Moje oblíbená kniha, která má i mimořádně krásné filmové zpracování s Ivou Janžurovou. Hlavní hrdinkou je krásná, ale stárnoucí Štěpa. Když jsem knihu četla, tak mě to značně zarazilo, protože v dnešní době tenhle problém u nás vlastně neexistuje. Štěpa je popisovaná jako ne příliš hezká, společenská, pracovitá a poněkud výstřední. Za manžela si nakonec vezme svého bratrance, který je a... číst celéle nemocný a bezcitný. Opravdu smutná kniha, ale konec už je poněkud veselejší.
Na Petrolejové lampy jsem se chystala už od střední, kdy jsme je měli v povinné četbě. Až teď jsem se k nim dostala a schválně jsem se nedívala ani na film, takže jsem nevěděla, co čekat. Ač se mi četly těžce a zdlouhavě, musím říct, že ve mě zanechaly hlubokou stopu. Jaroslav Havlíček je zároveň mým prvním českým autorem psychologické prózy, i když je to můj oblíbený žánr, zatím jsem č... číst celéetla jen zahraniční autory. Přitom psychologické prvky jsem v knize pozorovala spíše až v druhé polovině, či poslední třetině. Do té doby na mě působila spíše jako společenský, sociální román. Úžasně totiž vykresluje maloměstský život na přelomu století. Zároveň mi autorův jazyk a popisy přišly dost naturalistické, díky čemuž na mě román tak silně zapůsobil.
Štěpka vyčnívající svou statností a ošklivostí mezi městskými děvčaty a paničkami je stále tvrdohlavá jako neprovdaná. Žije svůj vlastní život u rodičů, i když by se měla dávno starat o svou domácnost a své dětičky. Jenže žádný mladý hoch, ani starý se neodvažuje uzavřít sňatek se Štěpkou, neboť každá manželka by měla poslouchat manžela a neměla by odmlouvat a být neposlušná, Štěpka vša... číst celék do světa hlásí, že takto žít nechce, a dává tím jasně najevo, jak je tahle kniha velmi nadčasová.
Petrolejové lampy - klasika, která, musím si příznat, vyděsila mě, když jsme probírali tohle dílo ve škole. Zaujala mě ale, protože je to psychologický román, který já naprosto miluju. Musím řici, že není to knížka pro všechny a není to ani i lehké čtení, ba naopak. Musím ale podotknout, že román se naprosto liší obsahově od ostátních z téhož žánru, takže pokud se chystáte se tohl... číst celée dílo přečíst - určitě neváhejte.
Petrolejové lampy je krásná kniha, která má dokonce filmové zpracování, které je také velmi krásné. Hlavní hrdinkou je zde stárnoucí, ale přesto stále krásná Štěpa. Za manžela si nakonec vezme svého bezcitného a nemocného bratrance, takže si vlastně asi dovedete představit, jak mohla kniha dopadnout, protože celá kniha je opravdu velmi smutná, ale aspoň konec je o něco málo veselejší a ... číst celéhezčí, takže aspoň tak.
Na tuto knihu mne nalákal Oldřich (zanicenyknihkupec). Pravdou je, že o této knize jsem už uvažoval nějakou dobu, ale pořád jsem knihu odkládal a říkal si, že si knihu jednoho dne přečtu. A konečně jsem se odhodlal. Knihu hodnotím na 100 %.
Jedná se o psychologický román, který je vyprávěn retrospektivně v ich-formě. Hlavní postavou je PETR ŠVAJCAR, který se přižení do rodiny... číst celé Hajnů. Postupně zjišťuje tajemství, které Hajnova rodina před ním odhaluje. I když je Petr sobecký a chladnokrevně vypočítavý, tak jsem ho svým způsobem litoval a soucítil s ním. Román působil na mě depresivně, při některých scénách mi bylo úzko, zmocňovaly se mne tíživé pocity a svíral se mi žaludek. Některé momenty působily až hororově.
Ačkoliv román Neviditelný vyšel v roce 1937, stále má co říci i dnešním čtenářům a obstojí v konkurenci psychologických románů současnosti. Pokud někdo hledá kvalitní psychologický román, který je sice psán jazykem dřívější doby a je rozvláčnější, tak může vyzkoušet tuto knihu. Od Jaroslava Havlíčka jsem v minulosti četl knihu PETROLEJOVÉ LAMPY, která se mi také líbila.
Kniha obsahuje Doslov o životě a díle Jaroslava Havlíčka.
Toto je asi nejznámější román Karla Havlíčka a mě si rozhodně získal. Jedná se o psychologický román, což je proud, jehož je Havlíček významným českých zástupcem. Tento příběh je velmi rozsáhlý a popisuje nám prakticky celý život jedné ženy z měšťanské rodiny. To, že spisovatel sleduje její život po takto dlouho dobu mu umožňuje zachytit její vývoj, změny postojů, chování a myšlení, což... číst celé je velmi zajímavé. Havlíček navíc vše popisuje moc pěkným jazykem. Tuto knihu rozhodně doporučuji.
