Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
Rudá Tygřice
Wen Zhao, Amélie Skladem300 Kč
Do košíku
-
Dědictví krve
Wen Zhao, Amélie Skladem269 Kč
Do košíku
-
Blood Heir
Wen Zhao, Amélie Dostupné278 Kč
Do košíku
-
Dark Star Burning - Das letzte Kaiserreich (Song of Silver 2)
Wen Zhao, Amélie Dostupné362 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Dědictví krve
COOBOO Není skladem299 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Rudá Tygřice
COOBOO Není skladem279 Kč
Do košíku
-
Red Tigress
Wen Zhao, Amélie Není skladem337 Kč
Do košíku
-
Red Tigress
Wen Zhao, Amélie Není skladem243 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Krvavá dedička 1 (SK)
COOBOO Není skladem279 Kč
Do košíku
-
Herz aus Blut und Asche
Wen Zhao, Amélie Není skladem317 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
booklover napsal/a o Dědictví krve
Dědictví krve je kniha, která asi před dvěma měsíci prolétla celým Instagramem, takže bych se opravdu divila, kdyby se tu našel někdo z Vás, kdo by o knize neslyšel. Jak jistě víte, hlavní hrdinka princezna Ana je křivě obviněna z vraždy svého vlastního otce, proto uprchne, aby našla viníka a očistila svoje jméno. Při hledání otcova vraha je nucena uzavřít dohodu s Ramsonem Sedmilhářem,... číst celé ten ji pomůže dopadnout vraha jejího otce a ona na oplátku navštíví několik jeho nepřátel.
Dědictví krve sice není fantasy, které by se stalo mojí srdcovkou, ale je to originální a zajímavý příběh, řekla bych, že je to takové to průměrné fantasy, které Vás nezklame ale ani Vás ani nijak extrémně nenadchne, že byste po dočtení knihy nemohli ještě týden spát a neustále o knize přemýšlet.
Jak už jsem tedy říkala, je to skvělá fantasy z ruského prostředí a má skvělý nápad s magií. Nacházíme se ve světě, ve kterém existují tzv. spřízněnci, kteří ovládají magii. Existují například spřízněnci ohně, spřízněnci vody apod. Naše hlavní hrdinka ovládá spřízeň krve, dokáže zastavit krev, a proto je velmi nebezpečná. Na knížce se mi líbí, že Ana pořádně neví, jak svou přízeň ovládat a často se ji to vymyká kontrole a snaží se přijít na to, jak svou přízeň ovládat a není jako hlavní hrdinové, co zjistí, že mají kouzelné schopnosti a nějakým záhadným způsobem je hnedka umí ovládat. Ana se učí za pochodu a pořádně neví, co dělá.
Co se týče romantiky, tak pokud máte rádi slow romantiku, tak tohle je něco pro Vás. Já osobně nemám slow romantiku v lásce, protože mě strašně rozčiluje, jak se to natahuje . Máme možnost nahlédnout na věci i z Ramsonova pohledu a zároveň máme možnost pochopit, proč je takový, jaký je, když nahlédneme do jeho poněkud temné minulosti. Co se týče čtivosti, rozhodně bych neřekla, že to čtivé nebylo, protože jsem knihu přečetla během dvou dnů. Autorčin styl mi zkrátka sedl, umí čtenáře vtáhnout do děje. Strašně moc mě bavilo sledovat, jak se vyvíjí vztah Ramsona a Any, už jsem vždycky čekala, že k něčemu většímu dojde, ale pokaždé to něco překazilo. Zatracená slow romantika!
Hodně mě zaujmul nápad s magií krve, nikde jsem o ničem takovém nečetla a nápad byl moc pěkně zpracovaný. Dědictví krve má být trilogie, takže já se těším, že co nejdříve u nás vyjdou i další dva díly, hlavně proto, že to má otevřený konec, takže prostě pokračování potřebuju!
Dědictví krve sice není fantasy, které by se stalo mojí srdcovkou, ale je to originální a zajímavý příběh, řekla bych, že je to takové to průměrné fantasy, které Vás nezklame ale ani Vás ani nijak extrémně nenadchne, že byste po dočtení knihy nemohli ještě týden spát a neustále o knize přemýšlet.
