První, co mne na knize zaujalo byla rozhodně obálka, z které mi lezl mráz po zádech, a skvěle ladila k názvu knihy. Dále pak anotace, dalo by se říct, že si mne hezky omotala kolem prstu. A nejvíce mne zaujaly názvy, jak název tohoto prvního dílu, tak i těch následujících dvou. Rudá jako krev, Bílá jako sníh a Černá jako eben. Připomíná vám to něco? Mě hned napadla Sněhurka, ale ujišťuj... číst celéi vás, že s tou pohádkovou bytostí, nemá tato kniha nic společného. Možná jen jméno hlavní hrdinky.
Když jsem se pouštěla do čtení, byla jsem velmi zmatená a nic nechápala. K tomu mě velmi zaskočila přímá řeč, která v této knize není napsaná, jak ji známe, ale na začátku je pomlčka. Až po delší době jsem se zorientovala a zjistila, že pár kapitol je napsáno z pohledu zločinců a jinak z pohledu Lumikki. Toto a přímá řeč bylo pro mne nečekaným, a také maličko nepříjemným překvapením. Později jsem si přeci jen zvykla a čtení si naplno užívala. Zakousla jsem se do knihy a vůbec nechtěla přestat. Rozhodně se těším na další díly, a hlavně na druhý díl, kde se Lumikki vydává do Prahy.