Výtečná knížka. Pokud znáte někoho, kdo tvrdí, že ruská klasická literatura není dobrá, dejte mu tento román a on definitivně změní názor. Poučný příběh o člověku, který v životě kvůli své lenosti propásl tolik skvělých příležitostí, včetně lásky... Mám jen jednu výtku - ke konci už je román co se týče tempa poněkud utahanější a je těžké udržet při čtení pozornost, ale to už je asi... číst celé dost individuální pocit.
Oblomov je kniha, které mě při četbě dokázala neskutečně morálně formovat a dodnes si vybavuji některé její pasáže. To se podařilo jen málokteré knížce z klasické beletrie. Gončarov, mimo jiné u nás trestuhodně téměř neznámý, dokázal vytvořit vynikající fresku člověka, který sice není primárně líný, nedokáže však zcela najít a uchopit smysl svého života a věnovat se mu. Přes v podstatě ... číst celétragickou výpověď se však v románu objevují pasáže, které jsou velmi vtipné a skvěle odpozorované z tehdejšího života v Rusku. Jeden z nejlepších románů ruského realismu vůbec.
Oblomov patří k jedné z mála knih, kterou nejenže bych už nikdy víc znovu nečetla, ale dokonce jsem byla i nešťastná, že jsem jí vůbec věnovala nějaký čas. Jsem sice fanynkou ruských autorů, líbí se mi jejich styl. Ale tady je to trochu přehnané. Zbytečný člověk v literatuře pro mě zároveň představoval zbytečnou knihu - vůbec jsem to nezvládla, tolik popsaných papírů a ono se nakonec vl... číst celéastně vůbec nic nestane - hlavní postava se nezmění, nic se s ní nestane.
Já mám tak strašně ráda klasické ruské autory! Jsou to praví mistři, kteří to s textem opravu umí. Jenže Oblomov je trochu jiná škatulka - patří do literatury, která se věnuje tématu zbytečného člověka. Zbytečný člověk se nijak nevyvíjí, neroste, nemění, nic moc se mu neděje. A tohle je přesně taková knížka - hlavní hrdina se na jejím konci nachází přesně tam, kde se nacházel i na jejím... číst celé začátku. Takže jsem měla i já pocit, že to čtu vlastně zbytečně.
Tento román má tři určující postavy. Není samozřejmě sporu, že hlavní postavou je, jak už název napovídá Oblomov. Obě další postavy jsou však naprosto nerozlučně spjaty s osudem Oblomova, že si je myslím, můžeme dovolit nazývat také jako hlavní. Jedinou důležitou ženskou postavou tohoto díla je Olga. Ta také v této knize prodělá největší předěl. Povrchně by se dal nazvat změnou dívky v ... číst celéženu. Ale tak jednoduché to zase není. Nehledě na to, že tato definice vyznívá více ve prospěch fyzické než psychické změny.
Nejdřív se přiznám, že jsem tuhle knihu ani nedočetla, takže budu vlastně psát názor jen na prvních cca 250 stran - ovšem pokud to tak pokračovalo dál (k čemuž jsem ovšem už nenašla sílu ani odvahu) tak je to nejspíš jedno. Moje znechucení z téhle knihy se ani zdaleka netýká jenom Oblomova (nesnáším tenhle typ lidí, i když často sama spoustu věcí odkládám), ale i jeho sluhy a většiny mu... číst celéžů, kteří ho v tom lenivém brdlohu navštívilo. Nejhorší ovšem je, že i když nějakou postavu nesnášíte, někdy se stane, že vás alespoň styl nutí k tomu, abyste to dočetli a s naprosto nechutným pocitem sami nad sebou si oddechli, že ten konec ti ten parchant přesně takhle zasloužil. Ale bohužel u Oblomova mi bylo naprosto jedno, co se s ním stane a jako to dopadne. Nemůžu doporučit právě kvůli tomu, že jsem to nedočtla, ale jsem si na 99 % jistá, že bych nedoporučovala, ani kdybych to dočetla. Mimochodem tenhle román prý zachycuje zbytečnost svého hrdiny - to se Gončarovovi provedlo naprosto dokonale, mě celá ta kniha přijde naprosto zbytečná.
Objemné knihy s poetickými popisy a pomalu plynoucím dějem, nezapamatovatelná jména... to vše může čtenáře odrazovat.A přitom se často jedná o takové poklady! Gončarov sepsal psychologické drama které je naprosto strhující a přitom neuvěřitelně prosté. Nekomplikovaný děj překypuje emocemi a povahy aktérů jsou zachyceny s naprostou precizností.
Pro mě to byl další z nezapomenu... číst celételných čtenářskych zážitků a připomenutí toho, že je škoda kvůli lákavým knižním novinkám opomíjet díla 'prověřená věkem'.