Jak už jsem tedy říkala, je to skvělá fantasy z ruského prostředí a má skvělý nápad s magií. Nacházíme se ve světě, ve kterém existují tzv. spřízněnci, kteří ovládají magii. Existují například spřízněnci ohně, spřízněnci vody apod. Naše hlavní hrdinka ovládá spřízeň krve, dokáže zastavit krev, a proto je velmi nebezpečná. Na knížce se mi líbí, že Ana pořádně neví, jak svou přízeň ovládat a často se ji to vymyká kontrole a snaží se přijít na to, jak svou přízeň ovládat a není jako hlavní hrdinové, co zjistí, že mají kouzelné schopnosti a nějakým záhadným způsobem je hnedka umí ovládat. Ana se učí za pochodu a pořádně neví, co dělá.
Co se týče romantiky, tak pokud máte rádi slow romantiku, tak tohle je něco pro Vás. Já osobně nemám slow romantiku v lásce, protože mě strašně rozčiluje, jak se to natahuje . Máme možnost nahlédnout na věci i z Ramsonova pohledu a zároveň máme možnost pochopit, proč je takový, jaký je, když nahlédneme do jeho poněkud temné minulosti. Co se týče čtivosti, rozhodně bych neřekla, že to čtivé nebylo, protože jsem knihu přečetla během dvou dnů. Autorčin styl mi zkrátka sedl, umí čtenáře vtáhnout do děje. Strašně moc mě bavilo sledovat, jak se vyvíjí vztah Ramsona a Any, už jsem vždycky čekala, že k něčemu většímu dojde, ale pokaždé to něco překazilo. Zatracená slow romantika!
Hodně mě zaujmul nápad s magií krve, nikde jsem o ničem takovém nečetla a nápad byl moc pěkně zpracovaný. Dědictví krve má být trilogie, takže já se těším, že co nejdříve u nás vyjdou i další dva díly, hlavně proto, že to má otevřený konec, takže prostě pokračování potřebuju!
TTery napsal/a o Rudá Tygřice
!POZOR! v mojí recenzi se mohou vyskytovat spoilery.
První kniha byla dle mého názoru průměrné fantasy, které bylo nejlepší na začátku a pak se postupně zhoršovalo, ale ve finále to bylo celkem fajn počtení, tedy až na ten konec, který mě svou nelogičností donutil protočit panenky a frustrovaně si odfrknout. V pro mě dost otravném duchu, v jakém se nesl závěr předešlé knihy, se dru... číst celéhá kniha nesla celá..
Postavy co mi byly sympatické svůj šarm ztratily a postavy co mě štvaly, mě štvou ještě víc. Největší problém mám s tím, jak autorka řeší pasáže, kdy hlavní postavy čelí jisté smrti. Vždy se objeví někdo, kdo je zachrání. Vždy. Charaktery tak díky tomu působí nesmrtelně a nemáte o ně vůbec strach. Podle toho, jak to autorka popisuje buďto snesou ztrátu padesáti litrů krve, dokážou si zhojit rány a zlomeniny v rámci hodin, mají extrémě snížené prahy bolesti a nebo je prostě nějaký charakter zachrání i když kolikrát ani nemá důvod, proč u té záchrany zrovna je. Ach ty šťastné náhody. Taky mi přijde dost úsměvné že se v knize neustále prolívají oceány krve, ale na první (a zatím jedinou) pusinku musíte čekat 2 knihy. Násilí, vraždy, boje, mučení a potoky krve jsou v pohodě, ale nedej bože aby se objevil byť jen náznak čehokoli sexuálního. V knize je tolik situací, které mi doslova pily krev, až to snad ani není možné.
