Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Praha včera a dnes
Miroslava Přikrylová SklademSkvělá cena!84 Kč
Do košíku
-
Fotografický ateliér H. Eckert v Praze
Miroslava Přikrylová Není sklademMega nabídka1 348 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Místo činu: Praha-Malá Strana. Čas: 1863–1926. V hlavních rolích: Heinrich Eckert, Ludmila Pawková, Josef Pfeiffer, Julius Müllern, Antonín Bohouš, Antonín Cetl a další. Dvaatřicátý díl seriálu Documenta Pragensia Monographia, režírovaný Miroslavou Přikrylovou v produkci Archivu hlavního města Prahy a Scriptoria, spolku pro nekomerční vydávání odborné literatury z Dolních Břežan, přenáš... číst celéí diváka do svého času jednoho z nejrenomovanějších fotografických ateliérů Prahy, na roh dnešních ulic Hellichova a Nebovidská, do doby prvních 64 let existence podniku, jež až do osudového znárodnění v roce 1948 vždy nesl jméno svého zakladatele – Jindřicha Eckerta. Dokument formátu A4 na šířku, na jehož přebalu je vyryto slepotiskové razítko někdejší slavné firmy, nese podtitul Obrazový katalog fotografií uložených v Archivu hl. m. Prahy a jeho celkových 704 stran je rozloženo mezi 126 římsky číslovaných stránek textového úvodu a 578 arabských hlavního katalogu. Už na první pohled se tedy jedná o rozsahem i obsahem velkolepé dílo. Navíc pouhých 700 výtisků mu do budoucna dodává potenciál sběratelského kousku. Ale je-li tato publikace něčím výjimečná, pak je to především okolnostmi, které předcházely jejímu vzniku.
Tisíce negativů z Eckertova ateliéru byly v depozitáři Archivu hlavního města Prahy uloženy již krátce po likvidaci firmy. V devadesátých letech došlo k jejich částečnému archivnímu zpracování v podobě kartotéky a provizorních inventářů. Zásadní objev však přineslo až stěhování z Clam-Gallasova paláce do nových prostor na Chodovci. Při této akci se totiž našly dva rukopisné seznamy skleněných desek, de facto dobové inventáře, pořízené Eckertovým obchodním vedoucím Josefem Pfeifferem, na jejichž základě bylo konečně možné vytvořit pro tuto vzácnou sbírku téměř kompletní databázi. Precizní digitalizace fotografií pak vedla ke vzniku knihy, jíž právě držíme v ruce a jež je pojata jako Rekonstrukce fotografické produkce ateliéru na základě nově objevených pramenů.
Přestože pražský městský archiv zdaleka není jedinou paměťovou institucí, v níž jsou snímky z Eckertova ateliéru uloženy, jedná se bezesporu o soubor největší. O tom svědčí už samotný počet v knize otištěných vyobrazení, který dosahuje těžko uvěřitelného čísla 3653. Autorka publikace navíc v úvodní ediční poznámce odkazuje případné zájemce o fotografie ve formátu nul a jedniček přímo na webové stránky AMPu a nastiňuje svou futuristickou vizi převodu černobílých snímků do barevné podoby. V následující kapitole o zakladateli ateliéru se čtenář dozví nejen podrobnosti o osobním životě někdejšího úředníka zemského finančního ředitelství, zdatného obchodníka s nemovitostmi a posléze pražského radního, ale nalezne zde i fotografii prvního Eckertova působiště, která však paradoxně pochází z dílny jeho konkurenta Františka Fridricha. Posledním únorovým dnem roku 1905 se Jindřichova životní pouť uzavírá, a tak Miroslavě Přikrylové nezbývá nic jiného než věnovat další stránky textu historii podniku vedeného Eckertovými nástupci, a to se smutným konstatováním, že od 1. světové války kvalita tvorby ateliéru upadala. Na tento závěr navazuje již kapitola o sbírce ateliérových fotografií Archivu hlavního města Prahy, tedy samotném jádru publikace. A právě zde se blíže seznámíme s Pfeifferovými Pražskými pohledy a Seznamy, které po svém znovuobjevení dovolily archivářům rozluštit mnohé hádanky – např. identifikovat interiérové snímky, určit přesnou dataci, konkrétní objednatele jednotlivých souborů a zařazení fotografií do tematických celků či prodejních seznamů. Samostatná kapitola je pak samozřejmě věnována námětům snímků. Autorka mimo jiné odhaluje souvislost mezi jednou z fotografií a obrazem Jakuba Schikanedera Vražda v domě. Na jiném místě vysvětluje techniku tzv. Klappbildů, předchůdců pozdějších panoramat. Ale to už se dostáváme přímo k fotografickým souborům, z nichž ten největší představuje Architektura, čítající přes 1840 kusů, zatímco z historického hlediska nejcennější je patrně série mikrolokality Bývalé pražské ghetto. Josefov před asanací 1897–1898. Textový úvod uzavírá téma ateliérových zakázek, kde je na jednotlivých příkladech ilustrována rozmanitost námětů, daná množstvím zadavatelů, od státních a městských institucí až po drobné soukromé podniky.
