Rozhodně nejde jinak než vřele doporučit!! Úžasné děsivá vize budoucnosti, uvědomuji si, že takovéto knihy vyhledávání čím dál častěji. Vždy totiž v sobě mají něco pravdiveho... Román My toho má dost pravdivého. Přitom to ale nezůstává být čtivé, napínavé a nechcete aby byl konec. Kéž by nikdy taková společnost jde nikdo nebude hoden ani jména nevznikla! (překvapilo mě že je t... číst celéu tak málo komentářů, u tak známého románu je to divné...)
Hlavním hrdinou je D 503. Nejde o člověka, ale prostě číslo, Číslo. Všechny postavy tohoto románu jsou čísla, lze snad říci, s lidskými parametry. Jsou jednotkami v obrovském soukolí Státu, součástkami stroje na výrobu Štěstí. Tato čísla znají pojem „štěstí“, protože je jedním z úhelných kamenů Státu; tento stát je vystaven proto, aby udržoval a dohlížel na to, zda jsou všude dodržována... číst celé pravidla, která způsobují kolektivní štěstí všech čísel. A čísla jsou opravdu šťastna.
Prvotní totalistické sci-fi, které bylo napsáno krátce po 1. světové válce dalo vzniknout kořenům nového antiutopického žánru a inspirovala mnohé dystopické autory (např. G. Orwell). Kniha je psána ve formě deníku a hlavní postavou je antihrdina, který totalitní režim nejen schvaluje, ale vítá ho jako ten jediný správný systém. Dílo je místo velmi filosofické a nutí čtenáře přemýšlet. P... číst celéřesto, že je kniha psána na začátku minulého století tak je dnes relevantnější než kdy dřív.
Člověk by neřekl, že je to kniha stará 100 let, připadá mi to jako odraz dnešního světa. Lidé jsou jen čísla, nikdo nemůže nic dělat bez povolení, sám od sebe. Lidé nesmí přemýšlet a řídit se vlastními pocity. Vše se dělá ve stejnou dobu, stejně, nikdo se neliší, je jen jeden velký kolektiv. Je to strhující a ohromující, řekla bych, že je to lepší než tak slavné 1984, které jsem četla a... číst celéž po této knize (není divu, že se jí Orwell inspiroval).
Nebýt vysvětlení v doslovu knihy a přihlédnutí k datu překladu, nechápal bych, proč mi kniha tolik nesedla. Zamjatin totiž píše zběsile futuristicky a to mnohdy vede k popisům, ve kterých se ztrácím. Ani nelze říci, že by děj chyběl nebo byl nejasný, spíš je popis natolik emotivní a útržkovitý, že se v něm ztrácím. Někdy mi to přišlo, jako by někdo přepsal slovo od slova komix i se všem... číst celéi citoslovci. Dějová linka je přitom podobná ostatním knihám podobného ražení.