Pro dobarvení stupidity některých pasáží zde uvedu příklad z první půlky knihy:
Hlavní hrdinka putuje sama zraněná noční divočinou uprostřed ničeho. Jede cestou, která se, jak sama řekne, nevyužívá, protože je nebezpečná. Je tam napadena vlkem, kterého ve svém stavu nemá šanci porazit, ale přesně v okamžiku, kdy ji má vlk zasadit smrtelný úder, ho srazí k zemi úder zachránce. Tento zachránce, jako důvod jeho přítomnosti uvede, že ji hledal. V divočině. Kterou nikdo dobrovolně neputuje. Jakáto šťastná náhoda. Takovouto náhodu snesu jednou za knihu.. ne 20x. V tomto případě si o 20 stránek později spisovatelka vycucá z prstu že zachránce měl s sebou spřízněnkyni sněhu a díky tomu ji našel. Takže tato spřízněnkyně má evidentně schopnost cítit všechny na celém světadílu, kteří jsou v kontaktu se sněhem. Jo to má logiku.
Bohužel takovýchto záchran na poslední chvíli je kniha plná. Konkrétně tato pasáž se odehrává v prvních 100 stránkách knihy a už se jednalo o třetí takovouto záchranu. Třetí. Ve 100 stránkách. Tento nešvar se děl už v první knize a taky poměrně často, ale tam mě ještě tolik nerušil, ale už je toho moc a každá další takováto situace, mě jen nutí protáčet panenky se slovy "Zase? To jako vážně?".
Teď k hlavním postavám.
Ana mi nijak zvlášť sympatická nebyla nikdy a má ten problém, že ji buďto lidi milují a mají ji za bohyni a nebo se jí vysmívají a mají ji u zadele. Nic mezitím není a u toho druhého případu vždy ostatní usměrní do patřičných mezí svou přízní. Né svou diplomacií, charismatem, nebo autoritou. Prostě hrubou silou. Působí to pak na mě tak, že kdyby svou moc neměla nikdo by ji nebral vážně. Pasáž kdy Ana zachrání zcela zjevného sadistického psychopata, který se reálně ani ne před hodinou před jejíma očima snažil zabít Ramsona, je vyloženě k smíchu. Normálně Jsem se pleskala do čela se slovy proč? Samozřejmě že se jí tento hloupý dobrý skutek vymstí asi 1000x.
Ramson se vždy tváří jako schopný a nedotknutelný mistr světa, co ví všechno a nic ho nezastaví, ale vždy ho chytí. A vždy to je jistá smrt a začne se loučit se životem. A vždy ho někdo zachrání. Je to otravné. Kolikrát jsem si řekla, že bych možná byla radši, kdyby už umřel. Jiné postavy umřou po jednom bodnutí, ale Ramson, který měl umřít už tak padesátkrát z toho vždy někdo dostane.
Kais je vcelku dobrá postava s dobrým příběhem, ale v knize proběhne asi pětistránková pasáž, kdy změní stranu, ale tato pasáž se zvrátí zpět během dvou stránek. Prostě proč to tam je?
Linn je May verze 2.0. I jejich osobnosti a motivace mi přijdou totožné, akorát Linn se umí líp prát. Nevím jestli to je tím, že spisovatelka neumí psát líp charaktery, nebo je to záměrné, ale nechápu proč May zabila když o půl knihy později do příběhu zasadí její náhradu.
Kniha je strašně černobílá.. buďto jste zlý a nebo hodný. Nic mezi není.
Jednoho z největších záporáků první knihy tu jaksi odsunou na druhou kolej a jeho linku spisovatelka na konci knihy uzavře. Čekala jsem od toho víc vzhledem k tomu kolik prostoru mu bylo věnováno v první knize. Tady působil druhořadě, ale chápu - Už prostě jaksi pro příběhové účely spisovatelce k ničemu nebyl, tak to tak nějak narychlo ukončila.
Upřímně vůbec nemám chuť číst poslední díl, ale nemám ráda nedočtené série a třetí díl už mám navíc i doma. Rozhodně netvrdím, že si knihu někdo jiný neužije, ale pro mě zkrátka není. Za mě horší než první kniha.