Ve veřejných knihovnách nalezneme obrazový katalog asi nejčastěji mezi pragensiemi. Sluší se však uvést, že jeho pravé místo spočívá vzhledem k územnímu rozsahu ateliérové tvorby poněkud jinde. Dvě mapy s mimopražskými lokacemi jednoznačně dokazují, že fotografové nepořizovali své černobílé výstupy jen v Praze a jejím nejbližším okolí, ale přinejmenším na další stovce míst po Čechách a několikrát se také vypravili i kousek za hranice země. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že hlavní těžiště tři kilogramy vážící publikace spočívá v metropoli na Vltavě.
Prokoušeme-li se jmenným rejstříkem, seznamem a popisem nedohledaných snímků, rejstříkem souboru Architektury, výběrem pramenů a literatury a německým shrnutím, dostaneme se přímo do hlavního katalogu fotografií. A zde již velmi záhy pociťujeme onu úzkou souvislost mezi předmětem podnikání Eckertova ateliéru a dobou, z níž výsledky této činnosti vzešly. Jedno s druhým šlo totiž shodou okolností ruku v ruce. Vývoj fotografických technik dospěl právě včas na takovou úroveň, aby tvůrci statické obrazově věrné dokumentace mohli začít zachycovat dynamické tempo proměn, kterými tehdejší Praha procházela. Bouřlivé stavební období přitom zdaleka nebylo jen o samotné výstavbě, jak kromě samotných objektů dosvědčují i snímky soutěžních návrhů a modelů budov a sochařských děl, ale i o pracech destrukčních, kam náleží bourání městských hradeb a zejména již zmíněná asanace, jež zasáhla celé pražské čtvrti. Názvy některých ulic proto již na dnešní mapě hlavního města nenajdeme, nebo je nesou spojnice zcela jiných míst, než tomu bylo zhruba před nějakými 125 lety. Mnoho bylo zbořeno, mnoho postaveno nového, ale existují i prvky, které prostě jen v průběhu času změnily své umístění. Procházíme-li na Vyšehradě kolem sochy sv. Šebestiána, vybaví se nám možná jedno z fotografických zvěčnění tohoto světce na domě č. p. 406 v Rytířské ulici. Podobně Maxův lev v zatáčce Chotkovy silnice zdobil původně zcela jiný prostor na opačném vltavském břehu. A takto bychom mohli pokračovat dále třeba Myslbekovými sousošími z Palackého mostu. Dobovým specifikem byly také provizorní stavby, mezi které patřily např. slavobrány či pilotové mosty. Ani ty nesměly na fotografiích chybět. Eckertův ateliér však zdokumentoval i výsledky řádění živlů, jako byl požár Národního divadla nebo povodní stržené části Karlova mostu. Charakter neopakovatelnosti má celá řada snímků, pořízených při zvláštních příležitostech, jako byly slavnosti, demonstrace, výstavy nebo třeba odjezd vojáků 28. pěšího pluku do Tridentu. Zcela stranou tohoto schématu shlédneme tu a tam nějakou reprodukci výtvarného díla – obrazu, veduty, grafického listu či rytiny.
