V autorově poezii se stále něco vzpřičuje, drnčí, praská a popraskává, zvuky se dává najevo, že něčeho je už dost … ale k vyhrocení musí dojít jaksi mimochodem, někdy snad i násilím. Všechno se stále protahuje, “čeká se na jakéhosi vnitřního Godota”, který ale stále nepřichází a s probíhajícím časem - i když se stoupá - vše vlastně směřuje neúprosně dolů, nic nefunguje podle představ, t... číst celéím méně náročný autor :) Jeho poezii mám moc ráda. Pro její zvukovost, pocit nespokojenosti a jakousi neschopnost s tím vším jako jedinec cokoli dělat. Pro léčivý prožitek deziluze :)