O Otovi Bouzkovi napsal jeden z jeho čtenářů: Když u Oty spadne barevný list, který se právě uvolnil z větve, tak to není pouhá krátká cesta vzduchem vstříc zemi... to je učiněná poezie… Tento profesionální lesník, vášnivý rybář a kreslíř, dnes už dědeček pěti vnoučat, strávil největší část života v lese. Přírodu bere jako zázrak, jako prostředek k uzdravení duše a věčnou inspiraci. Napsal o ní desítky knih, zejména romány a povídky z prostředí lesa a myslivosti, ale i literaturu faktu. Z nejznámějších jmenujme Holubí studánku, Motýlí paseku, Posledního jelena, Za zvěří na jih i na sever či Mysliveckou latinu.