Podle Pfeifferova scénáře budeme přecházet z jedné pražské lokality do druhé, přeskakovat z roku na rok, ze století do století, občas dokonce město krátce opustíme, abychom se vypravili daleko za jeho brány. V záběrech z interiérů jsou prezentovány vzácné předměty a sbírkové artefakty, zatímco některé exteriérové snímky vzešly z obtížně přístupného prostředí pražského podzemí. Někoho možná zaujmou i pohledy do sadů, parků a zahrad a zejména důraz na vysokou estetickou hodnotu při architektonickém ztvárnění květinových záhonů, jíž dnes už nejsme schopni dosáhnout, natož překonat. Jiného zase překvapí, jaké množství kašen z naší metropole zmizelo. O existenci a podobě kostela sv. Petra a Pavla v někdejších Rybářích a blízkém skladišti c. k. zásobovacího sboru na nároží ulic Pavelské a U Železné lávky mají představu zřejmě jen opravdoví znalci. Víte, jak se jmenovaly budovy zbořené při průlomu U Klíčů v roce 1893, nebo kde hledat tzv. Janouškovcovy domy? Slyšeli jste někdy o kolonii domků pojmenovaných Čerkos, Za větrem, Pohádka, Jitřní píseň, Píseň otroka, Dagmar a Ve stínu lípy? Tušíte, jak vypadala a kdy byla odstraněna původní socha sv. Václava na rampě Hradčanského náměstí? Spolehlivé odpovědi podávají fotografie z Eckertova ateliéru a popisky, jež je doprovázejí. U nich však nečekejme žádné obsáhlé historické exkurzy. V drtivé většině se musíme spokojit s pouhým určením toho, co, kde a kdy je na záběru zachyceno. V části nazvané Praha mimo hlavní katalog se už dokonce objevují i nedatované snímky. Stranou 493 však metropoli definitivně opouštíme a v souboru Fysiognomicky a geologicky zajímavé krajinné obrazy z Čech, který sestavil Eckert s geologem dr. Gustavem Carlem Laubem v průběhu devadesátých let 19. století, dostáváme pozvánku k návštěvě několika desítek pozoruhodných míst napříč celou českou zemí. Úplný závěr pak tvoří abecedně seřazené Mimopražské lokality mimo hlavní katalog, od Bechyně až po Železnou Rudu.
Loučíme-li se s výsledky práce Fotografického ateliéru H. Eckert v Praze, nemůžeme opominout ani zásluhy na jejich zveřejnění. Po monografii Andreas Groll (1812–1872) – neznámý fotograf (Photoinstitut Bonartes Vídeň, Galerie hlavního města Prahy, 2015) se v relativně krátké době podařilo vydat průřez tvorbou další fotografické kapacity, úzce spojené s Prahou. Úsilí kolektivu pracovníků Archivu hlavního města pod vedením Miroslavy Přikrylové kromě toho, že dovolilo mnoha zájemcům seznámení s dílem předního fotografa své doby, přineslo také mnoho objevů a rozluštilo několik záhad. Jedno tajemství však zůstává nerozřešeno: jakou roli sehrál v Eckertově ateliéru Jára Cimrman, doložený v roce 1885 v ženském převleku ve Svatojánských proudech?
Tisíce negativů z Eckertova ateliéru byly v depozitáři Archivu hlavního města Prahy uloženy již krátce po likvidaci firmy. V devadesátých letech došlo k jejich částečnému archivnímu zpracování v podobě kartotéky a provizorních inventářů. Zásadní objev však přineslo až stěhování z Clam-Gallasova paláce do nových prostor na Chodovci. Při této akci se totiž našly dva rukopisné seznamy skleněných desek, de facto dobové inventáře, pořízené Eckertovým obchodním vedoucím Josefem Pfeifferem, na jejichž základě bylo konečně možné vytvořit pro tuto vzácnou sbírku téměř kompletní databázi. Precizní digitalizace fotografií pak vedla ke vzniku knihy, jíž právě držíme v ruce a jež je pojata jako Rekonstrukce fotografické produkce ateliéru na základě nově objevených pramenů.
