V blíže neurčené budoucnosti ovládnou zemi stroje, které se snaží vyhladit celé lidstvo. Hrstka odvážných se je snaží zastavit za vydatné pomoci mladé Rhony Longové. Což o to, dívka je to chrabrá a inteligentní, bohužel má ale jednu vadu na kráse. Nejde o člověka, ale o klon. Američanka Hayley Stoneová žije v Kalifornii, pracuje jako grafická designérka, a i když nikde nezveřujňuje... číst celé datum narození, je evidentní, že jde o mladší ročník. Prvotinu „Machinace“ věnovala svým rodičům, kteří ji seznámili s kultovními „Hvězdnými válkami“, a tím v ní probudili vášeň pro sci-fi. Pokud budete tuhle novinku z nakladatelství Plus číst obzvláště pečlivě, neujde vám, že autorka je také fanynkou Katniss Everdeen z trilogie „Hunger Games“. Třebaže to nikde není řečeno přímo, dá se očekávat, že „Machinace“ ocení zejména nejmladší generace, která doslova hltá všechno v žánru dystopie. Hlavní hrdinka sice nepatří mezi náctileté, ale její slovník a vlastně i myšlení je velmi blízké dnešní mládeži. Autorka ve svém románu vykreslila pochmurnou budoucnost, kde se bývalí pánové tvorstva proměnili v lovnou zvěř a kde celý svět ovládají stroje natolik vyspělé, že dokáží napodobovat lidské jednání. Příběh vypráví v ich–formě a ze svého pohledu Rhona a vy se těšte na řadu cynických průpovídek. Tahle mladá dáma si rozhodně nebere servítky a její ostrý jazýček dokáže napáchat větší škody než celá armáda strojů. My se s ní poprvé setkáváme ve chvíli její smrti. Ano, čtete správně. To, co je jinde koncem, je v této originální knize teprve začátkem. Rhona se loučí se svým milencem a zároveň spolubojovníkem, a i když mu ještě stihne říct, jak moc ho miluje, opomene se mu zmínit o tom, že se zrodí v podobě klonu. „Machinace“ jsou hlavně o Rhoně a nebála bych se je zařadit do škatulky psychologických románů. Hlavní hrdinka se musí vyrovnat s tím, co je zač, a musí si udělat pořádek nejen ve své hlavě, ale i v srdci. To, že se tak děje na pozadí války proti strojům, je víceméně podružné. Pravověrní fanoušci sci-fi by mohli namítnout, že se autorka rýpe v romantických vztazích, aniž by věnovala pozornost popisům vyspělé technologie, a uznávám, že je na tom ledacos pravdy. Nechci nikoho diskriminovat, ale fakt je, že „Machinace“ nadchnou spíše sentimentálně naladěné čtenářky než vědecky založené čtenáře. Hodně překvapivé jsou informace o dívčině minulosti, které vám autorka předloží čtivým a inteligentním způsobem. Stoneová je obratná vypravěčka a všechno, co v jejím textu najdete, je součástí děje, který vás doslova přiková k židlím. Boj lidské rasy proti strojům probíhá spíše v psychologické rovině a Rhona a její parťáci musí vymyslet řadu rafinovaných fíglů a lstí, protože hrubá síla nestačí. Navíc stroje mají tak početní povahu, že lidský vzdor a touha přežít působí jako fraška. V pasážích, kde se Rhona musí porvat se svým novým já, kniha nezapře ženský rukopis. Autorka se nebojí sentimentality, ale ani siláckých gest typických pro testosteronem nabušenou prózu. A protože v sobě nezapře ani svůj americký původ, připravte se na emotivně vypjaté vlastenecké scény. Ty naštěstí dokáže shodit Rhonin sarkasmus a smysl pro černý humor. Celkově jsou „Machinace“ napínavé čtení plné překvapení a odvážných zápletek. Pokud dáte knize šanci, Hayley Stoneová vás přesvědčí o tom, že dokáže napsat strhující příběh, na který hned tak nezapomenete.
Na této knize mě na první pohled zaujal hlavně obal, který mi přijde originální. Navíc vzpoura strojů mi lehce připomněla R.U.R. Děj má spád, je i originální, kniha se krásně čte, má pevnou vazbu a navíc není ani nijak drahá - co více si přát? Navíc hlavní hrdinka mi přišla sympatická a i její druhá šance v podobě klonu. Tuto knihu bych mohla určitě fanouškům sci-fi (ale spíše žen... číst celéským fanouškům) doporučit.