Až příliš utahané a rozvláčné. Takových cca 200 stran zcela zbytečných. Nemá to žádné překvapivé zvraty, zápletka je dost průhledná. Nechala jsem se nalákat na dobré hodnocení a jsem mírně zklamaná. S žádnou postavou jsem se nedokázala moc sžít. Na začátku mi připadala docela fajn Varnie, ale s postupem příběhu úplně obrátila a stala se z ní nejvíc nesympatická postava celé knihy. Fakt ... číst celéjsem doufala, že na každé další stránce natáhne bačkory. Ale zas mi docela dobře hnula žlučí, takže aspoň nějaké emoce ve mně kniha probudila. Celková pointa je OK, ale nic převratného. Těch 200 stránek navíc se mohlo využít lépe, třeba trochu blíže popsat historii města a vztahů mezi čaroději a lidmi bez magických schopností, takhle příběh obsahuje dost prázdných míst, které si musíme domyslet. Děj je rozdělen na dvě časové linky, jedna se odehrává 350 let před současným děním a musím říct, že mě tahle linka bavila víc než ta přítomná. Když to shrnu, je to dost průměrná fantasy a spíše knihu nedoporučuju. Rozhodně je kolem více lepších příběhů.
Příběh románu Zarua – ztracené město začíná ve chvíli kdy se celou Paltrií šíří starodávná temnota. Čarodějova učně Paddrena trápí již dlouhou dobu podivné vize, ve kterých se stále dokola objevují trpící lidé, děsiví netvoři stvoření krvavou magií a zničené město, které je na pokraji vyhlazení. Snaží se tomu nepřikládat příliš velký význam, když ale zemře jeho mistr rukou jednoho z dáv... číst celéných monster a Řád čarodějů odmítne tuto násilnou smrt vyšetřovat, vize začínají být čím dál častější a naléhavější.