První kniha byla dle mého názoru průměrné fantasy, které bylo nejlepší na začátku a pak se postupně zhoršovalo, ale ve finále to bylo celkem fajn počtení, tedy až na ten konec, který mě svou nelogičností donutil protočit panenky a frustrovaně si odfrknout. V pro mě dost otravném duchu, v jakém se nesl závěr předešlé knihy, se dru... číst celéhá kniha nesla celá..
Postavy co mi byly sympatické svůj šarm ztratily a postavy co mě štvaly, mě štvou ještě víc. Největší problém mám s tím, jak autorka řeší pasáže, kdy hlavní postavy čelí jisté smrti. Vždy se objeví někdo, kdo je zachrání. Vždy. Charaktery tak díky tomu působí nesmrtelně a nemáte o ně vůbec strach. Podle toho, jak to autorka popisuje buďto snesou ztrátu padesáti litrů krve, dokážou si zhojit rány a zlomeniny v rámci hodin, mají extrémě snížené prahy bolesti a nebo je prostě nějaký charakter zachrání i když kolikrát ani nemá důvod, proč u té záchrany zrovna je. Ach ty šťastné náhody. Taky mi přijde dost úsměvné že se v knize neustále prolívají oceány krve, ale na první (a zatím jedinou) pusinku musíte čekat 2 knihy. Násilí, vraždy, boje, mučení a potoky krve jsou v pohodě, ale nedej bože aby se objevil byť jen náznak čehokoli sexuálního. V knize je tolik situací, které mi doslova pily krev, až to snad ani není možné.
Pro dobarvení stupidity některých pasáží zde uvedu příklad z první půlky knihy:
Hlavní hrdinka putuje sama zraněná noční divočinou uprostřed ničeho. Jede cestou, která se, jak sama řekne, nevyužívá, protože je nebezpečná. Je tam napadena vlkem, kterého ve svém stavu nemá šanci porazit, ale přesně v okamžiku, kdy ji má vlk zasadit smrtelný úder, ho srazí k zemi úder zachránce. Tento zachránce, jako důvod jeho přítomnosti uvede, že ji hledal. V divočině. Kterou nikdo dobrovolně neputuje. Jakáto šťastná náhoda. Takovouto náhodu snesu jednou za knihu.. ne 20x. V tomto případě si o 20 stránek později spisovatelka vycucá z prstu že zachránce měl s sebou spřízněnkyni sněhu a díky tomu ji našel. Takže tato spřízněnkyně má evidentně schopnost cítit všechny na celém světadílu, kteří jsou v kontaktu se sněhem. Jo to má logiku.
Bohužel takovýchto záchran na poslední chvíli je kniha plná. Konkrétně tato pasáž se odehrává v prvních 100 stránkách knihy a už se jednalo o třetí takovouto záchranu. Třetí. Ve 100 stránkách. Tento nešvar se děl už v první knize a taky poměrně často, ale tam mě ještě tolik nerušil, ale už je toho moc a každá další takováto situace, mě jen nutí protáčet panenky se slovy "Zase? To jako vážně?".
Teď k hlavním postavám.
Ana mi nijak zvlášť sympatická nebyla nikdy a má ten problém, že ji buďto lidi milují a mají ji za bohyni a nebo se jí vysmívají a mají ji u zadele. Nic mezitím není a u toho druhého případu vždy ostatní usměrní do patřičných mezí svou přízní. Né svou diplomacií, charismatem, nebo autoritou. Prostě hrubou silou. Působí to pak na mě tak, že kdyby svou moc neměla nikdo by ji nebral vážně. Pasáž kdy Ana zachrání zcela zjevného sadistického psychopata, který se reálně ani ne před hodinou před jejíma očima snažil zabít Ramsona, je vyloženě k smíchu. Normálně Jsem se pleskala do čela se slovy proč? Samozřejmě že se jí tento hloupý dobrý skutek vymstí asi 1000x.
Ramson se vždy tváří jako schopný a nedotknutelný mistr světa, co ví všechno a nic ho nezastaví, ale vždy ho chytí. A vždy to je jistá smrt a začne se loučit se životem. A vždy ho někdo zachrání. Je to otravné. Kolikrát jsem si řekla, že bych možná byla radši, kdyby už umřel. Jiné postavy umřou po jednom bodnutí, ale Ramson, který měl umřít už tak padesátkrát z toho vždy někdo dostane.
