Sériový vrah upaluje své oběti v prehistorických kamenných kruzích Lake District. Nenechává za sebou žádnou stopu a policie je bezradná. Když policisté naleznou jeho jméno vyryté do ohořelých pozůstatků třetí oběti, zneuznaný detektiv Washington Poe je znovu povolán do služby, aby se zúčastnil...
číst celé
Sériový vrah upaluje své oběti v prehistorických kamenných kruzích Lake District. Nenechává za sebou žádnou stopu a policie je bezradná. Když policisté naleznou jeho jméno vyryté do ohořelých pozůstatků třetí oběti, zneuznaný detektiv Washington Poe je znovu povolán do služby, aby se zúčastnil vyšetřování, o které ale nemá zájem. Zdráhavě utvoří tým s geniální, ale značně nespolečenskou civilní analytičkou Tilly Bradshawovou – nesourodý pár odhalí stopu, kterou měl vidět jenom Poe. Nepolapitelný vrah má zjevně plán a z nějakého důvodu chce, aby byl policista jeho součástí. Jak počet obětí přibývá, Poe zjišťuje, že je s případem mnohem spjatější, než by si kdy dokázal představit. V šokujícím finále, které roztříští jeho povědomí o sobě samém, nadaný detektiv zjistí, že jsou mnohem horší věci než být upálen zaživa.
schovat popis
Recenze
Poe a Tilly jsou jedním slovem skvělý. Poe je takový ten správný "rebel", který jede podle svých pravidel, ale má srdce na pravém místě. To jak se choval k Tilly bylo úžasné. A Tilly byla výjimečná. Občas jsem se musela zasmát situacím, do kterých se dostala a nechápala. Byla roztomilá. Naopak mi ji bylo líto, když si z ní utahovali...
No a pak je tu náš Upalovač. Sakra já jsem z těch vražd měla husí kůži. Ale ten konec? To bych opravdu nečekala. Nakonec jsem s jeho důvodem i souhlasila.
Na závěr bych ráda řekla, že tohle je zase jednou skvělý thriller, který se čte sám. Děj je svižný a výborně napsaný. Úplně jsem si ten masakr uměla představit...
Loutkové divadlo - kniha , která mě chytla od prvních stránek a nepustila až k do té poslední. Snad konečně nějaká knížka, kde jsem netušil do samého konce kdo je vrah. Skoro na konci jsem se dočkal i dlouho chtěného, ale bohužel z předchozích knih neobdrženého "WOW" efektu.
To, že já přelouskám knížku za cca 3-4 dny je také rekord (ano čtu většinou knížku déle).
Tady jsem se vyloženě těšil na to, jak dojdu z práce, uvařím asi čaj a začnu zase číst (jo a čaj mě vždycky stejně vystydl, protože jsem zapomněl i pít :D )
Loutkové divadlo je pro mě jednoznačně nejlepší knihou letošního roku ( :D ), ale snad i loňského.
Pro mě prostě super zábava a napětí
Takže knížku úplně nedoporučuji číst v doprovodu velkých pauz, spíš si k tomu sedněte a přelouskejte to. Nebojte, půjde vám to rychle.
Za mě určitě velké doporučení!
Líbilo se mi prostředí a parádní atmosféra. Postavy mi seděly a líbily se mi. Mamka, která toho má v tomto žánru hodně načteno, říkala, že takových dvojic četla už několik, takže to asi nebude tak originální, ale já byla s postavami velmi spokojená.
K zápletce samotné vám toho povím asi tolik, že mě to nepřekvapilo. Vraha jsem tušila slušnou dobu a utvrdila se v tom dříve než detektivní tým v čele s Poem. Líbilo se mi, že je pak vše do detailu objasněné a každý čtenář tedy pochopí kdo, proč a jak 👍. Knížku mohu doporučit jak zkušeným čtenářům krimi a thrillerů tak i začátečníkům jako jsem já 😀