Jednou jsem byla v Egyptě a už se začínám zajímat o Afriku, nejen tedy o starověké egyptské památky, jež jsem viděla na vlastní oči (pyramidy, chrámy apod.), ale trošku i o to, jak to v Africe chodí dnes.

Tahle kniha mi ležela v hlavě od té doby, co jsem ji nedávno objevila v knihkupectví. A tak jsem se do ní, i přes koupené zatím nepřečtené 3 další knihy doma, pustila už teď. Přijde mi, že už poměrně dlouhou dobu, když mě nějaká kniha zaujme a přečtu si ji, se skoro nikdy netrefím vedle. Téměř vždy mě ta kniha opravdu baví, případně se díky ní i dozvím něco nového o světě, trochu se "přivzdělám". Momentálně preferuju hlavně knihy, které jsou založené na skutečných (historických) událostech, protože kromě zábavy se tím i přivzdělám a obohatí mě to i informačně. Přesně taková je tato knížka.

A ještě musím podotknout, že jen za poslední dobu jsem četla 2 knihy (včetně této), jež jsou autorčinými prvotinami (ještě Kde zpívají raci od Delii Owens), které byly naprosto skvělé. Takže klobouk dolů!

Konkrétní příběh čtrnáctileté dívky Adunni v této knize je sice fikce, ale odehrává se v Nigérii v Africe, kde se podobné příběhy bohužel běžně dějí. A smutným faktem je i to, že děj knihy je zasazen do současnosti (let 2014, 2015), takže tyto hrůzy se v Africe praktikují dodnes. Jedněmi ze stěžejních témat románu jsou dětská manželství, dětská práce (konkrétně tedy služky v bohatých rodinách), toxický patriarchát v Africe a důležitost vzdělání a boj o vzdělání dívek v Nigérii.

Adunnin otec čtrnáctiletou Adunni v podstatě prodá (aby měl na nájem) starému taxikáři, jehož je Adunni nucena vzít si za manžela. Je hrozivé, že tohle je ještě dnes někde běžnou praxí, ačkoli v Nigérii byla tato manželství postavena mimo zákon začátkem tohoto století. U nás to naštěstí není jen nezákonné, ale naprosto nepřípustné a nereálné. A aby nebylo málo, že je Adunni v manželství nešťastná a její manžel si s ní prakticky dělá, co chce, jako běžně v Africe po vstupu do manželství může Adunni zapomenout na to, že bude pokračovat ve studiu, což je jejím velkým snem. Od manžela se jí naštěstí podaří utéct, ale ani potom, ve službě bohaté rodiny, to Adunni nebude mít jednoduché.

I přes těžkost témat v knize se knížka četla trošku veseleji díky Khadiji (další manželce Adunniho manžela), která jí v hrozném manželství byla oporou a kamarádkou, a později, když byla Adunni ve službách Velké paní, díky jejímu kuchařskému kolegovi Kofimu a díky paní Tii, kteří se stali jejími přáteli. Takže ač měla Adunni už v tak útlém věku velice těžký život plný útrap, vždy se naštěstí našel někdo, díky komu byl její život aspoň o trošku hezčí.

Kniha je nezvykle psaná lámanou, gramaticky nesprávnou češtinou (přeloženou z lámané angličtiny), jež má věrohodně evokovat a podtrhnout Adunninu pologramotnost. Nejdřív mi to vadilo, ale za chvíli jsem si na to zvykla a myslím, že to knize dodalo na skutečné autentičnosti a nezapomenutelnosti. Díky tomu se vám kniha skutečně vryje pod kůži a vy vnímáte svět Adunninýma polovzdělanýma očima. Svět a život dívky, která po ničem netouží víc, než po vzdělání a sílícím hlase. Samotná kniha je bezpochyby "sílícím hlasem" pro dívky v Africe (potenciálně i jinde na světě), kterým je ubíráno právo na vzdělání a které o něj musí bojovat. Myslím, že je moc dobře, že tato kniha vyšla a je moc důležité, aby svět věděl o tom, co se děje, a aby se to měnilo k lepšímu.

Velmi obohacující byly i fakty o Nigérii, jež byly na začátku některých kapitol.

SPOILERY:
Bylo mi líto, když zemřela Khadija, protože se za krátkou dobu stala Adunninou kamarádkou. Každopádně jsem za Adunni byla ráda, že se jí podařilo z hrozného manželství utéct a že ji její otec nenašel. Velká paní sice většinu příběhu byla ryze negativní a zlá osoba, ale ke konci jsem pro ni našla pochopení. Ukazuje to, že zlým lidem se samotným může dít něco bolestivého, a tak si to bohužel pak vylívají na druhých. Postava Velkého táty byla ale naprosto hrozivá a odpudivá. Kvůli němu mi pak bylo i líto Velké paní, kvůli tomu, co jí prováděl. Byla sice škoda, že nešel nakonec do vězení, ale aspoň s ním Velká paní skončila a vyhnala toho parazita ze svého domu. A zahřálo mě na srdci těch pár okamžiků, kdy byla Velká paní na Adunni milá. Konec knihy jsem čekala, jednak proto, že při listování jsem nechtěně zahlédla větu, že Adunni přijali do školy, a jednak proto, že knihy (nebo aspoň ty, které čtu já) často nakonec mají dobrý konec. Každopádně z konce jsem měla velikou radost. schovat popis