Krátké povídky uruguayského autora, z nichž mnohé dokážou zaujmout, ač se na první pohled mohou zdát zcela jednoduché, jako by o ničem. Čtenář čeká nějakou velkou pointu, ale autor povídku bez milosti utne a teď co s tím. Ale když se člověk jen trochu zamyslí (opravdu stačí trochu, nejsem příznivcem velkého hloubání), pak najednou zjistí, že Benedetti umí velmi dobře naznačovat a počítá... číst celé s tím, že čtenář není úplný blbec. Povídky, v nichž se objevují ozvuky vojenské diktatury, jsou velmi silné, ač autor vůbec nezachází do nějakých drastických popisů. Opět mu stačí jen naznačit. Některé povídky jsou poněkud slabší, nebo mi spíš nesedly, ale tak už to bývá. Celkově však považuji knihu za velmi dobrou.