Když před více než dvaceti lety zemřel velikán české prózy Ladislav Fuks, bylo jeho tělo objeveno až třetí den. Naplnila se tak témata, jimiž se ve svých dílech zabýval - osamělost, úzkost, odlišnost a nepochopení. Fuks se narodil do velice přísné rodiny, v útlém mládí prošel zkušeností války a také poznáním své menšinové sexuální orientace. Přístup nacistů k menšinám a mizení lidí kolem do koncentračních táborů na něm zanechaly hluboké stopy, které jsou patrné v celé jeho tvorbě. Jejím ústředním bodem je židovství, nejen holokaust, ale i víra jako taková, obojí ztvárněné tak, že je k neuvěření, že Fuks nebyl sám židovského původu. Jeho literatura obsahuje i fantastické prvky a téměř vždy motiv osamělého jedince, který nezapadá do konvenční mašinérie okolí. Z jeho nejslavnějších děl jmenujme Pana Theodora Mundstocka, Myši Natálie Mooshabrové, Spalovače mrtvol, Příběh kriminálního rady a Vévodkyni a kuchařku.