Možná kdybych lépe znala Prahu a Žižkov, bavilo by mě to víc, možná je to tak o 5-10 let víc v minulosti, než abych byla ta pravá cílová skupina, připadá mi to ze starší doby, než 80. léta. A možná je to moc o klucích a málo o holkách... Nevím. Takhle mi ani místa ani doba nebyla moc blízká, postavy si nezískaly mé sympatie. Prošlo to kolem mě jako něco, co se mě netýká a nemá cenu, aby... číst celéch o tom dál přemýšlela. Knížka není nijak špatná, jen mě to nijak nezasáhlo. Nedávno jsem četla Šikmý kostel, a kdybychom hráli lodě, tam bych řekla "zásah, potopená", tady hlásím jen "voda".
Tahle knížka se mi doopravdy nelíbila. Možná ji ocení patrioti Žižkova. Ano,kozu za ocas se tu tahalo důkladně, ale všeobecně mě ta knížka spíše rozčilovala a nic moc mi to nedalo. Prostě ukázka toho jak se před bambilion lety žilo na Žižkově očima puberťáků a za použití jejich slovníku. Rádoby jejich, nějak jí to nevěřím. Ten styl je takový falešný, neupřímný, násilný. No prostě ne no... číst celé. Zkouším české autory a vesměs jsem byla mile překvapená, toto je mé první setkání s Bohatou a zatím tedy nevím jestli vůbec najdeme společnou řeč.
Kniha nepůsobí melodramaticky ani touhou po nostalgii. Je to zkrátka „jen“ mozaika střípků z žižkovského života. Přesto mi přijde, že se autorka neubránila jistým stereotypům, se kterými bývá Žižkov často spojován: chudé obyvatelstvo, lidovost, soudružnost, hospody se svými štamgasty, problematické děti. To vše zabalené do nálady asanačního běsnění a servírované s osmdesátkovou nadějí, ... číst celéže svět bude brzy lepší. Ano, je to velmi dobré, ale spíš než silný příběh tahle kniha nabízí specifickou atmosféru jednoho místa v jednom městě. Pokud máte rádi pražský Žižkov nebo jste tu ve druhé polovině 20. století vyrůstali, budete nadšení. Pokud vás ale Žižkov minul, pravděpodobně budete z knihy zklamaní.