Já jsem se skutečně snažila začíst do knížky, vážně jsem si to přála, ale nešlo to. Postavy byly dobré (respektive tedy Jákob, jeho matka a Marcus, ty mě skutečně zajímaly), ale celý ten koncept přeskakování kapitol označených pouze zemí a rokem byl pro mě dopředu prohraný boj. Autorka píše velice pěkně, sice ne moc čtivě, to by mi ovšem nevadilo, jen bych musela dostat trochu času. Ten... číst celé mi ale nikdy nedopřála, protože už je konec kapitoly a jdeme jinam za jinou postavou, Ve výsledku tedy přiznávám, že jsem knížku jen tak prolétla očima
Osobně mi dělá problém číst tyhle knihy plné beznaděje a hlavně z druhé světové války. Je v tom láska,silný příběh. Člověk se zase pozastaví nad tím kolik zla dokáže člověk udělat ze strachu v zájmu "vyšší moci". Kolik zla dokáže udělat ve jménu zdravého rozumu. Uvěřitelně zobrazuje romantický styl cikánského života a nesmyslnost rasových předsudků. No a závěr dělá mistry, pokud to člov... číst celéěk umí a tady je hodně silný.
Abych vám pravdu řekla, nemám vůbec ponětí, co o téhle knize napsat. Příběh Jákobových rodičů mě příliš nebavil a chvilkami jsem měla problém i s tím, jaký styl psaní si autorka vybrala. Jákobova linka samozřejmě byla úplně jiná liga, ale to, na druhou stranu, od knihy o druhé světové válce snad čeká každý. A právě tady je ten kámen úrazu, očekávala jsem tuhle knížku prostě lepší a pro ... číst celéjednou se nedivím, že jsem ji koupila ve výprodeji. Doporučuji pouze malému procentu vás, kteří ještě nemáte knih o druhé světové přečtených moc, pro vás to nejspíš bude neotřelé čtení a taky šokující, i já o některých praktikách SS slyšela v téhle knize poprvé.
téhle knihy jsem si všimla náhodou ve výprodeji. Líbila se mi její zvláštní obálka. Nevím do teď jestli je pěkná nebo ošklivá. No kniha se mi nečetla dobře. Anotace se mi líbila, ale není to napsané zrovna lehkým a čtivým stylem. Je to takové hodně jak jen to popsat. No díky tomu jsem se ale knihou prokousávala. Jako příběh je rozhodně zajímavý a člověk si tu knihu chce přečíst, ale toh... číst celéle mi strašně ničilo chuť to číst.
Kniha mne zaujala nečekaně. Našla jsem ji náhodou a byla jsem překvapena, že mi unikla a nevěděla jsem o její existenci. Kniha má zajímavý obsah. Není však zrovna nejlépe napsána. Čte se pomalu a musíte se u ní dost soustředit. Jde o velmi smutnou knihu. Prolínají se zde různé dějové linie. Hovoří o malém cikánském chlapci. I tento pohled na druhou světovou válku je neobvyklý. Rozhodně ... číst celévám doporučuji tuto knihu přečíst.
Kniha je o malém chlapci Jakobovy, který není dítě štěstěny, naopak Jakob je dítě, kterému na světě nezbylo nic. Je to příběh plný bolestí, samoty, smutku a utrpení, Ale zároveň i plný naděje, pochopení, lásky a hlavně barev. Člověk nepochopí, jak se vůbec mohlo něco takového stát, nad tím co lidé museli zvládnout a snažit se i přesto žít, mi vůbec hlava nebere a jen žasnu. Je... číst celé to velmi mistrovské dílo, příběh je pěkně napsaný, prolínají se zde několik časových rovin, mnoho důležitých postav až je to k nevíře. Tento příběh je plný emocí, které vyvolají různé pocity, vtáhne nás do děje a donutí nás přemýšlet o světě, v kterém žijeme a vlastně i o nás samých a našich rodinách. Názor: Myslím si, že by vůbec nebylo špatné zařadit Jakobovy barvy mezi povinnou četbu pro studenty středních škol. Nejenom kvůli tématu, ale i kvůli stylu psaní. Paní autorka si nebere vůbec servítky při psaní o romském holocaustu, popisuje ho v celé drsné realitě. Dost často je to velmi drsné čtení. Jakobovy barvy jsou autorčina prvotina a já před paní autorkou smekám, protože napsat napoprvé tak náročné a realistické dílo je vážně super.
Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde.... číst celé Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi. Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni vážně tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí. Velký palec nahoru si zaslouží paní/slečna Krámková za vynikající překlad.