Moje první kniha z poměrně nové edice Hlas a jsem velmi spokojená. Kniha přináší téma, které je tak nějak pořád svým způsobem tabuizované a jedná se o dobrovolnou bezdětnost. Co se mi na knize líbilo velmi bylo, že hlavní hrdinka si svým rozhodnutím byla jistá a stála si za ním stůj co stůj a druhý velmi příjemné sdělení pro mě mě bylo, že měla ráda děti, například dceru svých nejlepšíc... číst celéh kamarádů (většinou znám ženy, které děti vědomě nechtějí, že se zároveň netají tím, že děti nemají příliš v lásce). Na knize se mi také líbila její jasnost a svým způsobem stručnost, žádné přikrašlování, přímé myšlenky hlavní hrdinky, a nejen její, ale i jejich nejbližších. Mně osobně se i velmi líbil samotný závěr knihy. Knihu k přečtení určitě doporučit můžu a těším se na další díla z této edice.
Ještě pár let zpátky bylo téma odvrácené stránky mateřství i dobrovolné bezdětnosti tabu – dnes mám pocit, že se minimálně na poli literárním s touto tematikou roztrhnul pytel, a je to jen dobře. O tom, jak ve společnosti stále chybí respekt k jinakosti, by koneckonců hlavní hrdinka knihy Nikdy, nikdy, nikdy mohla vyprávět…
Kniha, psaná ich formou z pohledu pětatřicetileté ml... číst celéadé ženy (teprve zpětně mi došlo, že se čtenář vlastně za celou dobu nedozví, jak se jmenuje), která je odjakživa pevně ukotvena ve svém rozhodnutí, že nechce mít děti, postupně rozebírá téma mateřství na součástky, obrací je ze všech stran a znovu přeskládává do pestré mozaiky pocitů a situací, s nimiž se musí ztotožnit snad každá žena. Obavy o přátelství, která skončí s prvním narozeným potomkem, prarodiče marně čekající na vnouče, budoucnost vztahu, v němž každý z páru touží po něčem jiném… Ale i bolavá rodinná historie a zkušenosti žen, které se matkami staly. Mateřství ve všem tom krásném i hrozném, co přináší.
V mnohém mi Nikdy, nikdy, nikdy připomnělo knihu Mateřství od Sheily Heti – Linn Stromsborg mi však svým méně černobílým pohledem na věc přišla mnohem bližší a svým literárním stylem také mnohem přístupnější. Knihu jsem zhltla během pár dnů a to jsem se ještě snažila si ji trochu „šetřit“ a zajímavé myšlenky v ní si dávkovat postupně. A především se mi oproti Mateřství líbilo, že zde se čtenář dočká rozuzlení a dozví se, jak to s hrdinkou a jejím přítelem Philipem nakonec dopadlo :-)
Nikdy, nikdy, nikdy je svým tématem natolik vyhraněná, že asi neosloví každého, přesto si myslím, že by neměla pozornosti čtenářů uniknout.