Kais je vcelku dobrá postava s dobrým příběhem, ale v knize proběhne asi pětistránková pasáž, kdy změní stranu, ale tato pasáž se zvrátí zpět během dvou stránek. Prostě proč to tam je?
Linn je May verze 2.0. I jejich osobnosti a motivace mi přijdou totožné, akorát Linn se umí líp prát. Nevím jestli to je tím, že spisovatelka neumí psát líp charaktery, nebo je to záměrné, ale nechápu proč May zabila když o půl knihy později do příběhu zasadí její náhradu.
Kniha je strašně černobílá.. buďto jste zlý a nebo hodný. Nic mezi není.
Jednoho z největších záporáků první knihy tu jaksi odsunou na druhou kolej a jeho linku spisovatelka na konci knihy uzavře. Čekala jsem od toho víc vzhledem k tomu kolik prostoru mu bylo věnováno v první knize. Tady působil druhořadě, ale chápu - Už prostě jaksi pro příběhové účely spisovatelce k ničemu nebyl, tak to tak nějak narychlo ukončila.
Upřímně vůbec nemám chuť číst poslední díl, ale nemám ráda nedočtené série a třetí díl už mám navíc i doma. Rozhodně netvrdím, že si knihu někdo jiný neužije, ale pro mě zkrátka není. Za mě horší než první kniha.
TTery napsal/a o Dědictví krve
Dědictví krve je za mě velice průměrné fantasy, které nijak nevyčnívá v konkurencí knih stejného žánru. Čímž ovšem netvrdím, že je to špatná kniha. Nenadchne, ale ani neurazí.
Kniha ve mě zkrátka nezanechala nic hlubšího, co by mě přimělo si ji po letech znovu přečíst.
Oceňuji nápad Spřízněnců tzn. osob se schopností ovládat živly, věci, nebo pocity. Najdete tu tak nejen spříz... číst celéněnce vody, ohně, vzduchu a země, ale i spřízněnce nožů, strachu, nebo zrní. Tento koncept mi přišel velice originální a hlavní hrdinka s přízní krve byl skvělý tah, jinak mě ale hrdinka lezla svým chováním dost na nervy. Druhá hlavní postava Ramsona mi seděla mnohem víc, dokud ke konci nevyměknul a jaksi pro mě ztratil svoje kouzlo. Strašně mě v knize rozčilovala pomalá romantická linka - snad nejpomalejší romance, co sem kdy četla. Několik událostí a věcí mi přišlo v knize nelogických - např. že hlavní postavy mají asi 20 životů, minimálně sto litrů krve v těle a super rychlou regeneraci, ale jiná postava dostane nožíkem do prsou a je hned mrtvá a bylo toho víc. Co se týče hlavní příběhové linky a zápletek, je to těžký průměr. Začátek knihy byl super a pak to jaksi vyšumělo do nudy. V půlce knihy linka chytla druhý dech, který ale znovu vyšuměl a šlo to z kopce až do finále, které mi přišlo nemastné neslané a úplně mě nenavnadilo na to hned sáhnout po druhém dílu.
No uvidíme co další dva díly této trilogie.
Kniha ve mě zkrátka nezanechala nic hlubšího, co by mě přimělo si ji po letech znovu přečíst.
Oceňuji nápad Spřízněnců tzn. osob se schopností ovládat živly, věci, nebo pocity. Najdete tu tak nejen spříz... číst celéněnce vody, ohně, vzduchu a země, ale i spřízněnce nožů, strachu, nebo zrní. Tento koncept mi přišel velice originální a hlavní hrdinka s přízní krve byl skvělý tah, jinak mě ale hrdinka lezla svým chováním dost na nervy. Druhá hlavní postava Ramsona mi seděla mnohem víc, dokud ke konci nevyměknul a jaksi pro mě ztratil svoje kouzlo. Strašně mě v knize rozčilovala pomalá romantická linka - snad nejpomalejší romance, co sem kdy četla. Několik událostí a věcí mi přišlo v knize nelogických - např. že hlavní postavy mají asi 20 životů, minimálně sto litrů krve v těle a super rychlou regeneraci, ale jiná postava dostane nožíkem do prsou a je hned mrtvá a bylo toho víc. Co se týče hlavní příběhové linky a zápletek, je to těžký průměr. Začátek knihy byl super a pak to jaksi vyšumělo do nudy. V půlce knihy linka chytla druhý dech, který ale znovu vyšuměl a šlo to z kopce až do finále, které mi přišlo nemastné neslané a úplně mě nenavnadilo na to hned sáhnout po druhém dílu.
