Drsný příběh, drsná příroda a nejdrsnější lide… syrový děj. Krásně napsané , napínavé, smutné. Není stránka, na které by se něco nedělo. Přečetla jsem “jedním dechem”. Doporučuji, ale oddechovka to fakt není.
Chvilku mi trvalo než jsem knihu rozdýchala. Příběhem se prolínají dva děje, které na začátku vypadají, že spolu nesouvisí, ale na konci mají mnoho společného. Surově a syrově napsané bez příkras a roztomilostí. Lidé museli být silní, ale ani ten nejodolnější nikdy neví, kdy jeho víra a síla dospějí ke svému konci a nastoupí čiré šílenství. Jestli jsem psala o knize Zlá babička od Ditty... číst celé Kůtové, že to byl drsný příběh, tak tento příběh je o několik stupňů drsnosti výš. Vše je popsáno tak dokonale, že obrazy z knihy dlouho nedostanete z hlavy. Pro mě byl trochu problém si zvyknout na přeskakování dvou dějů. Kratší kapitoly se mi dobře četly, ale vzhledem k obsahu jsem si musela dělat častější pauzy. „Co sněhem zapadlo, měli jste nechat zapadlé.“ VONA
Dostane se pod kůži. Mrazivý horor, byť pohádkový, u kterého ze stránek knihy stoupá mlha a listy papíru se obracejí s praskanim zmrzlé trávy. Přesto se nelze od stránek temných, bláznivých a zmrzlých odtrhnout. Co jsou ta světla zač? A kdy je vlastně teď? A kde je tady?