Přestože pražský městský archiv zdaleka není jedinou paměťovou institucí, v níž jsou snímky z Eckertova ateliéru uloženy, jedná se bezesporu o soubor největší. O tom svědčí už samotný počet v knize otištěných vyobrazení, který dosahuje těžko uvěřitelného čísla 3653. Autorka publikace navíc v úvodní ediční poznámce odkazuje případné zájemce o fotografie ve formátu nul a jedniček přímo na webové stránky AMPu a nastiňuje svou futuristickou vizi převodu černobílých snímků do barevné podoby. V následující kapitole o zakladateli ateliéru se čtenář dozví nejen podrobnosti o osobním životě někdejšího úředníka zemského finančního ředitelství, zdatného obchodníka s nemovitostmi a posléze pražského radního, ale nalezne zde i fotografii prvního Eckertova působiště, která však paradoxně pochází z dílny jeho konkurenta Františka Fridricha. Posledním únorovým dnem roku 1905 se Jindřichova životní pouť uzavírá, a tak Miroslavě Přikrylové nezbývá nic jiného než věnovat další stránky textu historii podniku vedeného Eckertovými nástupci, a to se smutným konstatováním, že od 1. světové války kvalita tvorby ateliéru upadala. Na tento závěr navazuje již kapitola o sbírce ateliérových fotografií Archivu hlavního města Prahy, tedy samotném jádru publikace. A právě zde se blíže seznámíme s Pfeifferovými Pražskými pohledy a Seznamy, které po svém znovuobjevení dovolily archivářům rozluštit mnohé hádanky – např. identifikovat interiérové snímky, určit přesnou dataci, konkrétní objednatele jednotlivých souborů a zařazení fotografií do tematických celků či prodejních seznamů. Samostatná kapitola je pak samozřejmě věnována námětům snímků. Autorka mimo jiné odhaluje souvislost mezi jednou z fotografií a obrazem Jakuba Schikanedera Vražda v domě. Na jiném místě vysvětluje techniku tzv. Klappbildů, předchůdců pozdějších panoramat. Ale to už se dostáváme přímo k fotografickým souborům, z nichž ten největší představuje Architektura, čítající přes 1840 kusů, zatímco z historického hlediska nejcennější je patrně série mikrolokality Bývalé pražské ghetto. Josefov před asanací 1897–1898. Textový úvod uzavírá téma ateliérových zakázek, kde je na jednotlivých příkladech ilustrována rozmanitost námětů, daná množstvím zadavatelů, od státních a městských institucí až po drobné soukromé podniky.
Ve veřejných knihovnách nalezneme obrazový katalog asi nejčastěji mezi pragensiemi. Sluší se však uvést, že jeho pravé místo spočívá vzhledem k územnímu rozsahu ateliérové tvorby poněkud jinde. Dvě mapy s mimopražskými lokacemi jednoznačně dokazují, že fotografové nepořizovali své černobílé výstupy jen v Praze a jejím nejbližším okolí, ale přinejmenším na další stovce míst po Čechách a několikrát se také vypravili i kousek za hranice země. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že hlavní těžiště tři kilogramy vážící publikace spočívá v metropoli na Vltavě.
Prokoušeme-li se jmenným rejstříkem, seznamem a popisem nedohledaných snímků, rejstříkem souboru Architektury, výběrem pramenů a literatury a německým shrnutím, dostaneme se přímo do hlavního katalogu fotografií. A zde již velmi záhy pociťujeme onu úzkou souvislost mezi předmětem podnikání Eckertova ateliéru a dobou, z níž výsledky této činnosti vzešly. Jedno s druhým šlo totiž shodou okolností ruku v ruce. Vývoj fotografických technik dospěl právě včas na takovou úroveň, aby tvůrci statické obrazově věrné dokumentace mohli začít zachycovat dynamické tempo proměn, kterými tehdejší Praha procházela. Bouřlivé stavební období přitom zdaleka nebylo jen o samotné výstavbě, jak kromě samotných objektů dosvědčují i snímky soutěžních návrhů a modelů budov a sochařských děl, ale i o pracech destrukčních, kam náleží bourání městských hradeb a zejména již zmíněná asanace, jež zasáhla celé pražské čtvrti. Názvy některých ulic proto již na dnešní mapě hlavního města nenajdeme, nebo je nesou spojnice zcela jiných míst, než tomu bylo zhruba před nějakými 125 lety. Mnoho bylo zbořeno, mnoho postaveno nového, ale existují i prvky, které prostě jen v průběhu času změnily své umístění. Procházíme-li na Vyšehradě kolem sochy sv. Šebestiána, vybaví se nám možná jedno z fotografických zvěčnění tohoto světce na domě č. p. 406 v Rytířské ulici. Podobně Maxův lev v zatáčce Chotkovy silnice zdobil původně zcela jiný prostor na opačném vltavském břehu. A takto bychom mohli pokračovat dále třeba Myslbekovými sousošími z Palackého mostu. Dobovým specifikem byly také provizorní stavby, mezi které patřily např. slavobrány či pilotové mosty. Ani ty nesměly na fotografiích chybět. Eckertův ateliér však zdokumentoval i výsledky řádění živlů, jako byl požár Národního divadla nebo povodní stržené části Karlova mostu. Charakter neopakovatelnosti má celá řada snímků, pořízených při zvláštních příležitostech, jako byly slavnosti, demonstrace, výstavy nebo třeba odjezd vojáků 28. pěšího pluku do Tridentu. Zcela stranou tohoto schématu shlédneme tu a tam nějakou reprodukci výtvarného díla – obrazu, veduty, grafického listu či rytiny.