No uvidíme co další dva díly této trilogie.
Kerol napsal/a o Dědictví krve
Dědictví krve mě uchvátilo. Četlo se rychle, bylo akční a stále se něco dělo. Super dialogy mezi Anou a Ramsonem. Velmi se mi líbilo realistické fungování magie, že má své meze, a taky psychologie postav (jejich myšlení a tak). Na prvotinu úžasné.
Kniha má jeden speciální prvek: co může, to se pokazí. Jak začala Ana něco plánovat, už mi bylo dopředu jasné, že se něco zvrtne. **br... číst celé**Jediné dvě věci bych mohla vytknout: akce bylo někdy až moc a vyčerpávala mě a taky se mohla více rozebrat romantická linka.
Kniha má jeden speciální prvek: co může, to se pokazí. Jak začala Ana něco plánovat, už mi bylo dopředu jasné, že se něco zvrtne. **br... číst celé**Jediné dvě věci bych mohla vytknout: akce bylo někdy až moc a vyčerpávala mě a taky se mohla více rozebrat romantická linka.
Lucka napsal/a o Rudá Tygřice
Druhý díl série Dědictví krve mě nijak nezklamal. První díl mi přišel celkem povedený, ačkoliv v rámci svého žánru nepřinášel nic nového. Druhý díl si z mého pohledu stále udržuje laťku prvního dílu. Určitě zde najdeme více akce, dějové linky hlavních hrdinů se rozdělují a zase spojují. Romantická linka je stále spíše na okraji příběhu přestože se trochu vyvíjí. Jsem zvědavá co přinese ... číst celédalší díl a v sérii určitě budu pokračovat.
Laerry napsal/a o Rudá Tygřice
První díl mi přišel v rámci svého žánru pohodovým průměrem, který nijak nevybočoval z řady. Pokračování ale konečně přináší to pravé dobrodružství a napětí, které jsem od tohoto námětu očekávala a jsem z výsledku natěšená na finále, které bude doufám stát za to. Úvod „Rudé tygřice“ byl sice pomalejší a chvilku mi trvalo se zase ponořit do tohoto světa, ale naštěstí se vše brzy rozjelo, ... číst celéčemuž pomohla i zajímavá změna lokace a rodinná setkání, která příběhu dodala na dramatičnosti. Postavám byl věnován dostatek prostoru, takže jsem se s nimi bez problému sžila a zajímaly mě osudy všech. Ramson samozřejmě vede, ale ani ta Ana – typický produkt YA fantasy, mi nelezla krkem a fandila jsem jí. Protože padouši tu jsou fakt na zabití, takže se rychle zainteresujete do příběhu a ani nevíte jak.
Andrea napsal/a o Rudá Tygřice
Na knihu jsem se po prvním díle docela těšila a přesto, že tato série asi nebude má nejoblíbenější, líbí se mi jak se příběh vyvíjí a děj jsem si užila.
Postavy (hlavní hrdinka Ana především) mi jsou takové trochu lhostejné, bohužel se mi nepodařilo si k nim vypěstovat takový vztah jako předtím a knihu jsem dočetla vlastně jen proto, abych neměla nějakou rozečteno sérii.
Jin... číst celéak si ale myslím, že by se spoustě čtenářům mohla líbit :)
Postavy (hlavní hrdinka Ana především) mi jsou takové trochu lhostejné, bohužel se mi nepodařilo si k nim vypěstovat takový vztah jako předtím a knihu jsem dočetla vlastně jen proto, abych neměla nějakou rozečteno sérii.
