Možná jsem to někde přehlédl, ale v tomto svazku je informace, která mě celkem překvapila. Povídá se tady, že Ghúlové jsou i v Číně. A já, pako, myslel, že jsou jen v Japonsku. Inu, je vidět, že nás čeká ještě dost překvapení. Největší psycho zažijete v příběhu #107 nazvaném Trhlina. Tohle se povedlo. Přidám pár dobrých soubojů, zaujme i nová postava a hlavně, děj se posouvá o kus dále.... číst celé Vše se řítí buď do vítězného finále nebo naprosté zkázy. Není to žádná extra třída, ale v tomto světě je to celkem povedený příběh.
Co mě vždycky tak trochu dokáže naštvat, je skutečnost, že se v jedné kapitole mluví o něčem konkrétním, třeba o Kóto, když byla malá a pak přetočíte list, začne další kapitola, ale už je o něčem jiném. Mám v tom pak vždycky trochu chaos, než se zorientuju. Ne jinak je tomu v tomto svazku. Než se dostane děj do současnosti, musíme pročíst několik nezávazných kapitol, které jsou každá o ... číst celéněčem jiném. Ten chaos mě deptá.
Jak už to tak u povídek bývá, jednou jsi dole jednou nahoře. Celá kniha obsahuje průměrné příběhy, a dobrá půlka z nich by byla spíše poutavější, kdyby je někdo nakreslil. Jen dva příběhy jsou dobré, poutavé a hororovější, než by se zdálo. Stále se však nemohu uvyknout na spíše dětský styl psaní. Příkladem tak určitě jsou poslední dvě povídky „Záložka“ a „Jošida“. Příběhy, které by... číst celé určitě víc ocenila má 15-ti letá dcera, i když v nich více či méně vystupují dospělé osoby. Hlavně pak v příběhu „Jošida“ se poukazuje na to, jak jsou dospěláci blbí.
Nec possum tecum vivere, nec sine te. Ano, ano, láska, té je v tomto svazku hodně. Až moc, řekl bych. Možná proto se mi to tak ošemetně četlo. Začíná to super soubojem, pak otočíte stránku a jste v … jste jinde. Ty zaláskovaný obrázky jsou spíše pro mladší čtenáře než jsem já. Nemůžu žít s tebou. Ani bez tebe. No fuj! I Chvilky poezie mezi příběhy mě daly celkem zabrad. To mi připadá, ž... číst celée Sui Išida trochu oddaluje nevyhnutelný konec dalšími, pro mě celkem nesmyslnými příběhy.
Kresba je slušná, tak jak je čtenář už zvyklí, scénář má povedené dialogy a kupodivu nezachází do nelogických situací a celé se to rychle čte a nenudí to. Opět se tu střídá lehký vtip, ironie, spousty krve a masakru, ale i důvtipu a lásky. Také se na scéně opět objevuje Králík. Tajemný muž, který nosí masku králíka. Sice se několik otázek zodpoví, ale spíš jich víc přibude. Vš... číst celée se ještě více zamotává a i Kanekimu se z toho hlava točí. Kde je doktor Kanó, který mu může odpovědět na spousty otázek? No, pokračování příště.
Ne, s tímto dílem nejsem moc spokojený. Nějak to kolísá nahoru a dolu, je to nesourodé a mnohdy zmatené. Tři hvězdy, na víc to nemá. V čísle 092 nazvaném Dáma jsem se trochu ztratil. Tohle jsem moc nepochopil. Co to bylo za hon a hlavně proč? Pasáže „Když ikony mluví“ vložená mezi sešity jsou sice vtipné, ale vůbec nechápu jejich význam. Kazí kontinuitu příběhů. První polovina... číst celé knihy mi připadala celá zmatená, dokonce i kresba sem tam nevyzařuje tu klasickou čistotu a připadá mi někdy odfláknutá. Druhá část knihy už byla trochu lepší a hledání doktora Kanó dostalo finální logickou podobu.
Když si přečtete, co se stane, když se zkříží (sexem) ghúl s člověkem. Jak dopadne embryo u ghúlky a nebo jak skončí plod v těle lidské ženy. To vše je ještě krásně a výstižně nakresleno. Fakt nekecám. A jako třešnička na vrcholu dortu přichází kapitoly 037 a 038 nazvané jednoduše „Večeře“ a „Porcování“. Poprvé, kdy jsem se zhluboka zasmál něčímu neštěstí. Nuže, milí čtenáři, snad ... číst celési dnešní porcování patřičně vychutnáte. Co mě však trochu zarazilo byl ten úplný konec, tady jsem trochu kroutil hlavou a ubral jednu hvězdu.
