Stanislaw Lem! Už samotné jeho jméno ve mně vyvolává tolik vzpomínek na nádherné čtenářské zážitky, že jen málokterý spisovatel s ním v tomto může „soupeřit“. K mrakům Magellanovým! Nezapomenutelná kniha mého dětství, která ve mně podnítila celoživotní zájem o vědecko-fantastickou literaturu. A i když se v tomto žánru postupem doby e... číst celétablovalo mnoho dalších vynikajících tvůrců, polský autor dodnes „nezestárl“ a právem si vydobyl pověst klasika.
K románu Solaris jsem se dostal až poté, co jsem zhlédl jeho filmové zpracování v režii Andreje Tarkovského. Věděl jsem už tedy, co bude hlavní dějovou linkou, to ale nijak nezmenšilo můj velkolepý dojem z četby. Psychologicky mistrně propracovaný výhled do vzdálené budoucnosti, kdy lidé při expanzi do mezihvězdných dálav objeví záhadnou „civilizaci“, klade spoustu nevyřčených, ale o to naléhavějších otázek převážně morální povahy. Všeobecně známý fakt, že technologicky sice lidstvo postupuje mílovými kroky vpřed, v mravním ohledu však stagnuje či dokonce degeneruje, uchopil Lem sobě vlastním způsobem a Solaris je tak přes všechnu „vědeckofantastičnost“ primárně románem o duchovních dimenzích člověka, konkrétně o sváru dobra se zlem, jenž se v něm odehrává a o svědomí, před jehož hlasem nelze uniknout.
Na vesmírnou stanici, nacházející se v nesmírné vzdálenosti od Země, přilétá nový člen posádky. Od prvních okamžiků je však Kelvin konfrontován s pro něj nepochopitelným a záhadným chováním tří kolegů, kteří zde podle všeho zažili hrůzný psychický šok, po němž se dramaticky změnila jejich osobnost. Setkává se s chladným až nepřátelským přijetím, cítí, že stanici ovládá jakýsi iracionální strach a navíc mu nikdo není ochoten říct, co se tu vlastně stalo. Atmosféra podezřívání, vzájemné nevraživosti a děsivých předtuch se postupně přenáší i na Kelvina, zvláště pak poté, co se u něj v jednu chvíli objeví podivná „návštěvnice“. Vyjde najevo, že ostatní zažívají tytéž extatické stavy, jejichž původcem, jakkoli se to v první chvíli zdá neuvěřitelné, je obrovský oceán planety Solaris, nad nímž se stanice vznáší.
Stanislaw Lem tak ve své slavné knize přichází s originální ideou – pozemšťané se ve vesmíru setkávají nikoli s bytostmi tak či onak podobnými lidem (jak to bylo doposud u sci-fi literatury obvyklé), nýbrž inteligentní entitou je zde podivná plazmová hmota. Posádka stanice zjišťuje, že má co do činění s Myšlením, s nímž není možné vejít v kontakt, protože se od toho „normálního“ zásadním způsobem odlišuje. Jedno je však jisté – tajemný Oceán má schopnost odhalovat nejskrytější lidské myšlenky...
Kniha Solaris je napínavá futurologická „detektivka“, kterou jsem přečetl na jeden „zátah“, protože se od ní zkrátka nešlo odtrhnout. Dokonce i popisné pasáže (např. konstrukce a technologické vybavení stanice či procesy variabilních změn v oceánu) nepůsobí ani v nejmenším nudně a čtenář je při nich naopak fascinován Lemovou všestrannou fantazií. Číst tohoto polského autora se zkrátka nikdy neomrzí!
Zdá se mi, že víc než sci-fi rovina na mě zapůsobila filozofická rovina příběhu. Jinak ale je poznat "rok výroby". Je to taková ta stará popisná, vysvětlující sci-fi. Některé popisy jednotlivých aspektů Solaris už mě vážně nebavily. Takový pomalu odvíjený příběh, dneska už je všechno jaksi rychlejší, nejsem na to už zvyklá. A protože to není moc dlouhá kniha, nestihne se tímto poma... číst celélým tempem moc udát. Tím nechci říct, že by to bylo špatné, ale prostě už je i ten styl sci-fi dnes jinde. Ze starších sci-fi autorů mám jiné oblíbence, ale ještě se chystám na Futurologický kongres.
Po přečtení knihy KYBERIÁDY jsem se pustil do čtení knihy SOLARIS, která nepochybně patří do klasiky žánru sci-fi. Autor pracoval na této knize 1 rok (od června 1959 – června 1960). Autor je Polák, jeho knihy jsou čteny po celém světě a svou kvalitou jsou srovnatelné s knihami anglických nebo amerických spisovatelů tohoto žánru. Když jsem četl tuto knihu, vybavovaly se mi některé scény ... číst celéz filmu, který jsem asi v minulosti viděl, ale musela to být hodně dávná minulost, ale nevadilo mi to, spíše jsem to pociťoval jako milé překvapení.
Námět knihy je výborný, příběh mne zaujal a začetl jsem se. Autor v některých částech popisuje OCEÁN a jeho působení, takže zde hrála roli moje představivost (kapitola Monstra). Působilo to na mě tajemně, mělo to správnou tajuplnou atmosféru. Nevím, jestli jsem všemu správně porozuměl u těchto popisů a jestli jsem všechno pochopil tak, jak autor zamýšlel, ale to vůbec nevadí. V tom právě spočívá kouzlo knih, zejména žánru sci-fi (fantasy), když si čtenáři kladou otázky a hledají na ně odpovědi a obdivují fungování světa, které autor vymyslel. Mnozí současní autoři žánru sci-fi by si mohli vzít příklad, jak psát tyto knihy, aby měly zajímavý námět, aby čtenáře jednoduše řečeno připoutaly, aby v nich bylo nějaké tajemno, napětí a vůbec není zapotřebí potoky krve a hodně postav, aby se v tom čtenář neztrácel. Kniha nemusí být zbytečně dlouhá. Myslím si, že tato kniha tyto požadavky splňuje. V knize se vyskytují také filosofické otázky a samozřejmě se zde vyskytují různé odborné pojmy, což není nic neobvyklého u tohoto autora.