Jin... číst celéak si ale myslím, že by se spoustě čtenářům mohla líbit :)
Saška napsal/a o Dědictví krve
Dědictví krve je příběh světa zahaleného v roušce kouzel, intrik i nebezpečné magie krve, kterou vládne hlavní hrdinka a která se jí občas vymyká kontrole. Kniha si získá svým propracovaným světem, tajemnou atmosférou a napínavou zápletkou, která vtáhne do děje. Zmínit ale musím především komplexní a skvěle vykreslené postavy. Princezna Ana ovládá magii krve a na svět okolo sebe má velm... číst celéi černobílý pohled. Druhou hlavní postavou a Aniným pomocníkem při hledání otcova vraha je ‚prospěchářský podfukář a egoistický mizera‘ Ramson Sedmilhář. Příběh má pomalejší rozjezd a jelikož se jedná o autorčinu prvotinu, začátek ve mně zanechával dojem, že se autorka teprve rozepisuje. To podtrhával také poměrně jednoduchý styl psaní, který ale knize neubírá na přesvědčivosti. V dalších kapitolách se nicméně děj posouvá kupředu mílovými kroky, je plný nečekaných zvratů a směr dalšího vývoje příběhu se otočí i několikrát během jediné kapitoly
knihomolka66 napsal/a o Dědictví krve
Na tuto knížku jsem se velmi těšila a vkládala jsem do ní opravdu velké naděje. To se ukázalo jako menší chybička. Líbil se mi námět a magie uspořádaná v tomto světě, Ramsona jsem si oblíbila už od začátku a celkově má kniha hodně plusů. Občas byl ale děj strašně zdlouhavý a musela jsem se přemlouvat abych ty nudné části přelouskala. Hlavní hrdinka mě párkrát opravdu naštvala, ale to sp... číst celéíš svou logikou a pohledem na věc... Jinak mi konec přišel trochu uspěchaný, ale jinak ok. Takže když to celé shrnu, tak se mi kniha líbila a pobavila mě.
ThisIs TheSkin of a Killer Bella napsal/a o Dědictví krve
Kniha Dědictví krve od Wen Zhao Amélie byla jednu dobu hodně populární na sociálních sítích. Já jsem se na ni však nechala nalákat až nedávno. Zaujala mě hlavně jako první obálka, která se mi moc líbí. Dále mě kniha nezklamala ani dějem. Ten je dobře napsaný, styl psaní mi sedl a kniha se mi tak velmi dobře četla.
Myslím, že kniha splnila má očekávání a mohu říci, že jsem byla vel... číst celémi spokojená s celý příběhem.
Myslím, že kniha splnila má očekávání a mohu říci, že jsem byla vel... číst celémi spokojená s celý příběhem.
Marie napsal/a o Dědictví krve
Tohle je taková oddychovka. Je to skvělá kniha, kde je spousta vražd a zabíjení a akcí a taky spousta přemýšlení a nádherný svět...
Ale, myslím, že svět není úplně nejlépe promyšlen a pár věcí občas nedává smysl a někdy jsem se opravdu divila, co jsou to za kraviny. Ale tady u téhle knížky se nad tímhle nesmí přemýšlet. Prostě musíte číst a nechat to plavat. A pak tu je úžasná kniha! Lol... číst celé.
Plusy
+ Hodně akce a zabíjení atd..
+ Autorka se nebojí zabíjet hlavní postavy
+ Nádherné severské prostředí
+ Postavy k sobě hledají cestu opravdu pomalu a je něco to sledovat!
+ NÁDHERNÁ OBÁLKA
Mínusy
- Fakt občas něco nedává smysl. Postavy mají deset životů atd.. ale nad tím se nesmí přemýšlet že..
- Občas mi děj přišel takový osekaný a urychlený, ale to je asi jen můj Pohled
DOPORUČUJI
Ale, myslím, že svět není úplně nejlépe promyšlen a pár věcí občas nedává smysl a někdy jsem se opravdu divila, co jsou to za kraviny. Ale tady u téhle knížky se nad tímhle nesmí přemýšlet. Prostě musíte číst a nechat to plavat. A pak tu je úžasná kniha! Lol... číst celé.