Přivítal jsem sice, že hlavně ve střední části příběhu je hodně akce a málo psaného slova, ale kresba zůstala divná, taková obyčejná až odfláknutá. Vypadá to, že tvůrce Sui Išiba nějak moc spěchal a tak nekladl důraz na kvalitnější kreslení. Pro mě tedy velké zklamání.
Například bonusový příběh v této knize, nazvaný Rize, je nádherně nakreslený – tak si ze mě někdo dělá srand... číst celéu nebo jsem blbej!!!!! Vyšel mezi příběhy 046 (Záře) a 047 (Přezdívka). Tak jsem si tak bedlivěji prohlédl kresby příběhu 046 a porovnal ji, nejen s Rize, ale hlavně s navazujícím dílem číslo 047 a opravdu je v kresbě velký rozdíl. Copak se asi dělo?
V příběhu by se dalo najít pár nesrovnalostí, ale nebudu rýpat. Tohle je nejlepší příběh z celé série. A určitě to nebude poslední slovo. Z hlediska získání informací je velmi dobrá kapitola #053, celkem trefně pojmenovaná „Přednáška“. Netuším, proč tyto informace nebyly již napsány hned v první knize této série. Předešlo by se mnoha dohadům. Pozdě, ale přeci. Je zakázáno způsobovat ghú... číst celélům větší bolest, než je bezpodmínečně nutné.
Jako celek je to lehce nadprůměrné, ale víc jak tři hvězdy tomu nedám. Připadá mi to strašně odfláknuté, jen aby byl čtenář uspokojen dalšími příběhy. A já moc uspokojen nejsem. Trochu nechutný byl souboj Kaneki vs. Jamori. To vzájemné ochutnávání....brrr. Musím však přiznat, že i v ději jsem se trochu ztrácel a některé obrazce a scény jsem také moc nechápal. Připadalo mi to takové... číst celé zmatečné. Pravda však je, že situace kolem Kanekiho je psychedelická, protože hlavní hrdina z mučení blouzní a tak vypadá i kresba s dějem – zmatené psycho.
Tak jsem se zase dostala k dalšímu dílu Ghoula a opět jsem si užila, jak kresbu, tak příběh. Jelikož ve stylu kresby se nic nezměnilo, tak jen zmíním, že jsem si uvědomila, jak se mi líbí autorova kresba obličejů zatímco jeho vyobrazení rukou (které jsou na kresbu náročným úkolem) někdy vázne. Jsem zvědavá, jak se jeho schopnost kreslit bude s přibývajícími svazky zlepšovat. Někte... číst celéré kresby Tsukiyami jsem si opravdu vychutnávala. Dle mého má v manze mnohem lepší oblečení než v anime. ;) ... A to jsem se ke kresbě tentokrát chtěla vyjádřit ve zkratce. :D
A co se příběhu týče, tak tentokrát mě manga v tomto směru opravdu obohatila. Tsukiyama na obálce nám mohl napovědět, že se konečně objeví i uvnitř svazku a předvede nám pořádnou show. No a že to tedy nebyla jen tak ledajaká show! Arénová scéna byla tady mnohem bohatší než v anime. Manga nám opět prozradila více šťavnatých detailů, které na ní tolik miluji a mohu si je, jako ztracené puzzlíky zařadit do příběhové skládanky, kterou jsem započala skládat zhlédnutím anime. Takže ano, i v tomto svazku se dozvíte věci, které se do anime nevlezly, a už z toho důvodu stojí za to mangu číst.
Tákže, snad jsem to nějak shrnula. Určitě by to šlo napsat lépe, ale kdo má všechny ty myšlenky udržet a ještě zvládnout napsat v alespoň trochu srozumitelné formě, že? ;D
Když na mě udělala tak velký dojem osmice jejích straších sestřiček, bylo jasné, že chci pokračování. Série o Tokijském ghúlovi je hold bezvadná a já ji bezmezně miluju. Strašně se mi líbí ta dějová linka, ten příběh. A samozřejmě zbožňuju i t, co dělá magu mangou a sice ty parádní ilustrace, které jsou plné emocí a pohybu a které dokonale vykreslují i bojové scény. Jenom ty profily… T... číst celéy jsou i po osmi dílech stále příšerné. No, to už se asi nezmění. I tak je ghúl super.
Pro koupi téhle knížky jsem se rozhodla, když se mi tolik líbily její "starší sestřičky". Tokijský ghúl mě dostal. Netrpělivě jsem vyhlížela poštovní vůz a div jsem neomlela blahem, když u nás konečně zazvonila pošťačka. Neprodleně jsem se dala do čtení (no, nebo spíše prohlížení). Tokijský ghúl je nadále super série, která neztrácí na kvalitě se super dějem a super ilustracemi. Jen ty ... číst celépostavy z profilu stále vypadají strašně, ale to už asi lepší nebude. Zato souboj Jasona a Kanekiho byl nakreslený snad ještě lépe než jakékoliv jiné bojové scény.
