Kniha krátkých, ale hlubokých povídek. Myslím, že některé z nich jen tak nezapomenu. Jako povídku Lajka, v níž se mladík, ještě kluk, právě propuštěný z dětského domova ujme toulavé fenky, přestože sám nemá kam jít. To se ale brzy změní, ujme se ho vdova, učitelka angličtiny v důchodu, která si na moskevském Arbatu přivydělává předváděním svých dvou krásných kocourů. V povídce Modré oke... číst celénice mladá žena touží utéct z každodenního stereotypu, nebýt někým, kdo "má rozum", touží být živá v tom skutečném slova smyslu, a proto odchází z jistoty zaměstnání a dlouhodobého vztahu doneznáma. V povídkách se tu více, tu méně objevují zvířata - jako jedny z postav, anebo alespoň jako někdo, kdo trvale patří do světa lidí, i když v povídce se jen mihne. I to je na povídkách sympatické.