V průběhu čtení jsem si pokládal otázky, jaké hodnocení zvolím u této knihy. Zpočátku mne napadaly myšlenky, že knihu ohodnotím na 80 %, později na 90 %, ale nakonec si myslím, že kniha si zaslouží 100 %. Knihu bych si chtěl časem přečíst znovu, případně se vrátit k popisným úsekům vysvětlující fungování světa na planetě Solaris. Některé popisy mohou působit zdlouhavě a možná pro některé dnešní čtenáře nezáživně. I já jsem si říkal, že by kniha byla více čtivější bez těchto popisů, ale zase to nebylo nějak přehnané a myslím si, že to k této knize patří. Takže v této části jsem byl nerozhodný při hodnocení. Časem bych si chtěl určitě přečíst nějaké další autorovy knihy. Myslím si, že autorovy knihy mají co říci i v dnešní době. :)
Výborně! Pokud hledáte promyšlenou, poetickou science fiction, tohle je ono! Pokud hledáte přesnou předpověď, tak Lem v podstatě předvídá zánik knih a jejich nahrazení něčím jako iPad.
Ve zkratce jde o příběh astronauta, který se po desetileté cestě vrací na Zemi. Kvůli dilataci času uplynulo na Zemi 127 let. Příběh líčí astronautovu dezorientaci a (částečné?) opětovné začlen... číst celéění do zcela změněného světa. Je to psychologicky i technicky přesvědčivé.
Lemovy popisy jsou detailní a barvité. Místy se kniha rozjíždí trochu pomalu, ale pokud jste ochotni přidat do kroku a vychutnat si scenérii, stojí za to!
řestože kniha byla napsána již v roce 1960, tedy v minulém století, musím přiznat, že jsem si toho vůbec nevšiml. Tato kniha je nadčasovým mistrovským dílem science fiction. Vše, co víme o vesmíru, je v knize přehled, nemluvě o lidské psychice, kterou spisovatel přiblížil posledním skrytým částem lidstva. Kniha zkoumá vše. Na konci toho, co víme o vesmíru, jsou jen drobné detaily a člov... číst celéěk si vůbec neuvědomuje, co se skrývá v rozlehlosti hvězd. Celou knihou prostupuje zpochybňování planety Solaris, která je vlastně živou bytostí. Už léta vědci teoretizují, že padají jako karty, protože vše, co je známo, lidstvu prostě nesedí do formy, kterou si lidé představovali, a různými teoriemi se to snažili vysvětlit. Příběh nás zavede na vesmírnou stanici Solaris, která má stanici tři sta metrů nad mořem. Nový vědec Kelvin, aby na stanici nastoupil jako výzkumník planety. Nejprve se ukáže, že vedoucí expedice byl mrtvý a že další dva členové týmu se chovají podivně. Brzy však zjistí, že důvodem je jeho zhmotnění dávno mrtvé dívky Harey. Všechny jeho znalosti a láska, kterou k ní cítil, přicházejí na zkoušku. Knihu bych doporučila všem fanouškům sci-fi, líbila se mi v autorově fantazii.
Zásadní science fiction klasika, kterou bych já mohl číst stále dokola. Jako první jsem ji začal číst v rámci maturitní četby bez jakéhokoliv očekávání, ale zapůsobila na mě natolik, že už skoro deset let poté čtu skoro výhradně vědecko-fantastickou literaturu. To, jakým způsobem Vás Lem provází po mimozemské základně jako po psychologickém prostoru jejích mysteriózních obyvatel. Určitě... číst celé nečekejte mezigalaktický akční techno trhák, spíše skvěle napsaný psychologický a mysteriózní příběh založený na nemožnosti porozumění mimozemským civilizacím.
Většina kosmických civilizací touží po věcech, v hlubinách duší, které by nikdy otevřeně nepřiznaly. Trurl a Klapaucius jsou „konstruktéři“ - cestují vesmírem a vytvářejí stroje úžasné vynalézavosti a moci a navštěvují ohromující rozmanitost násilných, zvláštních a morálních civilizací. Cyberiada podivně připomíná Gulliverovy cesty. Toto vydání zahrnuje všechny halucinatorní origin... číst celéální ilustrace Daniela Mroza.
Napsal to v roce 1962 ještě mladý, ale už jasně zařazený jako scifi autor. V téhle knížce jako by si osahával hranice svého žánru. obývání vesmíru zůstává v pozadí jako kulisa a vlastně je to o objevování budoucnosti pěkně doma na Zemi. Jenže po tolika letech, je to ještě domov? Astronaut Hal si tu svoji Zemi najde a může být rád že je doma. Ale jeho parťáci nějak zatrpknou a zdrhají na... číst celé další cestu ke hvězdám, ze které se už nevrátí. Nebudou mít kam.
Lema mám rád, ale tohle je dost experimentální text a ne tak docela vyvážený. Jakoby bez plánu se střídají různé styly. Psychologické sondy, vědecko technické a ještě víc sociologické fantazírování, normální lidské prožitky. Autor si tady začal s řadou témat a motivů, které v dalších knihách dotáhnul kam až to šlo. Kromě lásky, do té se už nikdy nepustil.