Velmi smutný obsah kontrastuje s nutkáním neustále číst dál a dál. Hltala jsem každé slovo, nemohla se od knihy odtrhnout. Jedná se o silný příběh, který ve vás rezonuje ještě dlouho po přečtení. Doporučuji každému.
Kniha Rododendron vypráví velmi silný příběh. Jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Budu o něm hodně přemýšlet. Nedovedu si představit, že bych na něj mohla někdy zapomenout. Chtěla bych věřit, že už by se nic podobného nemohlo stát. Ale jistě věřím, že stále existují tak silní a láskyplní lidé se schopností odpouštět.
Děkuji moc autorce, Pavle Pavlíčkové Kovaříkové, že jsem měla možnost být jejím čtenářem, který si Mucošky přečte dříve než kniha vyjde. Velmi moc si toho vážím. Mucošci se mi velmi líbili a dá se říci, že jsem se díky nim vrátila do dětství, kdy jsem tyto knihy jako malá zbožňovala.
V knize naleznete víceméně dvě časové linky, jedna, která se odehrává v současnosti, a ta dru... číst celéhá, jež se odehrává v roce 1422. Líbilo se mi, že se patra rozdělila, a každý tak prožíval různá dobrodružství, a tak i části daného století. Já osobně bych nejradši prožila dobrodružství týkající se alchymie.
Popis prostředí je moc pěkně popsán, a nedělalo mi problém si představit okolí, ve kterém se nacházeli hlavní hrdinové. Když to tak vezmu, tak si ani nemohu vybrat, koho jsem měla nejradši, jelikož každý z nich měl něco do sebe, a já si tak oblíbila naprosto všechny.
Pro ty čtenáře, kteří mají rádi krátké kapitoly, jsou Mucošci to pravé. Kdykoliv můžete u konce kapitoly knihu odložit, a nemusíte tak během něčeho napínavého. Ale i tak musím podotknout, že některé kapitoly končí velmi napínavě, a prostě jsem musela číst dál, abych věděla, jak to dopadne.
Mucošci jsou doplněny ilustracemi různých scén z knihy a přibližují tak jednotlivé postavy, a dokonce samotné mucošky. Pro mě to byla příjemná změna a často jsem se u ilustrací pozastavila a kochala jsem se jimi, než jsem dál pokračovala ve čtení.
Knihu vřele doporučuji těm, kteří mají rádi dětské knihy, které jsou plné dobrodružství. Věřím, že se vám bude líbit, a dokonce vás zavede znovu do dětství. A to se mi na tom právě tolik moc líbilo.
Děkuji moc autorce Pavle Pavlíčkové Kovaříkové, že mi nabídla, zda si nechci přečíst její knihu ohledně její rodinné historii, konkrétně o její mamince Vlaďce. Rododendron mě velmi zaujal svou anotací, že se jedná o skutečný příběh, a teda, dost jsem koukala a místy musela odložit knihu, abych to pořádně vstřebala.
Kniha obsahuje poměrně krátké kapitoly, díky nimž mi přišlo, ... číst celéže příběh rychle utíká. Hodně se mi líbilo, že každá kapitola obsahovala rok, ve kterém se to odehrává. To se mi na tom líbilo, hlavně, jak to bylo vyprávěno od samotného začátku až do současnosti. Navíc ve knize naleznete ilustrace, které se týkají příběhu.
Zprvu jsem měla drobný problém se zorientovat v příběhu, ale to se hned změnilo. Když to tak vezmu hrdiny a hrdinky jsem si velmi oblíbila. Výjimkou však byla Helena spolu se Zlatou. Ty mi od začátku pily krev. A věřím, že opravdu nejsem jediná, kdo si je neoblíbil.
Hodně se mi líbilo, že jsem se o jednotlivých osobách dost dozvěděla, a dokázala jsem si tak o nich utvořit obrázek. Vlastně díky tomu mi přišlo, že jsou mi velice blízké, a tak jsem všechno s nimi prožívala. A doufala jsem jen v to nejlepší.
Abych pravdu řekla, tak mě Rododendron velmi pohltil a četl se mi moc dobře. Hlavně jsem u něj pocítila tolik emocí, že si teď po přečtení přijdu emočně vyčerpaná. Přece jen jsem se místy cítila smutná, v šoku, kdy jsem si říkala, že to snad ani není možné, co se to stalo. Ale také jsem se cítila šťastně. Nejvíce mě však dostal konec, ze kterého jsem byla docela smutná.
Věřím, že Rododendron: Za horizontem osudu se bude líbit každému, kdo má rád příběhy podle skutečnosti, a ty příběhy, které vás chytí za srdce.