V první knize pokračování série Tokijský ghúl se nám "mají" představit nové postavy. Místo toho kniha působí velmi zmateně. První polovinu se doslova ztrácíte mezi panely. Druhá polovina už je trochu lepší. Je tu více akce, krve a ghúlů. Na to, že se nám jedna postava rozhodla raději neukázat, aby děj nepůsobil ještě zmateněji, se ostatní postavy dokážou dobře představit. Nejsou zase ta... číst celék otravní, ale byli docela klišé. Za mě se jedná o zmatený začátek nové série, z které se snad v dalších dílech stane moje oblíbená.
Mangu a anime Tokijského ghúla mám opravdu velice rád. Líbí se mi původní příběh, i jeho odklon v amine verzi. Nicméně právě povídkové zpracování osudů některých postav je úžasným posunem do jiné dimenze. Dostáváte tak pocit větší plasticity, některé důvody jednání jsou sice nechutnější, jiné ale pojídače lidského masa ještě víc paradoxně "zlidšťují". Rozhodně jde o zajímavý počin, kter... číst celéé by neměl nikdo z fanoušků série minout.
Tak jsem se také doprohlížela na konec dalšího svazku.
Začnu kresbou. Mně se zdála docela v pohodě. I když u některých částí jsem se pozastavila a ne příliš nadšeně kroutila hlavou. Trochu mě rozladilo, že nedokonalosti mě pleskli do očí zrovna u větších obrázků. Např. jindy pohledný Ajato v jednom okýnku věnovaném jen jeho kresbě z profilu vypadá... eeechhh.
A t... číst celéeď k příběhu. Komu tady přišlo Kanekiho mučení jako silnej odvar, ať anime zpracování raději ani nezadává do vyhledávače, protože voice actor se při mučících scénách skutečně vyznamenal. Tudíž mě při čtení sedmého svazku doprovázel i Kanekiho srdcervoucí křik, který se mi vynořoval z paměti. Přihazuji plus určitě i za hlubší zářez do Kanekiho minulosti, jeho dětských let. No a sama sebe musím poplácat po rameni, jak dobře se mi podařilo načasovat si spuštění Unravel při závěrečném souboji Jasona a Kanekiho. Hudba s četbou vyšla na vteřinu přesně a pro mě v tu chvíli dostalo dění v manze úplně jiný rozměr. Perfektní.
V malém bonusu, který často bývá na konci svazku, mě dobře pobavil kupodivu Jamori - postava, kterou já jindy moc ne-ee.
Souhlasím. Šestý svazek je doposud nejlepším dílem této série. Kresba je oku lahodící a knížka je takovým nejmenovaným tutoriálem fungování ghoulího těla. Společně s Šinoharou jsme si na to v klidu sedli a vyslechli si, jak to celé funguje, zatímco za námi se ostatní snažili uklidit Suzujův bordel. Pocitově jsem začínala být nervóznější a nervóznější, protože na scénu nám vt... číst celérhl Jamori a nezapomněl při první možnosti předvést alespoň částečku své brutality... A ti co znají anime ví, kam tohle povede... Bože, jakákoliv souvislost s touhle postavou ve mně vyvolává nepříjemné pocity. Svazek se i tentokrát v detailech lišil od anime. Já osobně jsem ocenila bližší seznámení s postavou Bandžóa, který se mi tu ukázal v ještě lepším světle, než v anime verzi. Mám toho ghoula vážně ráda a jsem zvědavá jestli ještě dostane nějaký čas na výsluní. Takže jo, prohlídnuto, přečteno a už se mi tu otevírá další svazek a chuť znovu si něco... shlédnout.
Máme tu druhý díl ze série Tokijský ghůl re a vím že u prvního dílu jsem psala že je to lehce nepřehledné, ale v tomto dílu se mnohem lépe orientuji a všechno je tak nějak uspořádanější. Díl přeci není tak akční ale jsou nám tu představeny nové postavy za což jsem ráda protože vám to tak trochu ujasní o co vlastně jde. Musím uznat že díl mě bavil více než ten předchozí takže doporučuji ... číst celéa dávám plný počet bodů.
Jedenáctý díl ze série Tokisjkého ghůlu fantasyhororvého trháku a tímto dílem se pomalu blížíme ke konci série což mě docela mrzí jelikož jsem si ji velice oblíbila. No nebudeme smutnit protože máme ještě tři díly za sebou a vrhneme se k zhodnocení tohoto. No o celkovém ději vám tady nebudu psát jako to co se odehrálo ale řeknu vám že děj je úžasný a hned vás vtáhne do děje. Ilustrace j... číst celésou skvělé jako vždy. Doporučuji!