Je to pán - mistr tenisu, s velkým srdcem a především charakterem. I když spolu s Rafou Nadalem neopanují 1.místo v řebříčku, jsou pro mě tyto dva vždy jedničky. Kniha velmi poutavě seznamuje jak tenis je velká dřina.
Kdysi jsem tenisu fandila, Ivan Lendl býval u nás výraznou postavou. Kniha je zpověď toho tenisty, je to zajímavé, Ivan Lendl objsňuje svoji cestu za karierou, intriky na kurtě, spory s funkcionáři. Neopomine zmínit ani život v Americe, vyzná se k rodinnému životu, k sběratelství Muchových plakátů. Je to vcelku čtivé, ale že by mne to nějak obohatilo, to si říci nemohu. Ale pro fanoušky... číst celé tenisu je to dobrá volba
Ivan Lendl je bývalý špičkový tenista naší republiky a hrával i za USA, když tam získal státní občanství a žije tam dodnes a věnuje se tam nyní už jen trénování nových talentů. Je zajímavé si přečíst o jeho kariéře, o cestě na vrchol i o problémech, které měl v bývalém Československu a kvůli kterým opustil Českou republiku. Dosáhl spoustu skvělých úspěchů, získal několik titulů, je to v... číst celéelká tenisová legenda.
Lenda patří mezi české i světové legendy tenisu. Autor této knihy Jiří Janoušek popsal vzestup této legendy i přes komunistický režim, který přes známku nesouhlasu dovedl velmi efektivně zničit kariéry úspěšným sportovcům. Ivan po čase učinil důležité rozhodnutí přes mnoho persekucí odcestovat do USA kde se oženil s manželkou Samanthou a má 5 dcer. Aktivně se v dnešní době věnuje trénov... číst celéání a je velký fanda hokeje.
Román o Ivanu Blatném sliboval Martin Reiner už hodně dávno. To čekání bylo útrpné a nekonečné, Reiner psal jednu verzi za druhou a já už málem přestal doufat, že ta kniha někdy vyjde. Vyšla teď – ale stálo to čekání za to? S Ivanem Blatným jsem se nikdy osobně nesetkal, ani jsem nemohl. V roce, kdy zemřel jsem četl maximálně tak Káju Maříka. Jeho život a osud jsem objevil až na st... číst celéřední škole, díky legendě české novinařiny Karlu Kynclovi, který o něm napsal rozhlasovou reportáž, která se ke mně dostala v tištěné podobě. Ten příběh mě ohromil: Vyhnaný básník, který žil zapomenutý v psychiatrické léčebně. Jednoho dne však spravedlnost ukázala svou vlídnou tvář a díky dobré slečně Meachamové se jeho texty dostaly k Josefu Škvoreckému. Ten ani nevěděl, že Blatný stále žije. Ba co víc – že žije a stále píše skvělé verše. A tak mu v roce 1979 v Torontu vyšla básnická sbírka Stará bydliště, která Blatného vrátila tam, kam patřil celý život: Na piedestal české poezie. Blatný zemřel v roce 1991, do svého rodného Brna se vrátil až v urně. Co se ale do Brna a Česka obecně vrátilo byla jeho poezie. Martin Reiner celý tento příběh vypráví na úctyhodném rozměru šesti stovek stran. Jeho vyprávění má kořeny mnohem hlouběji, již v době těsně před zrozením budoucí básnické modly. Vypráví nejen jeho příběh, ale také příběh jeho věrných – Nezvala, Halase nebo Ortena. Kniha vypráví příběh českého „dada“ i příběh československé historie optikou kulturní periferie. Co se formy týče, Martin Reiner zvolil zvláštní, možná úplně nový styl. Básník je román, i když to tak na první pohled nevypadá. Je to něco mezi dokumentem, románem, biografií a esejem. Text je tak věrný, že se vám dokonale povede vžít se do jeho aktérů i do prostředí, které popisuje. Těch šest set stran vypadá hrozivě, ale brzy na rozsah zapomenete a budete si přát, aby kniha měla stránek ještě víc. Reiner nedělá z Blatného mramorový pomník, nevyhýbá se ničemu a nedělá z něj svatého.