<<< Pučení psychologické fantasy >>>
recenze románu Válka zrcadel
Na počátku každého literárního díla stojí ambice napsat něco neobyčejného. Tereza Matoušková ve svém románu Válka zrcadel usiluje o dílo, které snese srovnání s první ligu ženské fantasy. S velikánkami jakými jsou Ursula Le Guinová a Marion Zimmer Bradleyová. Pro Terezu Matouškovou je to první román mimo její dlouhá léta opečovávaný fantasijní svět Podmoří. Je to rovněž první její rozsáhlejší dílo psané ich-formou.
Román je na první pohled sestřihem událostí ze současnosti, totiž rané dospělosti hlavní protagonistky a jejího dětství. Zážitky čarodějky Ankary jsou poznamenány válkami a řevnivostí mocných a mocichtivých. Jasně nejdůležitějším rysem Ankary je její mnohotvářnost, schopnost přejímat podobu jiných osob. Pro vykořeněnou hlavní hrdinku to však také znamená neustále rozkolísívání její vlastní identity. Ankařina osobnost se rozvíjí v nepříznivých podmínkách: Ankara je sirotek, její výchova probíhá v internátní škole plné mágů a adeptů z rozličných koutů světa. Prostředí přísné výuky a zákulisních intrik jí nijak nezpříjemňuje ani její pěstoun, odtažitý mág Simon. Tváří v tvář bezohlednosti světa se i sama Ankara mění v pragmatickou a nevybíravou personu, která svým okolím vědomě manipuluje.
Následující Ankařiny životní etapy se rmán dotkne toliko epizodicky. Čarodějka plní úkoly v roli agentky v přestrojení. Schopnost měnit tváře a chladné popisy Ankařiných pocitů vůči ostatním aktérům skutečně vyvolávají atmosféru špionážních románů. Matouškové tahle poloha sluší a jistě by s ní měla v budoucnu experimentovat.
Dospělá Ankara se ze svého posledního špionážního úkolu vrací po letech. Svět jejího dětství ztratil i poslední chatrné náznaky idyličnosti. Země spěje do války, mág Simon je odtažitý a chladný. Ankara je stržena vírem umírání a zkázy; svět okolo ní je decimován kosmickou katastrofou a celé části země mizí v temnotě Soumraku, podsvětí obývaného Bezejmennými. Stejně jako všichni mágové je i Ankara Soumraku velice blízko, je totiž hrozivým a zničujícím zdrojem jejích vlastních schopností.
Události, které Ankaru provázejí na cestě k závěrečnému kataklyzmatu jí odhalují hlubší a nepříjemnou pravdu. Za léta strávená ve chladném a odlištěném prostředí mocenského kalkulu, manipulace a mágské odtažitosti od světa prostých smrtelníků se stala podivnou a nelidskou bytostí. Konfrontace s cizím světem tvorů přicházejících ze Soumraku je poslední kapkou. Vrcholným bodem románu nejsou události kosmického významu. Je jím osobní katarze hrdinky, která vše ostatní svou silou a naléhavostí upozaďuje.
Matouškové se v románu podařilo ukočírovat příval reálií a epických zvratů. V popředí zůstala syrová a stroze podaná výpověď o tom, co to znamená být konzistentní osobou. O tom, co znamená mít moc a zodpovědnost.
Pokud si Válku zrcadel koupí řadový konzument epické fantasy zlákaný slovem 'Válka' v titulu, bude možná rozladěn. Homérské střety hrdinů, které doprovázejí skřeky umírajících plebejců jsou tu jen příležitostnými kulisami. Válka zrcadel je příběh osobní. Je to Sophiina volba zasazená do vypiplaných a originálních fantasijních kulis.A tyto kulisy jsou exotické právě jen tolik, aby čtenáře nenudily, ale zároveň nestrhávali pozornost od hlavní, hluboce osobní linky románu. Ambice napsat vysokou literaturu byla naplněna. Nechybí napětí a filosofická zamyšlení a psychologická dilemata. Vše je podáno po Matouškovou typickým strohým slohem. Kniha je vydána jako obstojně provedený paperback, který v knihovně neurazí.
Pro ty čtenáře, kteří by rádi doplnili svůj čtenářský deník o hodnotnější literaturu, ale Dostojevský a Balzac jsou pro ně přeci jen už trochu moc, je Matouškové výsostně psychologická fantasy dobrou volbou. Pokud budete otevřeni jejímu propracovanému poselství, bezpochyby se Vás dotkne. schovat popis