Druhá světová. Válečné zajatecké tábory. Utrpení jak psychické, tak fyzické, potlačené základní lidské potřeby. Hlavním hrdinou knížky je Horace, kterému začali říkat Jim, anglický mladík, který opustil rodinu a svou dívku a blbou shodou okolností (komunikací v rodině) narukoval do války. Neválčil dlouho a ve Francii byla jeho jednotka zajata a poslána na pochod smrti do Belgie a následně vlakem do Polska do prvního zajateckého tábora, který se zajatým vojákům stával peklem na zemi. Po nějaké době se zajatci přesunují do dalšího tábora (kamenolomu), kde se jim podmínky mírně vylepšily a Horace zde zažívá svou zakázanou lásku s Rose, dcerou majitele kamenolomu. Po nějaké době se zase zajatci stehují do dalšího tábora, který se zdá být zase o něco přijatelnější, ale Horace se začíná smiřovat s tím, že už se nepotká s Rose, ale mýlil se. Rose prohledávala všechny tábory, kde by mohl být až našla ten jeho a jejich láska pokračuje dál až do konce války. Na konci knížky většině určitě určitě ukápne slza, když zjistí, že tato láska přežila tolik nástrah války a hrozící smrti a ukončí ji věc v dnešní době se zdající bezpečná. Jistě že není to jen příběh o lásce a sexu, dozvíte se víc o fungování táborů, morálce a chování (jak dozorců, tak zajatců), událostech 2. světové války a vyrovnávání se s nesvobodou a odloučením se od všeho, co vám bylo blízké nebo o událostech těsně po osvobození Prahy. Horace slíbil, že jejich příběh lásky, ale ne jen té, povypráví světu, aby lidé věděli o statečné Rose a jeho kamarádech. Mám hodně ráda tématiku druhé světové a hlavně příběhy (ne)obyčejných lidí, takže mě tato knížka hodně zasáhla a pokud chcete být zasaženi i vy, tak neváhejte a přečtěte si ji, protože je to silné téma, které je dobré si pro další generace připomínat.
Recenze
Kniha není pro každého, není to klasické vyprávění z dob druhé světové války, jedná se o vzpomínky publikované nevídaným a neotřelým způsobem. Horace nezatajuje nic a popisuje i své sexuální a erotické vzpomínky na Rose i svou první dívku. Toto téma je ovšem aktuální v každé době. Kniha není oplzlá, naopak, přiznání i těchto aspektů činí Horacovo vyprávění skutečným.
Kniha pro mě byla něžným výletem do vzpomínek starého pána, který přežil válku. Skutečně příšerný pro mě byl samotný závěr knihy a Horacovo svědectví o Praze v roce 1945.
To by se již nikdy nemělo opakovat. Bohužel se to děje stále.
Knihu doporučuji každému nadšenci do knih o skutečných osudech, nebude zklamán.