Další ukrutné svědectví druhé světové války. Poezii nemusím, ale tohle asi ani není poezie, je to jakýsi odkaz, který se snaží informovat o něčem hrozném v pár větách. Rozhodně šokuje svojí upřímností a nástinou tak nehostinné doby. Šokuje lhostejností nad lidským životem. Šokuje každého kdo se dokáže aspoň myšlenkami vcítit do lidského utrpení lidí za zdmi koncentračního tábora. Už je... číst celénom z úcty nutnost přečíst.
Jak se normálně vyhýbám beletrii o druhé světové válce a koncentračních táborech, kterých vycházejí stále mraky, tohle je něco úplně jiného. Jedna báseň ve vás zanechá směsici pocitů od šoku, přes zhnusení až k děsu. Právě díky tomu, že jde o básně, do těch pár řádků je vtěsnán hrozivý objem toho, co se jinak dávkuje na 300 stranách prózy. O to zajímavější na tom je pohled z dvojí persp... číst celéektivy, první část knihy jsou totiž básně Osvětimské (z pohledu obětí), druhou částí jsou básně Esesácké, z kterých vás bude mrazit možná ještě víc.
„když jsem chtěl navštívit Inge odstřelil jsem jednoho Helga bydlela dál to jsem vždycky zabíjel dva během údajných pokusů o útěk dávali za to dovolenou na šest dní.”