Philip Kerr

1956

Britský spisovatel Philip Kerr vystudoval právo a filosofii a pracoval v různých reklamních agenturách, ale poté co mu v roce 1989 vyšla první kniha, stal se spisovatelem na plný úvazek. Jeho manželkou je rovněž spisovatelka Jane Thyne. Kerr píše jak odbornou literaturu, tak beletrii a je také autorem knih pro děti. Jeho nejznámější série thrillerů je zasazena do Německa. Odehrává se ve 30. letech, během 2. světové války či za studené války. Pod pseudonymem P. B. Kerr vydal sérii knih pro děti „Děti kouzelné lampy“. Psal také pro noviny jako The Sunday Times nebo Evening Standard. Je autorem titulů jako „Krvavé diamanty“, „Bledý vrah“ nebo „Temné záležitosti“.

Zobrazit více

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Veronika Černucká napsal/a o Praha osudová
„Praha osudová“ je další díl ze série z pera anglického spisovatele Philipa Kerra. Kerr vytvořil postavu svérázného detektiva, komisaře berlínské kriminálky Bernieho Güntera. Ten se objevuje v historických detektivkách z Výmarské republiky, z druhé světové války a z období války studené.
Tento příběh se odehrává v roce 1941 na dvou dějištích: v Berlíně a v Praze. Formálně jde o kla... číst celésickou detektivku, která se po vyřešení klíčové vraždy stává špionážním románem s řadou překvapení. V knize se řeší několik případů, které spolu na první pohled nesouvisí.
První případ řeší Günter v Berlíně. Jde o nehodu na kolejích, která se posléze změní v brutální vraždu. Obětí je holandský dělník, který přišel do Německa kvůli práci. Za druhý případ lze považovat pokus o znásilnění mladé atraktivní Arianne. Třetí případ, pravděpodobně ten nejdůležitější, na hlavního hrdinu čeká v zámečku, který obývá nacista Heydrich.
Hlavní hrdina svůj příběh vypráví v první osobě, což je čtenářsky velmi vděčné. Bernie je čtyřicetiletý chlápek, který nějaký čas strávil na Ukrajině a v Bělorusku, kde Němcům pomáhal likvidovat Židy. Do Berlína se vrací jako cynik, který si téměř přeje zemřít. O nacistech si myslí své, pouští si pusu na špacír, nebere si servítky, popichuje, ale i přesto ho jeho okolí považuje za skvělého detektiva. Z tohoto pohledu je Bernie podobný hrdinům americké drsné školy. Ostatně kniha v mnohém připomíná styl vyprávění R. Chandlera či D. Hammetta.
Bernie řeší své problémy, snaží se vyrovnat s minulostí a své případy řeší značně neortodoxně, přesto si ho čtenář zamiluje. Detektivní zápletky nejsou nijak originální a ledacos čtenář uhádne, ale hlavní postava je důvod, proč knihu považuji za nadprůměrnou. Co se týče detektivních záhad, tak se autor dopustil dvou chyb. První chyba je, že do příběhu nevpustil více ženských postav. Máme tady Arianne, která se sblíží s Berniem, ale jak jejich příběh skončí, překvapí jen naprostého naivku.
Druhá chyba se týká metody, jakou použil vrah na Heydrichově zámečku. Fakticky jde o klasickou záhadu zamčeného pokoje, která oslní jen ty, kteří nejsou v detektivním žánru příliš sečtělí. Milovníka detektivek Kerr neoklame, protože možností, jak byla na první pohled neproveditelná vražda spáchaná, je pouze několik. Navíc všechny popsal a rozpitval J. Škvorecký ve své knize Nápady čtenáře detektivek. Pokud jste ji četli, velmi brzy budete vědět, jak to vrah provedl. A osobnost vraha? I když přehlédnete stopy, které vám Kerr naservíroval, jeho identita vás pravděpodobně nebude šokovat.
Proto víc než detektivní část hodnotím část historickou. Autor použil postavy, které známe z dějepisu, a naložil s nimi po svém tak, aby vytvořil čtivý napínavý příběh. Možná by se dalo šťourat do toho, zda se opravdu všichni ti nacističtí pohlaváři sešli na jednom místě, ale tohle autorovi ráda odpustím, protože mě dokázal pobavit a zaujmout.
Hodně dobrý je i styl vyprávění. Na rozdíl od anotace si nemyslím, že by byl nějak třeskutě svižný, protože na to je tu příliš detailů a zbytečných podrobností, ale Kerr vás vtáhne do děje a už nepustí. V knize je dost popisů, ale všechny se týkají příběhu a čtenář se z nich dozví mnohé o tom, jak to tehdy za války chodilo.
Celkově je kniha dobrá, její jediné minus je v tom, že nejspíš neuspokojí znalce detektivek. Pro ně, jak už jsem řekla, záhada zamčeného pokoje žádnou záhadou nebude. Pokud si sem tam přečtete nějakou detektivku, pak se vám „Praha osudová“ bude líbit. Rozhodně je to totiž kniha, za kterou se žánr detektivky nemusí stydět.
25/07/2018
Obrázek knihy
Vlček napsal/a o Prokletí džinů Faraonova kletba
Kniha Prokletí džinů Faraonova kletba je sofistikovanou knížkou, jaká člověka leccos naučí. Dostala jsem ji kdysi jako dárek. Byl to dobrý dárek. Jazyk, který autor v knize použil, je docela náročný, pokud chcete knihu přečíst rychle. To by vás ale nemělo odradit v jejím přečtení. Při čtení mě hlavně ale zaujal děj knihy, který je nápaditý a originální. Dějově jsem tedy s knihou spokoje... číst celéna. Nemůžeme se ale shodnout ve všem, že?
31/08/2017