Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Příběhy většinou nezačínají koncem světa. Jenže na Leru nastává konec světa každých sedm dní, když se jím prožene magická bouře, která srovná se zemí vše, co se nachází mimo ochranné bariéry. Když totiž srazíte z nebes bohy, musíte počítat s následky. Bohové padli před osmdesáti lety. A jejich...
číst celé
Příběhy většinou nezačínají koncem světa. Jenže na Leru nastává konec světa každých sedm dní, když se jím prožene magická bouře, která srovná se zemí vše, co se nachází mimo ochranné bariéry. Když totiž srazíte z nebes bohy, musíte počítat s následky. Bohové padli před osmdesáti lety. A jejich pád zanechal Ler zjizvený a z větší části — mimo ochranné bariéry — neobyvatelný. Magií kontaminovaná půda, mutace nebo absence povrchové vody nejsou ničím neobvyklým. Mimo města může i jeden špatně nabitý bateriový článek znamenat předěl mezi životem a smrtí. Ne všichni se s tím ale dokázali smířit, a tak hledají způsoby, jak přelstít přírodní i lidské zákony — jako krysy si hledají skulinky, ve kterých můžou přežívat. Jenže co když si někteří lidé začnou uvědomovat, že mezi přežíváním a žitím je propastný rozdíl? A co teprve když si to uvědomí i sami bohové…
schovat popis
- Nakladatel: Host
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Bücher – Taschenbuch
- Počet stran: 384
- Šířka balení: 13.5 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 3 cm
- Váha balení: 393 g
Recenze
V knize sledujeme docela dost postav, takže bylo ze začátku složité se mezi nimi zorientovat, všechny ale jsou zapamatovatelné a docela sympatické. Svět samotný je zajímavý a skvěle vystavěný, a bavil mě i děj, který je akční a napínavý.
Knihu jsem přečetla asi za 2 dny a už se těším, až vyjde pokračování.
Každopádně začátek nebyl zrovna růžový. Dost jsem se neorientovala a bojovala hlavně s představou démonů a bohů, přičemž je to často bráno jako jedno a to samé, což mě hrozně mátlo. Navíc démoni jsou různí díky své čistokrevnosti. Do toho se zamotali zmutovaní lidé, kteří jsou vlastně už jen takovými zvířaty z divočiny, přidala se hromada nových názvů a bylo to... Největší problém byl asi v momentě, kdy jsem se vlastně dočetla, že lidé bohy/démony nenávidí a zavírají je do klecí a popravují. Ale vůbec jim nevadí ten paradox, že jim vlastně jeden vládne a má svou armádu přisluhovačů. To samé se týče magie, kdy se jí každý bojí, protože přichází s bouří, je nebezpečná, mění lidi v démony nebo zmutovance a přitom se vlastně za tu bouři modlí, protože je pro ně přísunem energie a zdrojem pro další potřebné věci. Takže vlastně takový paradox.
Ale jakmile jsem se nějak probojovala a začala konečně chápat souvislosti, tak jsem se začetla. I kdy v tom nebyl problém ani na začátku. Jen, když člověk musí více tápat, tak ho to od čtení dost brzdí. Musela jsem si taky zvyknout na časté střídání pohledů, kdy se někdy až příliš rychle skákalo mezi postavami. Sotva jsem se začetla, byla jsem vytržena a poslána jinam. Což mi taky výsledný zážitek kazilo.
Každopádně nakonec přece jen vše zapadlo kam mělo. Pochopila jsem děj, postavy i nějaké to dělení společnosti (aspoň doufám), držela jsem s hrdiny kladnými i zápornými. I když se vlastně zpětně podívám, tak on nikdo z nich není zrovna 'anděl' ani 'ďábel'. Každý má něco do sebe, svou minulost. Posledních sto stránek už jsem zvládla na jeden zátah a užívala si to. Přece jen, když člověk občas zabojuje, a to u fantasy příběhů bývá někdy potřeba, tak dostane moc pěkný a povedený příběh. Autoři mají tendence přenášet na papír své představy, které mnohdy vytváří roky, takže už se v tom svém světě vyznají jako doma, jen čtenář to musí svým způsobem zpracovat.
