Co se vám vybaví při vyslovení jména Adolf Loos? Vídeňský architekt narozený v Brně, klasik moderní architektury, autor Müllerovy vily v pražských Střešovicích (pozor, vilu Tugendhat dělal jiný klasik - Ludwig Mies van der Rohe), my, co bydlíme v Liberci si možná vybavíme, že tu kdysi strávil nějaký čas na zdejší průmyslovce. Když nakouknete do Wikipedie, dozvíte se i o dalších významných stavbách (např. obchodní dům Goldman a Salatsch ve Vídni nebo dům pro dadaistu Tristana Tzaru v Paříži).

Američan Christopher Long - historik, který se zabývá dějinami moderní architektury a designu - nám ale v knize Případ Adolf Loos předkládá trochu jiný a vlastně poměrně překvapivý obrázek.

Zaměřuje se totiž na jednu speciální etapu Loosova života. V roce 1928, ve svých 57 letech, byl Adolf Loos zčistajasna obviněn ze sexuálního obtěžování tří děvčátek ve věku 8-10 let. Po Loosově zatčení se rozpoutala velká mediální kampaň. Loos byl ve Vídni dost kontroverzní osobou, často útočil na své kolegy, kteří nesdíleli jeho zápal pro architekturu bez ornamentu, pouštěl se ale do kritiky řady jiných věcí, vč. například nedotknutelné vídeňské kuchyně - obvinění tím pádem bylo vodou na mlýn jeho nepřátel. Zrovna tak měl ale Loos i řadu vlivných klientů a známých, kteří se za něj v těžké chvíli postavili.
Musím říct, že jsem si tuhle knihu překvapivě užila, a to i přesto, že se vlastně jednalo o dost hrozný případ. Podrobnosti ze spisu, nalezené pornografické fotografie i přátelství s řadou poměrně pochybných lidí o mravní výši architekta zrovna nesvědčily. Kniha ale zároveň dává dost ucelený vhled do fungování vídeňské společnosti po rozpadu monarchie, a to nejen do společenských vztahů tehdejší smetánky, ale poučí i o fungování policie, soudů a novin. Dozvěděla jsem se víc i o Loosovi, jeho manželkách, přátelích a klientech, o projektovaných stavbách i realizovaných stavbách, o jeho těžké nedoslýchavosti a syfilidě... Trochu jsem si u čtení i googlila a konečně si víc přečetla o múze Almě Mahlerové, spisovateli a kandidátu na Nobelovu cenu Karlu Krausovi, nebo o skladateli Albanu Bergovi, autorovi Vojcka.

Je možné při hodnocení oddělit osobnost autora a jeho dílo? Může někdo pochybného charakteru vytvořit geniální dílo? A platí to i po 100 letech, kdy se už na jeho poklesky prakticky zapomnělo? Otázky, které si při čtení určitě budete klást... schovat popis