Hodnotím dvouma bludišťákama i když to bylo "dobrý, ale bohužel, tak od poloviny jsem trpěl jako zvíře. Asi jako když vidím příbuzný tancovat, nebo když jsem jednou omylem vešel do místnosti, kde byli všichni opilí, do půl těla - a zpívali karaoke. Brrr.
Od Havlíčka jsem valil jeho Neviditelnýho dřív v létě a bylo to dobrý jak buřt s kari kečupem, ale nějaký výhrady jsem k to... číst celému měl. No a všechny tyto výhrady byly v Muži sedmi sester znásobeny tak desetkrát - tedy, Havlíček je mistr přeblábolevování. Prostě pořád mele a mele, aniž by to bylo potřeba.
V týhle knížce jde o to, že si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne. Ano, námět je to přímo na Oscara a klidně bych četl takovýchto knih víc. Mně se to nikdy nepovedlo, ale třeba knížku o tom, jak jít sedmkrát na záchod za jeden den bych napsat mohl. Je k tomu potřeba:
lívance s nutellou špagety carbonara melounová limonáda jogurt (jakýkoliv) kuře brambůrky čokoládová zmrzlina (když nemáte čokoládovou můžete použít vanilkovou, když nemáte vanilkovou, můžete použít třeba vocet)
Knížka sype docela dobře, Havlíček psát umí a to moc hezky, ale pak dojde na samotné provedení plánu a to bylo opravdový mučení. Věnovat tomu tolik stran, to bylo za trest. Tak moc, že jsem vlastně ke konci úplně ztratil zájem. ZTRATIL ZÁJEM O KNIHU KDE MANÍK KLÁTÍ SEDM BUCHTIČEK. To je snad zločin!!! Zločin! Zavolejte policii!
Edit: zapomněl jsem na pasáž před jedním sexem: zděsila se revolveru, ale to už byl na scéně i jeho revolver, nabitý sice jen dvěma kulemi, zato výhružně namířený.
Co čert nechtěl, přečetl jsem další tlustou knížku. Neviditelný je o maníkovi, kterej si vezme buchtičku a přižení se do jejího domu, kde je tchán, prateta, služebnictvo a střelenej strejda Cyril, kterej si myslí, že je neviditelnej.
Co následuje potom je čistokrevnej sešup do osidel zoufalství a šílenství, páč se nám tu sešly stejný postavičky jako na čes... číst celéký celebrity scéně - egoista, psychopat, magor, kráva, hysterka a laciná štětka. Docela bych si dal nějakou inscenaci ve složení Ben Krištovao, Agáta Hanychová, mluvící kačer, kilo rumu a anální dildo. Bohužel, sešup není až tak moc (rytmicky) dechberoucí, protože Havlíček podlehl potřebě psát vatu, a tak vatuje a vatuje, až to celý zvatoval, tedy klasický literární šach vat. Škoda, ale což, já mu to klukovi odpouštím, protože základní premisa je skvělá a kniha kupodivu neztrácí na síle ani když v polovině Neviditelný zmizne do ústavu - paradoxně naopak kniha začíná těžit z premisy ještě víc a k tomu přihazuje rozvíjení už tak pošahaných charakterů.
Jak jsem již napsal, tempo ubíjející, že by jeden skočil z vokna, ale závěrečný gambit dává palec nahoru.
Asi bych byla šílená, muset to číst jako povinnou četbu. Chvílemi jsem měla pocit, že co den Štěpčina života, je i můj den četby o něm. Zoufale se to táhlo. Ale s přibývajícími stránkami má čtenář pocit, že zná jednoho každého jilemnického občana, ba co víc, že ho zná velmi dobře. Tak dokonale jsou všichni představeni a popsáni. Samotný děj, ač lehce předvídatelný, je vlastně dokon... číst celéalé psychologické pojednání. Navíc mě bavilo číst o místech, která poměrně dobře znám. Myslím, že po čase bych si docela se zájmem přečetla nějakou další Havlíčkovu knihu.
Román Petrolejové lampy jsem četla až po shlédnutí filmu a především naprosto dokonalé inscenace Jihočeského divadla. Autorův námět byl pro mě tak silný, že jsem si tu knihu prostě musela přečíst a neprohloupila jsem. Jeho psychologický popis postav je naprosto geniální, hlavně pomalý rozpad Pavlovy psychiky a Štěpina snaha o šťastné manželství. Autor se nebál celkem kontroverzního téma... číst celétu pohlavních nemocí a skvěle vykresluje tehdejší společnost.