Krysy apokalypsy mě nakonec hodně překvapily, ne přímo světem nebo zápletkou, ale čtivostí, otevřeností a rozvinutím příběhu z několika pohledů a míst. Konečně se taky objevila kniha, která není bichlí o obsahu minimálně pěti set stránek plných vaty. Tady se pořád něco děje od začátku až do konce. A i když jsem z počátku myslela, že to nezvládnu, nakonec jsem došla na poslední stránku a už se těším na pokračování.
Rozhodně jsem fanda magických bouří způsobujících zkázu a jejich popisů (ono celkově mě Zuzana Hartmanová baví svou slovní zásobou - a tady si to dost potvrdila). To magické prostředí, principy, bohové, jo, troufám si říct, že všechno funguje, je promyšlené, mě to moc bavilo poznávat, seznamovat se s možnostmi toho světa. Věřím, že má ještě mnoho co nabídnout v dalších dílech.
S čím jsem ale hned od začátku měla problém, a myslím, že je to z velké části o subjektivních preferencích čtenáře, je velice rychlé střídání scén - co chvíli jiná dějová linka. Neměla jsem bordel v postavách, v místech, to vůbec, ale tím, že se jako lusknutím prstu střídaly obrazy, jsem se nedokázala začíst. Autorka mě pořád vytrhovala, působilo to na mě trochu jako chaos, přestože po dočtení naprosto chápu, jaký to mělo smysl, a vlastně s odstupem to cením. Jenže při čtení mi až do poloviny bylo 80 % postav úplně buřt a říkala jsem si, že kdybych to zaklapla a nikdy neotevřela, asi se nic nestane.
Ale jak říkám, v té druhé polovině se to změnilo, možná jsem si na styl kompozice zvykla, taky se ale prodloužily intervaly mezi střídáním linek. Postavy nějak získaly na hloubce zvlášť díky drobným detailům a dějově to dostalo zajímavé kopnutí do vrtule. Navíc se tam objevil jeden z mých ultimátních ňami motivů, které žeru, ať jsou, kde jsou. Bavila mě všudypřítomná atmosféra krutosti. A jedna dějová linka mi místy (fakt jen záblesky stejných pocitů) trochu připomínala Sto tisíc království od Jemisin, což bylo překvapivé, zajímavé, ale rozhodně vítané.
Druhý problém, který mám, je jeden z motivů - až animální chuť k sexu. Je to tam snad cítit i mezi řádky. Jasně, je to odůvodněné, je to součást světa, kterou musím akceptovat. Jen to na můj vkus bylo zmiňované až příliš často. Ve smyslu - kdybyste na každé (druhé, třetí - hyperbola) stránce měli číst o tom, že má někdo chuť na koblihu s polevou, asi by vás to taky rušilo, ne? :)
Zmíním ještě osudovost. Protože ji tam prostě vidím, možná nevidím dobře, možná jsem tam, kde mě autorka chce mít, ale vidím ji. To, že si jedna dvojice v jedné dějové lince je souzena. Vypověděly to karty, je tam spousta náznaků o poutu. K osudovosti se obvykle nestavím zrovna kladně, ale musím říct, že ačkoliv jsem nad tím zpočátku ohrnovala nos, nakonec mě její přítomnost nerušila.
Pozor ale, ta kniha je opravdu krutá. Obsahuje dost mrtvol i drastických obrazů, nebojí se násilí na ženách - na to poslední jsem možná trochu citlifka. Přiznám, že při jedné scéně mi bylo extrémně nevolno, až jsem uhýbala očima od textu - myslím, že to byla neskutečně dobře napsaná scéna.
Takže 3/5, hodně dojmů, někdy zmatených, ale další díl je tutovka.