Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Der Roman ist die Form des Teufels
Knausgard Karl Ove Dostupné308 Kč
Do košíku
-
Im Augenblick
Knausgard Karl Ove DostupnéNovinka741 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
shax napsal/a o Můj boj 3: Ostrov chlapectví
Vítejte u třetího dílu seriálu Pali hodnotí životní eskapády jednoho norka. V tomto díle jsme se podívali do dětství Karla Oveho a dětství je něco, co v literatuře fakt nenávidím. Jak už číst o dětech, nebo ještě hůř, číst o věcech z dětského pohledu. A vlastně nenávidím dětsví i v reálným životě. Člověk ještě neumí masturbovat, nemá peníze, nemůže pít Jaggermeistera a jediný co se dá d... číst celéělat je celej den chodit do lesa a kopat do stromů. Samozřejmě házet petardy na ropuchy má svoje kouzlo, ale když to srovnám s tím, co můžu dělat teď (třeba kadět ve svým vlastním bytě a dívat se přitom na porno), pak se to nedá poměřovat.
Dětství Karla Oveho bylo naprosto stejné jako moje a všechny ostatní dětství, když vám mezi nohama plandá Roman Zkamene. Tedy pořád chodil ven, házel šutry na auta, hrál fotbal a myslel na kozy. Koukám, že v Norsku se vyrůstá stejně jako u nás na vesnici. Z oné triviálnosti opět samozřejmě a paradoxně vyvstává Knausgaardova síla, protože se s tím dokážeme lehce identifikovat, a to i přesto, že ještě neměl občanku, a byl tedy těžce identifikovatelný, hihihi! Nad vším se klene brutalita výchovy a obecná přísnost postavy jeho otce, která si pro sebe strhává jak knihu, tak očividně celej Karlův život. Něco jako můj děda. Ten mi taky vždycky vymáchal držku v polívce, když jsem řekl, že nebudu. Nebo mě skopl do vody z loďky, když jsem řekl, že neumím plavat. Mám za to, že můj děda by si asi se starým Knausgaardem docela rozuměl.
Přes to všechno a i přes některé opravdu skvělé pasáže, které ocení asi především majitelé hasičů (jako třeba strkání piňdoura do láhve nebo elaborát o kadění a hustotě bobků), jsem z knihy nebyl natolik odvařen - a to i přestože, že se četla opět jedna báseň. Po úderech, které mi uděřily první dva díly jsem byl pouze nadmíru pobaven, což ale rozhodně není zklamání.
Dětství Karla Oveho bylo naprosto stejné jako moje a všechny ostatní dětství, když vám mezi nohama plandá Roman Zkamene. Tedy pořád chodil ven, házel šutry na auta, hrál fotbal a myslel na kozy. Koukám, že v Norsku se vyrůstá stejně jako u nás na vesnici. Z oné triviálnosti opět samozřejmě a paradoxně vyvstává Knausgaardova síla, protože se s tím dokážeme lehce identifikovat, a to i přesto, že ještě neměl občanku, a byl tedy těžce identifikovatelný, hihihi! Nad vším se klene brutalita výchovy a obecná přísnost postavy jeho otce, která si pro sebe strhává jak knihu, tak očividně celej Karlův život. Něco jako můj děda. Ten mi taky vždycky vymáchal držku v polívce, když jsem řekl, že nebudu. Nebo mě skopl do vody z loďky, když jsem řekl, že neumím plavat. Mám za to, že můj děda by si asi se starým Knausgaardem docela rozuměl.
Přes to všechno a i přes některé opravdu skvělé pasáže, které ocení asi především majitelé hasičů (jako třeba strkání piňdoura do láhve nebo elaborát o kadění a hustotě bobků), jsem z knihy nebyl natolik odvařen - a to i přestože, že se četla opět jedna báseň. Po úderech, které mi uděřily první dva díly jsem byl pouze nadmíru pobaven, což ale rozhodně není zklamání.
janha napsal/a o Můj boj 5: Někdy prostě zaprší
Někdy prostě zaprší je již pátý díl skvělého autobiografického románu Můj boj. Ti, kdo se pročetli až k pátému dílu jsou myslím spokojeni, já tedy rozhodně ano. Karl Ove opět namíchal čtenářům omamný koktej, jehož hlavní ingrediencí je upřímnost. Tentokrát popisuje například své literární začátky, které nebyly vůbec lehké a odporují romantizující představě spisovatele, který se jeden de... číst celén opije v hospodě a druhý den sepíše geniální povídku, anebo hned román. Možná takoví spisovatelé byli (Hemingway? Kerouac?), ale spíše bych si tipnul, že každý řádek textu bývá spíše vykoupen hledáním, pochybnostmi, zklamáním. Ale nejen o literárních začátcích je tento díl, Karl Ove se také pěkně rozepsal o svém řádění, zrání, nálezech, ztrátách…
Kubass napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Tak tohle bylo pro mě docela depresivní. Když sem to četl, utápěl sem se v šedi nudnosti. Přišlo mi to jako zápisky depresivního člověka, který svoji tíhu přenáší bohužel na čtenáře, nenajdete tu žádný humor ani nějaký optimismus. Přijde mi, že hlavní hrdina je vlastně takový citový vyděrač a zoufalec. Autor vše až přehnaně popisuje do sebemenších detailů a to já moc nemusím. Tentokrát ... číst celéza mě slabší průměr.
