Příběh je to inteligentní, jímavý a zatraceně dobře napsaný. Michel Faber opět dokázal, že umí přijít s originálním tématem, které se nějakým způsobem týká každého čtenáře.
Angličan Michel Faber (1960) se narodil v Holandsku, jako dítě se s rodiči přestěhoval do Austrálie a nyní žije se svou druhou manželkou ve Velké Británii. Faber vyzkoušel různá povolání a své první literární pokusy psal pouze do šuplíku. Vše se změnilo ve chvíli, kdy jeho žena poslala jednu z povídek do soutěže. Povídka zaujala a v roce 1999 vyšla sbírka povídek „Někdy prostě prší“. Kniha získala prestižní cenu určenou prvotinám a od té doby autorova sláva jen stoupá.
Pokud bych o Faberovi jako autorovi měla říct pouze jednu jedinou věc, pak bych musela zmínit to, že rozhodně není konzervativní. Své psaní bere jako hru, a i když zpracovává aktuální či ožehavá témata, nečekejte od něj knihu, která by se dala jednoduše zařadit do nějaké škatulky. „Kniha zvláštních nových věcí“ si vypůjčila schémata a motivy z různých žánrů, ale řekla bych, že je nemožné označit ji „pouze“ jako sci-fi. Ano, děj se z větší části odehrává na cizí planetě mezi mimozemšťany, ale technické vynálezy se tu zmiňují jen okrajově.
„Kniha zvláštních nových věcí“ je moderní zpracování odvěkého příběhu o putování hlavního hrdiny, který se snaží najít smysl života a své místo ve světě (tento pojem zde berte s rezervou). Třiatřicetiletý Peter Leigh je úplně obyčejný muž, který díky víře v Boha docílil smíření sám se sebou, se svou minulostí i se svými blízkými. My se s ním poprvé setkáváme ve chvíli, kdy ho jeho žena Bea odváží na letiště, aby odcestoval do Ameriky a poté se stal misionářem na cizí planetě.
Peter a Bea jsou hluboce věřící lidé, kteří tvrdí, že všichni jsme z podstaty dobří. I Bea se hlásila na manželovu misi, ale nebyla vybrána. Faber postupně odkrývá tajemství spojená s misí a odpovídá na všechny vaše (i Peterovy) otázky. Některé scény mají hororový nádech, jiné jsou úsměvné a hodně pasáží zabrousí do filozofie, ale definovat žánr je opravdu těžké. Peter cestuje spolu se třemi specialisty, a protože jde o chlápky, co si neberou servítky, tyto kapitoly jsou příjemně přízemní. Něco vás nejspíš pohorší, některé hlášky budou už přes čáru, ale to všechno sem patří jako kontrast k hloubavým myšlenkám o ekologii, cizích civilizacích a naší planetě.
Peter se sbližuje se svými kolegy, pokouší se proniknout mezi domorodce a každý den píše své milované manželce. Život na cizí planetě je pro někoho náročný, někdo z něj začíná šílet a i Peter má co dělat, aby si zvykl. Jeho jednání je ovlivněné vírou v Boha a k nejlepším patří pasáže, ve kterých se Peter snaží svou lásku k Bohu předat mimozemšťanům. „Kniha zvláštních nových věcí“, jak mimozemšťané nazývají Bibli, je příběhem o naději, o lásce i o přátelství. Ne všechno je tady optimistické, ale díky tomu působí příběh velmi reálně.
O vyznění knihy můžeme polemizovat a záleží pouze na vašem naturelu. Někdo může z knihy cítit varování před zneužíváním naší planety, někdo si z příběhu vytáhne neochvějnou víru v zázraky a někoho dojme lidskost, která dřímá i v bytostech, které de facto lidmi nejsou. Faber je mnohoznačný, jeho kniha je plná symbolů a alegorií, a když se nad ní poctivě zamyslíte, uvědomíte si, že není o mimozemšťanech, ale o každém z nás.
Recenze
Kouzlo tkví v zachycení každodenní šedé misijní rutiny "tam někde ve hvězdách" skrze těžko popsatelné a uchopitelné nálady. Že z toho moc nechápete, o co tedy jde? Je to jako takový ten pocit, který máte, když jedete hlubokou nocí vlakem či autobusem, koukáte z okna na míhající se světla, absolutní ticho narušují pouze klokotající kolejnice a hlavou vám volně běží myšlenky... Pokud vás přitom někdo bude pozorovat, tak nabyde přesvědčení, že se nudíte, ale opak je pravdou, jelikož jde o jedny z nejkrásnějších melancholií prodchnutých momentů. Tak přesně taková je i tato kniha, papírově by to měla být nabubřelá nuda o ničem; a do značné míry to Faber na just všem i tak vystavěl, ale ona není. Jediný problém mám s tím, že stejného efektu a dojmu mohl dosáhnout na mnohem méně stranách a tak zdejších bezmála pět set stran není opodstatněných.
