se vám pod kůži tak, že na něj budete myslet ještě dlouho poté, co přečtete poslední stránku. Možná by na tom nebylo nic tak zvláštního, pokud by ovšem nešlo o literární debut.
Angličanka Fiona Barton celý život pracovala jako reportérka v novinách, ale k psaní knih se odhodlala až v poměrně pokročilém věku. „Vdova“ je její prvotina a nutno podotknout, že prvotina nesmírně zdařilá. Kniha má filmový potenciál a myslím, že je jen otázka času, kdy podle ní vznikne kasovní trhák. „Vdova“ je intimní, citlivá a inteligentní. Fiona Barton rozehrála na malé ploše a pouze s několika aktéry drama plné vášně a nenávisti. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a příběh vyžaduje vnímavého a empatického čtenáře. „Vdova“ nehýří zápletkami, ale emocemi. Od začátku do konce budete obklopeni zlem a je na vás, abyste určili, odkud pochází.
Příběh má několik vrstev, střídá se v něm vyprávění v první a ve třetí osobě a autorka vám dává nahlédnout do mysli všech důležitých postav. Vyprávění je originální, naléhavé a atmosféra je tísnivě dusivá. „Vdova“ ve vás vyvolá klaustrofobický pocit, na kterém si vypěstujete závislost. Recenze román přirovnávají ke „Zmizelé“ či „Dívce ve vlaku“ a rozhodně nejde o marketingový tah. Jean je napsána podle podobné šablony jako hlavní hrdinky zmíněných bestsellerů, ale řekla bych, že „Vdova“ uspokojí i náročnější čtenáře a fajnšmekry. Důraz se klade na psychologii postav, a i když se všechno točí kolem vdovy Jean, ani na chviličku se nenudíte.
Chronologické vyprávění se střídá s retrospektivou a Fiona Barton má dar vytřískat maximum i z maličkostí. Její Jean si vás podmaní, i když vám pravděpodobně nebude sympatická. „Vdova“ je unikátní studií o ženě zcela závislé na dominantním muži. Glen Taylor byl obviněný z únosu dvouletého děvčátka a jeho manželka stála vždy po jeho boku. Z nepatrných narážek ale zjistíte, že ne všechno se událo tak, jak Jeane vypráví. Autorka vám dává velký prostor pro domněnky a klidně se s vámi vsadím, o co chcete, že svůj názor na Jean budete měnit snad v každé kapitole. Oběť? Spolupachatelka? Nevinná naivka? Herečka a manipulátorka? Fiona Barton si s vámi hraje jako kočka s myší a dělá jí škodolibou radost, že vás mate.
Zatímco Glen, domnělý (?) pedofil nemá v příběhu nijak prestižní roli, hodně prostoru dostali naopak ambiciózní novinářka Kate Watersová a inspektor Bob Sparkes. Ti dva dodávají příběhu punc reality a přibližují nám, jak to v případě únosů chodí na policii a v médiích. Ani jeden z nich není typem hrdiny, což je jen dobře. Fiona Barton píše o lidech, jací ve skutečnosti jsou. Díky tomu jsou všichni aktéři uvěřitelní a vás překvapí, s kým dokážete soucítit. Pasáže týkající se Jean a jejího vztahu k manželovi jsou čistokrevným psychothrillerem a části, ve kterých se prezentuje inspektor Sparkes, jsou krimi založené na vyšetřování. Na své si tak přijdou milovníci fikce i ti, které zajímá, jak pracují policisté pátrající po pohřešovaném dítěti.
„Vdova“ je silný příběh, který vás zasáhne. Fiona Barton kašle na dobré mravy i na tabu. Jde až na dřeň a nebojí se poukázat na to, že se mnohdy chováme jako zvířata. Děsivých věcí je tu spousta, ale nejděsivější je fakt, že každý z nás by se mohl stát postavou tohoto příběhu. A teď nemluvím pouze o obětech. „Vdova“ vás možná rozčílí, možná pohorší, ale přiznejme si, že to je přesně to, co od kvalitní literatury očekáváme. schovat popis