Janička napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Vyhledávám severskou literaturu, kniha mě nadchla ! Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu... číst celé výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis.
Majka_k napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Miluji severskou literaturu, kniha je bezvadná ! Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu v... číst celéýtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis.
Majka_k napsal/a o Můj boj 4: Tanec v temnotách
Další ze skvělých knih ne zcela známého spisovatele. Mám moc ráda skandinávskou literaturu a její syrovost. Osmnáctiletý Karl Ove přijímá místo učitele na základní škole v rybářské vesničce na severu Norska, aby se zde mohl věnovat vysněnému psaní. Tanec v temnotách, čtvrtý díl série Můj boj, přináší vzpomínky na rok strávený na odlehlém místě, kde vládnou nejen specifické mezilidské vz... číst celétahy, ale v nebývalé míře i příroda.
Aoishiro napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Viděl jsem život; myslel jsem na smrt. Thriller (mužské) duše od "pozérského sebestředného provokativního Prousta". Přesně ten druh zásadního díla, co rozvířilo literární vody, u kterého si buďto budete soustavně klepat na čelo "co na tom sakra kdo vidí" či nevyjdete z údivu, jak je vůbec možné, že Knausgård již dávno nemá Nobelovu cenu za literaturu. Dle mého hodnocení je myslím více n... číst celéež jasné, do které skupiny se řadím.
Plně ovšem rozumím i "těm druhým", tohle je dílo, které rozděluje (byť ne kontroverzí; až na název samozřejmě), jelikož myslet si o něm můžete mnohé, ale chladné a bez názoru vás rozhodně nenechá. Pro mnohé to tedy zajisté bude "pouze" více zajímavé než opravdu dobré či zásadní, ale i to není zase až tak málo, ne? Zvlášť když tu je nemalá šance, že se zařadíte k těm bezmezně nadšeným.
Plně ovšem rozumím i "těm druhým", tohle je dílo, které rozděluje (byť ne kontroverzí; až na název samozřejmě), jelikož myslet si o něm můžete mnohé, ale chladné a bez názoru vás rozhodně nenechá. Pro mnohé to tedy zajisté bude "pouze" více zajímavé než opravdu dobré či zásadní, ale i to není zase až tak málo, ne? Zvlášť když tu je nemalá šance, že se zařadíte k těm bezmezně nadšeným.
Aoishiro napsal/a o Můj boj 3: Ostrov chlapectví
Ze všech těchto dílků a zlomků jsem si vystavěl jakéhosi Karla Oveho, Yngveho, mámu a tátu, dům v Hove a dům na Tybakkenu, dvě babičky a dva dědečky, sousedství a hromadu dětí. Toto slátané provizorium nazývám svým dětstvím.
První část byla seversky syrová (nejen) o dospívání a ambivalentním vztahu k otci i vyrovnávání se s jeho skonem. Druhá naopak (nejen) o vztazích a lásce... číst celé. Jakkoli lásce v knausgardově podání; tedy až na dřeň každodenního soužití plného ústupků, povinností, žabomyších válek, ztráty iluzí apod. Třetí část je (nejen) o nostalgii a melancholii dětství a klukovských dobrodružstvích. Konflikt reality versus příbarvených vzpomínek, dospívání či rodinné zázemí.
Asi si říkáte „co je na tom tak zajímavého, takovýchto děl bylo, je a bude habaděj“, že? Jenže tohle je Karl Ove, který se u té líbivé melancholie a nostalgie rozhodně nezastaví a jde až k jádru uvnitř jádra pudla. Pěkné to tedy není, ale upřímné ano. I když tentokrát se až překvapivě drží zpět a místy je to vyloženě lyricky román o prvních školních krůčcích. Samozřejmě z podstaty věci je to mnohem méně autobiografické než se autor tváří. Ovšem ono je to jedno.
První část byla seversky syrová (nejen) o dospívání a ambivalentním vztahu k otci i vyrovnávání se s jeho skonem. Druhá naopak (nejen) o vztazích a lásce... číst celé. Jakkoli lásce v knausgardově podání; tedy až na dřeň každodenního soužití plného ústupků, povinností, žabomyších válek, ztráty iluzí apod. Třetí část je (nejen) o nostalgii a melancholii dětství a klukovských dobrodružstvích. Konflikt reality versus příbarvených vzpomínek, dospívání či rodinné zázemí.
Asi si říkáte „co je na tom tak zajímavého, takovýchto děl bylo, je a bude habaděj“, že? Jenže tohle je Karl Ove, který se u té líbivé melancholie a nostalgie rozhodně nezastaví a jde až k jádru uvnitř jádra pudla. Pěkné to tedy není, ale upřímné ano. I když tentokrát se až překvapivě drží zpět a místy je to vyloženě lyricky román o prvních školních krůčcích. Samozřejmě z podstaty věci je to mnohem méně autobiografické než se autor tváří. Ovšem ono je to jedno.