Napojit hromadu těžkých myšlenek, témat a parafrází do knížky, u níž obracíte stránky jako šílenci. Kniha zvláštních nových věcí není o vesmíru. Je o vztahu dvou lidí. Jeho a jí v dopisech, ve kterých najdete sami sebe. Jak vám někdo chybí. Jak je vám smutno. Jak je vám pak hloupě, když kvůli práci zapomínáte na toho druhého.
Čtete, teskníte a zároveň si říkáte: pane Faber, jste fakt hustej.
Vít vít ejte v literární extralize.
Angličan Michel Faber (1960) se narodil v Holandsku, jako dítě se s rodiči přestěhoval do Austrálie a nyní žije se svou druhou manželkou ve Velké Británii. Faber vyzkoušel různá povolání a své první literární pokusy psal pouze do šuplíku. Vše se změnilo ve chvíli, kdy jeho žena poslala jednu z povídek do soutěže. Povídka zaujala a v roce 1999 vyšla sbírka povídek „Někdy prostě prší“. Kniha získala prestižní cenu určenou prvotinám a od té doby autorova sláva jen stoupá.
Pokud bych o Faberovi jako autorovi měla říct pouze jednu jedinou věc, pak bych musela zmínit to, že rozhodně není konzervativní. Své psaní bere jako hru, a i když zpracovává aktuální či ožehavá témata, nečekejte od něj knihu, která by se dala jednoduše zařadit do nějaké škatulky. „Kniha zvláštních nových věcí“ si vypůjčila schémata a motivy z různých žánrů, ale řekla bych, že je nemožné označit ji „pouze“ jako sci-fi. Ano, děj se z větší části odehrává na cizí planetě mezi mimozemšťany, ale technické vynálezy se tu zmiňují jen okrajově.
„Kniha zvláštních nových věcí“ je moderní zpracování odvěkého příběhu o putování hlavního hrdiny, který se snaží najít smysl života a své místo ve světě (tento pojem zde berte s rezervou). Třiatřicetiletý Peter Leigh je úplně obyčejný muž, který díky víře v Boha docílil smíření sám se sebou, se svou minulostí i se svými blízkými. My se s ním poprvé setkáváme ve chvíli, kdy ho jeho žena Bea odváží na letiště, aby odcestoval do Ameriky a poté se stal misionářem na cizí planetě.
Peter a Bea jsou hluboce věřící lidé, kteří tvrdí, že všichni jsme z podstaty dobří. I Bea se hlásila na manželovu misi, ale nebyla vybrána. Faber postupně odkrývá tajemství spojená s misí a odpovídá na všechny vaše (i Peterovy) otázky. Některé scény mají hororový nádech, jiné jsou úsměvné a hodně pasáží zabrousí do filozofie, ale definovat žánr je opravdu těžké. Peter cestuje spolu se třemi specialisty, a protože jde o chlápky, co si neberou servítky, tyto kapitoly jsou příjemně přízemní. Něco vás nejspíš pohorší, některé hlášky budou už přes čáru, ale to všechno sem patří jako kontrast k hloubavým myšlenkám o ekologii, cizích civilizacích a naší planetě.
Peter se sbližuje se svými kolegy, pokouší se proniknout mezi domorodce a každý den píše své milované manželce. Život na cizí planetě je pro někoho náročný, někdo z něj začíná šílet a i Peter má co dělat, aby si zvykl. Jeho jednání je ovlivněné vírou v Boha a k nejlepším patří pasáže, ve kterých se Peter snaží svou lásku k Bohu předat mimozemšťanům. „Kniha zvláštních nových věcí“, jak mimozemšťané nazývají Bibli, je příběhem o naději, o lásce i o přátelství. Ne všechno je tady optimistické, ale díky tomu působí příběh velmi reálně.
O vyznění knihy můžeme polemizovat a záleží pouze na vašem naturelu. Někdo může z knihy cítit varování před zneužíváním naší planety, někdo si z příběhu vytáhne neochvějnou víru v zázraky a někoho dojme lidskost, která dřímá i v bytostech, které de facto lidmi nejsou. Faber je mnohoznačný, jeho kniha je plná symbolů a alegorií, a když se nad ní poctivě zamyslíte, uvědomíte si, že není o mimozemšťanech, ale o každém z nás.
Přestože autor je Brit, působilo na mě jeho pojetí náboženství nějak americky.
Když pominu to "náboženské vytržení", knížka se mi líbila. Výborně zpracovaná psychologie postav, uvěřitelné dialogy.
Je to sice sci-fi, ale na celé vyznění knihy to vůbec nemá vliv. Jde spíše o psychologickou sondu.