Tato autorova knížka se mi příliš dobře nečetla, alespoň na začátku to byl trochu oříšek, nebavilo mě to, ale vydržela jsem a postupně se začetla a nelitovala. Knížka je silná především svým obsahem, ten skvěle zachycuje i film, který poskytl i fotografii na obálku knihy. Osudy Štěpy, která není hezká navenek, ale uvnitř ano, byly truchlivé. Mockrát jsem hledala aspoň kousek naděje pro ... číst celéhlavní postavu, ale autor byl bohužel neúprosný. Snad až na závěr…
Úvod do děje popisem situace, Štěpčino dětství – statek, bratranci, dospívání a problémy spojené se Štěpčinou povahou a chováním, nezájem mužů, Pavlovo namlouvaní, zadlužený statek, Pavlův vypočítavý tah – svatba se Štěpkou, nepovedené začátky manželství, Pavlova nemoc, teror, práce na statku, Pavlovo vyvádění – ujetí s kočárem atd., hospitalizace, smrt – vysvobození Štěpky Hlavní postavy... číst celé: Štěpka – dcera stavitele Kiliána, ústřední postava, energická, učenlivá, pracovitá, mladá, naivní, nehezká, výstřední, bezprostřední Pavel – mladší bratranec, následně manžel, v dětství: hodný, milý, inteligentní, poté: chtivý, vypočítavý, namyšlený.
Ocitáme se v Jilemnici, českém maloměstě, kde se každý s každým zná a navzájem se pomlouvá. V rodině bohatého stavitele Kiliána, jeho ženy a malé dcery Štěpky. Spolu se Štěpkou sledujeme dění na maloměstě, radosti i malicherné problémy místních a očividné nepřátelství vůči ní samé, jen pro to, že se odlišuje. Postupem času Štěpka vyrůstá ale život na maloměstě plyne stále stejně. Jejím ... číst celénejvětším přáním je vdát se a založit rodinu, což se jí ale nedaří. Až dokud nepřijde Pavel Malina, bratranec, který o ní projeví až podezřelý zájem.
Nejsem jediná, kdo měl knihu v povinné četbě. Na rozdíl od některých jsem čtenářský deník neopsala, knihu si přečetla a udělala jsem dobře. Perfektní psychologické vykreslení postav mě dostalo. Hlavní hrdinka toužíci po ženichovi získala toho největšího fešáka, maskujícího shnilé jablko v sobě. V souvislosti s knihou si vždy vybavím Ivu Janžurou a Petra Čepka na procházce po náměstí. T... číst celéento film považuji za velmi zdařilou adaptaci.
Knihu jsem neměla k četbě jako povinnou literaturu, ale říkala jsem si, že bych měla vědět o čem příběh je. Volba byla jasná, nejsem filmový typ, tak jsem si koupila knihu a dala se do čtení. Byla jsem mile překvapena. Děj byl napínavý a zvlášť mě zaujalo podrobné vykreslení psychologie postav. Obdivovala jsem i litovala Štěpku Kiliánovou. To byla tak neskutečně laskavá, až naivní posta... číst celéva! A tak moc se jí nedařilo, ale byla silná a obětavá. Na konci jsem si oddechla, snad konečně měla klid a nemusela se už tolik trápit.
Petrolejové lampy to je psychologický román z přelomu 19 tého a 20 tého století, odehrává se v Jilemnici, v autorově rodišti. Pojednává o maloměšťanské dívce Štěpánce Kyliánové, která touží po manželovi. Osud ji přihraje do cesty důstojníka c.k a tragédie je na světě.. Kniha se mi četla velmi dobře, neměla nudná místa, s dívkou jsem velmi souzněla. Chápala jsem ji. Knihu velice doporuču... číst celéji, má co říci
Děj psychologického románu se odehrává na přelomu 19. a 20. století na malém městě/Jilemnice/. Hlavní hrdinka Štěpánka Kylianová, neprovdaná marně bojuje s nepřízní osud, s maloměšťáctvím, šosáctvím. Osud ji do cesty přivede fešného oficíra a tragedie je na světě. Postavy této knihy jsou velice dobře prokresleny, kniha se mi četla dobře, žádná hluchá místa. Cítila jsem se Štěpánkou, chá... číst celépala jsem její pocity, knihu doporučuji
Po hodně dlouhé době, se mi do rukou dostala kniha. V dnešní době plné spěchu a internetu na knihu není příliš času. Ale jsem velmi ráda že si ke mně Petrolejové lampy našli cestu a já jsem si díky nim opět našla cestu ke čtení. Tato kniha mne dostala, zpočátku jsem se trochu ztrácela, ale to jak jsou popsány postavy, prostředí a situace mne nutilo číst dál a dál. Knihu jsem přečetla je... číst celédním dechem. Byla skvělá. To samé bohužel nelze říci o filmu, který jsem viděla až po přečtení. Opět se mi potvrdilo, že film se dobré knize nikdy nemůže vyrovnat.
Havlíček je mistr psychologických románů své doby. Tohle je doopravdy skvělá kniha! Je velice zajímavé sledovat chladnokrevný a vypočítavý um hlavního „hrdiny“, prostřednictvím kterého nejprve získává vzdělání a určité postavení, poté lásku naivní dívky, ovládá její rodinu a její majetek a to bez jakýchkoli zábran, aby nakonec přišel o to jediné, na čem mu kdy záleželo. Mám ji raději ne... číst celéž Petrolejové lampy.