Nemůžu se zbavit myšlenek na to, co všechno může člověk dělat, když se nikdo nedívá.
Třináct povídek, které se vzpírají běžným žánrovým škatulkám. (ne)Pasují do fantasy a(ni) magického realismu. Všechny do jedné jsou totiž… Jak to napsat slušně; pošahané. Půvabně a podmanivě pošahané, plné severské nekompromisnosti. Pokud od své literatury vyžadujete pochopení „co chtěl autor... číst celé říci“ či finální zadostiučinění, tak se Sobí hoře velkým obloukem vyhněte. Pokud si vystačíte čistě s pocity a momenty, protože vám nevadí nechat se unášet krásou jazyka a bezbřehou imaginací, která se místy opájí sebou sama a jindy se motivy trochu opakují, ovšem vždy je nápaditá, originální a svá, tak si k ní naopak najděte co nejkratší cestu.
Tato kniha rozšiřuje vědomí! Těm, kdo nejsou příliš zakořeněni v systému a pravdách, ve kterých převážně většinu času žijeme. Pro ty, pro které jsou sny stejně skutečné jako realita, jen jsou to dva různé systémy, dva světy řídící se jinými zákonitostmi. Pro ty je tato kniha dobrodružstvím, které rozšiřuje vlastní vědomí. Všechny světy, které můžeme žít totiž pojí to, že je plně prožívá... číst celéme, my jako duchovní bytosti. Kniha na mě působí jako připomínka, že svět, který převážně máme v tzv. západním či rozvinutém světě, není jediný možný svět. Je to jeden z možných způsobů žití, víry, návyků, chování, způsob přemýšlení. Ale není zdaleka jediný možný. Tato kniha vám to připomene, a pokud jste dostatečně otevřeni, vzpomenete si! Vzpomenete si, že jsme souhlasili s pravidly, podle kterých žijeme, a to tvoří naši realitu. Souhlasíme se systémem naší víry. Souhlasíme s tím, co ještě možné je a co už možné není. Pravidla však nejsou neměnná. Nejsou jediná. Nejsou stálá.
Sbírka třinácti zajímavých a podivných povídek mě osobně příliš nezaujala. První povídka je poměrně silná a jako jedná se mi líbila. Ostatní povídky mi přišli někdy bez pointy, se slabým příběhem, slabou zápletkou. Myslím, že tato kniha není šálek mého kafe a tak ji nechci úplně odsuzovat. Rozhodně doporučuji si knihu přečíst a udělat si na vše vlastní názor. První povídka vás zaručeně ... číst celénadchne a u ostatních to záleží jen na vás.
Celkově divné, smutné a "severské". A samozřejmě některé povídky subjektivně lepší (pro mě ty psané v "Ich" formě a titulní Sobí hora). Hezky se to četlo, ale žádný literární zázrak :).
Myslím, že ta anotace to přesně vystihuje. Tedy až na humorné. To tam podle mě bohužel nebylo. Zvláštní to tedy bylo podle mě dost. Robot, který může mít dítě?🤷 No tedy... Opravdu zvláštní 😂. Severskou mytologii zrovna moc ráda nemám. A v knihách ji nevyhledávám. Raději zkoumám řeckou. Ale i tak jsem tuto knihu přečetla a celkem se mi líbila. Musím říct, že kniha bylo dost č... číst celétivá. A to je velké plus. Taky tomu dosta pomáhalo to, že to jsou povídky, nějaká byla skvělá, jiná nic moc...
Já moc nejsem na ty povídky, ale Sobí hora mě nějak nalákala (nebudu vám lhát, ta obálka mě z velké části přesvědčila, v reálu je ještě krásnější). Na knížku ale pořád nemám jasný názor, místy jsem byla velmi zmatená a místy jsem zase byla velmi nadšená a pořád tápu, jaký pocit vlastně převažoval. Ale rozhodně nelituji toho, že jsem tuhle temnou divnoknížku četla a mohu vám ji jen dopor... číst celéučit, i když nesedne všem.
: Jedná se o sbírku příběhů ze Švédska, které nejednoho čtenáře nechají v klidu. Jsou docela zajímavé a poutavé. Lze toto dílo popsat i jako dobrodružné. Některé příběhy byly slabší, ale i tak určitě kniha stojí za přečtení. Směřovala bych ji spíše k mladým slečnám, neboť i já sama jsem ji četla jako mladší, teď už by mě asi tolik nezaujala, ale kdysi se mi líbila. První povídka je ur... číst celéčitě nejpovedenější, je nejspíše potřeba si názor udělat sám, pokud vás téma knihy zaujalo.
Sobí hora je antologií povídek ze severu, konkrétně ze Švédska. Povídky jako takové jsou velmi podivné a na hraně magického realismu a sci-fi. Jako také bych je zařadila bych je do žánru finského podivna, ač je autorka Švédka. Nicméně k samotným povídkám. První povídka mě málem odradila, protože do teď netuším, jestli jsem pochopila správně a nevím přesně, o co v ní šlo. Nicméně budoucí... číst celé čtenáře nabádám k vytrvalosti, později jsem zde objevila opravdu skvělá díla!
Kniha se řadí do mého oblíbeného žánru finské podivno, a proto jsem se pro ni rozhodla. Navíc ta vizuálně krásně zpracovaná obálka! Ach! Nicméně kniha jako taková byla velmi zajímavá. Nejsem si jistá, jestli ji dokáži ohodnotit, protože jsem nikdy nic takového nečetla. Kniha vychází z myšlenky, že věci existují, protože je tak pojmenujeme. Ale co se stane, pokud je pojmenujete jin... číst celéak? Nebo pojmenovat odmítnete? To se dozvíte, pokud si ji přečtete.
Sobí hora Karin Tidbeckové patří žánrově mezi finské podivno. Je tedy zřejmé, že nelze očekávat nic prostého s jasným koncem. Všech třináct povídek prověří čtenářovu fantazii a otevřenou mysl. Jste ochotní přemýšlet za hranice všednosti, přijmout nové, někdy šokující a zvrácené obrazy? Pokud se na konci povídky nespokojíte s pouhým "aha, to nechápu" nebo "co tím jako chtěla říct", ale j... číst celéste přípraveni pohrát si s metaforou a vydat se dál, kniha vás nezklame.
Sobí hora je kniha, která obsahuje třináct příběhů. Mně se jednotlivé povídky líbily ,ale bohužel jen tak polovina z nich (možná ani ne). Ty "povedené" příběhy jsou hezké,ale žádné "WAU" jsem si po jejich přečtení rozhodně neřekla.Spíš jsou to takové ty průměrné příběhy. Kdybych měla mluvit o těch zbylých povídkách, co se mně nelíbily, tak ty jsou hodně, ale hodně podprůměrné. Číst mě ... číst celéje nebavilo. Knihu asi zrovna moc doporučit nemohu.