První vydaná kniha vycházející hvězdy v oblasti thrillerů. Asi takto bych začala.
Knihu jsem otevřela a zavřela až po tom, co jsem ji celou přečetla. Protože tento žánr je můj, byla jsem prostě natěšená.
Vždyť už jen ta báseň na začátku. Budu potěšená, pokud budou další díly inspirované dalšími básněmi a v knihovně budu mít vedle Vodníka i další kousky ze sbírky Kytice.
Ale k samotnému příběhu. Je tu plno postav. Ale to ničemu nevadí. Čtete a čtete a najednou jste tam. Stojíte u náhonu v Pasekách, přijeli jste tam autobusem a máte pocit, že tu jste prakticky doma. Popisné části, kterým se zkrátka žádná kniha nevyhne jsou formovány decentně. Všeho je akorát a čeho je víc, tak dialogů a to já můžu. Mám pocit, že s dialogy se děj posouvá na úrovni kapitol a ne stránek.
Hlavními postavami bych nazvala vyšetřovatelské duo Tomáš a Honza. Celý je to zamotaný. Honza chodil s Emou, ta je kamarádka Zuzky, manželky Tomáše, mají Lucinku. Tak. Taky Ema má kamarádku. Naďu. Obě pracují v nemocnici.
Je tu zkrátka nespočet mini příběhů, což vyžaduje přípravu, případně o to víc smekám, pokud to bylo psané bez přípravy.
Oba kluci, chlapi, jsou mi sympatičtí. Každý má to svoje, jsou dobrá dvojka.
Pak je tu rodina – bráchové a něco okolo mlýna. Kolem mlýna vždycky bývá voda.
No a kde jinde se to celý rozsekne, než na vesnický kalbě? Když se objeví mrtvola, začne to nabírat slušný obrátky.
Dostali jsme krásně napsaný thriller, postavy nám byly představeny, měly svoje minulosti i jsme si je mohli k někomu připodobnit.
Já můžu jen doporučit. Byla jsem opravdu hrozně napnutá, musela jsem prostě dočíst ještě ten den, kdy jsem ji otevřela.
Pokud jste si dali letos knižní předsevzetí, že budete podporovat více české autory a autorky, pak tenhle Vodník musí hlídat doma i vaše hrnečky. schovat popis