Podle Pfeifferova scénáře budeme přecházet z jedné pražské lokality do druhé, přeskakovat z roku na rok, ze století do století, občas dokonce město krátce opustíme, abychom se vypravili daleko za jeho brány. V záběrech z interiérů jsou prezentovány vzácné předměty a sbírkové artefakty, zatímco některé exteriérové snímky vzešly z obtížně přístupného prostředí pražského podzemí. Někoho možná zaujmou i pohledy do sadů, parků a zahrad a zejména důraz na vysokou estetickou hodnotu při architektonickém ztvárnění květinových záhonů, jíž dnes už nejsme schopni dosáhnout, natož překonat. Jiného zase překvapí, jaké množství kašen z naší metropole zmizelo. O existenci a podobě kostela sv. Petra a Pavla v někdejších Rybářích a blízkém skladišti c. k. zásobovacího sboru na nároží ulic Pavelské a U Železné lávky mají představu zřejmě jen opravdoví znalci. Víte, jak se jmenovaly budovy zbořené při průlomu U Klíčů v roce 1893, nebo kde hledat tzv. Janouškovcovy domy? Slyšeli jste někdy o kolonii domků pojmenovaných Čerkos, Za větrem, Pohádka, Jitřní píseň, Píseň otroka, Dagmar a Ve stínu lípy? Tušíte, jak vypadala a kdy byla odstraněna původní socha sv. Václava na rampě Hradčanského náměstí? Spolehlivé odpovědi podávají fotografie z Eckertova ateliéru a popisky, jež je doprovázejí. U nich však nečekejme žádné obsáhlé historické exkurzy. V drtivé většině se musíme spokojit s pouhým určením toho, co, kde a kdy je na záběru zachyceno. V části nazvané Praha mimo hlavní katalog se už dokonce objevují i nedatované snímky. Stranou 493 však metropoli definitivně opouštíme a v souboru Fysiognomicky a geologicky zajímavé krajinné obrazy z Čech, který sestavil Eckert s geologem dr. Gustavem Carlem Laubem v průběhu devadesátých let 19. století, dostáváme pozvánku k návštěvě několika desítek pozoruhodných míst napříč celou českou zemí. Úplný závěr pak tvoří abecedně seřazené Mimopražské lokality mimo hlavní katalog, od Bechyně až po Železnou Rudu.
Loučíme-li se s výsledky práce Fotografického ateliéru H. Eckert v Praze, nemůžeme opominout ani zásluhy na jejich zveřejnění. Po monografii Andreas Groll (1812–1872) – neznámý fotograf (Photoinstitut Bonartes Vídeň, Galerie hlavního města Prahy, 2015) se v relativně krátké době podařilo vydat průřez tvorbou další fotografické kapacity, úzce spojené s Prahou. Úsilí kolektivu pracovníků Archivu hlavního města pod vedením Miroslavy Přikrylové kromě toho, že dovolilo mnoha zájemcům seznámení s dílem předního fotografa své doby, přineslo také mnoho objevů a rozluštilo několik záhad. Jedno tajemství však zůstává nerozřešeno: jakou roli sehrál v Eckertově ateliéru Jára Cimrman, doložený v roce 1885 v ženském převleku ve Svatojánských proudech?
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
