Autor se kromě tradičního žánru pohádky, který nahrávku uzavírá, představuje pěti humornými příběhy. Ty jsou zasazené do vesnického prostředí na východním Slovensku první poloviny minulého století i do nedávné městské současnosti západních Čech. Za někdy až huronským veselím se v Giňových vyprávěních ukrývá nečekaná vážnost.

Andrej GIŇA (* 1. ledna 1936 v Tolčemeši/Šarišských Sokolovcích), spisovatel a hudebník. Nejranější dětství prožil ve východoslovenské obce Tolčemeš, odkud byla jeho rodina spolu s celou zdejší malou komunitou Romů v roce 1942 na základě vládního nařízení vyhnána a poté donucena žít na louce za vesnicí v místě zvaném Pod Hineškou. V roce 1946 se Giňova rodina přestěhovala nejprve do Prahy a zakrátko do Rokycan, kde začal A. Giňa navštěvovat základní školu. Po vyučení tavičem pracoval v letech 1953-1955 v Železárnách Hrádek. Ve stejné době studoval večerní Pedagogickou školu v Plzni, studium však nedokončil, neboť byl odveden na vojnu. Po absolvování vojenské základní služby se stal vojákem z povolání. Zároveň studoval zdravotnickou školu v Hradci Králové a působil jako zdravotník pluku (1957-1961). Poté byl zaměstnán jako dělník ve slévárně a posléze jako řidič. V letech 1969-1973 se aktivně podílel na práci tehdy nakrátko povoleného Svazu Cikánů-Romů, stal se předsedou okresního výboru SCR, členem předsednictva krajského výboru SCR a působil jako stavbyvedoucí v plzeňském výrobním družstvu Névodrom, které vytvářelo pracovní příležitosti pro Romy a současně dotovalo pokladnu SCR. Poté pracoval opět jako řidič, v podniku Potraviny Plzeň, a řidič a topič v rokycanském Buzuluku (Škoda Plzeň). Po roce 1989 se stal předsedou celorepublikového Kulturního svazu občanů romské národnosti, který navazoval především na kulturní aktivity SCR. V devadesátých letech hojně publikoval na stránkách nově vzniklých romských periodik. V době nových možností začal podnikat (prodával suroviny na výrobu romských kuchařských specialit). - Celoživotně se A. Giňa věnuje také hudbě. Od padesátých let hrál v rokycanské cimbálové kapele na kytaru a na basu, v sedmdesátých letech se stal jejím kapelníkem. V roce 1984 založil rompopovou kapelu Rytmus 84, s níž hrál více než dvacet let. - Knižně vydal (v paralelním romsko-českém znění): Bijav / Svatba (tři povídky, 1991), Paťiv. Ještě víme, co je úcta (výbor z povídek, pohádek a publicistiky, 2013).