Aoishiro napsal/a o Můj boj 2: Zamilovaný muž
"Jak už to u knih zásadního významu bývá, bylo v nich vysloveno to, co už jsem dlouho tušil, cítil a vnímal." Můj milý deníčku ve verzi 2.0 aneb druhá část díla, které odzbrojující upřímnost "myšlenek každého z nás" povýšilo na umění. Stěží to popsat jinak než jako sugestivní terapii psaním o každodennosti. Pokud tedy umíte psát jako nikdo druhý.
Nejedna tuzemská recenze zmiň... číst celéuje, jak moc jsme ochuzeni o skandalizující rozměr, kdy je kolem této série velké kontroverzní haló, propírají to bulváry, vyjadřuje se k tomu kde kdo v rádiích i televizi, každý vůči tomu zaujímá nějaký postoj od znechucení přes ignoraci až po adoraci a kdo ví co ještě. Že díky tomu přicházíme o podstatnou část toho, co dělá tento počin takovou literární i společenskou událostí. Já bych však řekl pravý opak; právě proto že nemusíme vnímat ten bulvarizující "humbuk" kolem, tak se lze plně soustředit na to podstatné, o co se Knausgård snaží. A co se mu dle mého daří jako doposud nikomu jinému.
Ve druhém díle mu to přitom jde možná ještě o chlup lépe než-li v prvním svazku. Po dospívání, složitém vztahu s otcem a smrti si vzal tentokrát na paškál lásku ve všech myslitelných podobách; od rodinné přes lásku k umění až po fyzickou, od kýčovité po každodenností umořenou. K tomu je i nadále nekompromisně upřímný k sobě i okolí, otře se o rozdíl "politicky korektní" švédské nátury oproti norské neotesanosti a navíc snad žádné jiné dílo tak přesně i trefně nepodalo dopad potomka na vztah, rutinu, kariéru, koníčky i pocity; speciálně pak pro introverta potřebujícího občasnou samotu a prostor pro vlastní myšlenky oproti "peklu" v podobě dětských aktivit s cizími matkami a biopřesnídávkami
Nejedna tuzemská recenze zmiň... číst celéuje, jak moc jsme ochuzeni o skandalizující rozměr, kdy je kolem této série velké kontroverzní haló, propírají to bulváry, vyjadřuje se k tomu kde kdo v rádiích i televizi, každý vůči tomu zaujímá nějaký postoj od znechucení přes ignoraci až po adoraci a kdo ví co ještě. Že díky tomu přicházíme o podstatnou část toho, co dělá tento počin takovou literární i společenskou událostí. Já bych však řekl pravý opak; právě proto že nemusíme vnímat ten bulvarizující "humbuk" kolem, tak se lze plně soustředit na to podstatné, o co se Knausgård snaží. A co se mu dle mého daří jako doposud nikomu jinému.
Ve druhém díle mu to přitom jde možná ještě o chlup lépe než-li v prvním svazku. Po dospívání, složitém vztahu s otcem a smrti si vzal tentokrát na paškál lásku ve všech myslitelných podobách; od rodinné přes lásku k umění až po fyzickou, od kýčovité po každodenností umořenou. K tomu je i nadále nekompromisně upřímný k sobě i okolí, otře se o rozdíl "politicky korektní" švédské nátury oproti norské neotesanosti a navíc snad žádné jiné dílo tak přesně i trefně nepodalo dopad potomka na vztah, rutinu, kariéru, koníčky i pocity; speciálně pak pro introverta potřebujícího občasnou samotu a prostor pro vlastní myšlenky oproti "peklu" v podobě dětských aktivit s cizími matkami a biopřesnídávkami
Klarabooks napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Můj boj 1: Smrt v rodině od Knausgarda Karla se zabývá problematikou, již řeší každý z nás. Smrt v rodině bývá smutná záležitost, nicméně patří k životu. Knausgard rozvíjí svůj příběh na komplikovaném vztahu ke svému otci a jejich vztah a smrt otce jsou v centru pozornosti. Kniha nabízí možnost konfrontace našich vztahů k našim rodičům a naši schopnost vyrovnat se smrtí. Mě osobně kni... číst celéha dala hodně pro další život.
Eliška napsal/a o Můj boj 1: Smrt v rodině
Můj boj. Každý v sobě nějaký vede a někomu to vystačí na opravdu rozsáhlou a poutavou knihu s typicky Norsko-chladnými rysy. Ze začátku jsem se na ní nemohla plně soustředit a už jsem to chtěla vzdát, ale nakonec (ještě na tom začátku) mě chytla. Je to úplně jiný žánr než na jaký jsem zvyklá, ale když jsem ji odložila, tak mi nedalo ji nedočíst. Příběh se mi dostával do hlavy a já potře... číst celébovala vědět, co bude dál, jaké myšlenkové pohyby budou probíhat hlavou hlavního hrdiny. Jeho popis a vyprávění mě dostávalo... Určitě doporučuji náročnějším čtenářům
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