Plusy
+ Hodně akce a zabíjení atd..
+ Autorka se nebojí zabíjet hlavní postavy
+ Nádherné severské prostředí
+ Postavy k sobě hledají cestu opravdu pomalu a je něco to sledovat!
+ NÁDHERNÁ OBÁLKA
Mínusy
- Fakt občas něco nedává smysl. Postavy mají deset životů atd.. ale nad tím se nesmí přemýšlet že..
- Občas mi děj přišel takový osekaný a urychlený, ale to je asi jen můj Pohled
DOPORUČUJI
Kikina182 napsal/a o Dědictví krve
Bohužel musím říct, že mě tahle kniha ani v nejmenším neoslinila. Jedná se o průměrné fantasy, jehož příběh by mohl mít potenciál, ale kvůli klišé zápletkám, příliš rychlému a předvídatelnému ději a nedostatečně popsaným postavám se jedná o knihu, která je přinejlepším průměrná. Jediné, co se mi na knize líbilo je styl psaní. Ten hezky ubíhal a kniha tak i přes špatně zpracování námět b... číst celéyla přečtená celkem rychle.
Knihoknihomolka napsal/a o Dědictví krve
Dědictví krve je originální jak svým prostředím, tak i magickým systémem a postavami. Princezna Ana mi byla hned od začátku velmi sympatická. Hlavní mužský hrdina nebyl taktéž k zahození a ta romantická linka mezi nimi? Jedna z nejpomalejších romantik, kterou jsem kdy četla nebo o ní vůbec slyšela. Takže pokud dáváte přednost spíše typu 'láska na první pohled', tohle nebude nic pro vás.... číst celé Příběh jinak hezky plyne a nechybí ani akční části. Já se do dalších dílů určitě plánuji pustit - jsem zvědavá, jak se to celé vyvrbí. Knihu doporučuji. Mohla by se líbit fanouškům sérií Leigh Bardugo z grišovského světa. Našla jsem v Dědictví krve s těmito knihami nějaké podobnosti.
Gallaxy napsal/a o Dědictví krve
Už dávno nejsem young adult, ale v poslední době je tato literární tvorba velmi oblíbená, tak jsem byla zvědavá. A bohužel konkrétně tato kniha se mi vůbec netrefila do vkusu. Příběh to není špatný. Princezna musí opustit králoství aby dopadla vraha svého otce a zbavila tak viny sebe sama. Při uteku předstírá smrt a zjistí, že má výjimečné schopnosti.
Nápad to není špatný, ale už t... číst celéolikrát použitý.
Zhodnoceno: Neurazilo, ale ani nenadchlo.
Nápad to není špatný, ale už t... číst celéolikrát použitý.
Zhodnoceno: Neurazilo, ale ani nenadchlo.
Monca45 napsal/a o Dědictví krve
Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila, ale to se ukázalo jako menší chybička.. Líbí se mi námět a magie uspořádaná ve světě. Ramsona jsem si oblíbila taky už od začátku a celkově má kniha hodně plusů. Jen občas byl děj strašně zdlouhavý a naopak konec mi přišel trochu uspěchaný, ale jinak byla kniha dobrá. Takže když to celé shrnu, tak se mi kniha líbila a pobavila mě, jen jsem měla vel... číst celéká očekávání.
BlackSwan napsal/a o Dědictví krve
Knihu jsem si koupila, protože mě jednak zaujala, tak jsem jí viděla všude. Jak na instagramu, na internetu, tak na jiných sociálních platformách. Musela jsem si jí teda pořídit. Námět byl skvělý, líbil se mi a postavy jsem si skutečně oblíbila. Někdy jsem si sice trhala všechny vlasy na hlavě, ale jinak to bylo skvělý. Některé pasáže byly zdlouhavé, jiné plné napětí. Celkově to byla sk... číst celévělá knížka. Takže doporučuji.
Andrea napsal/a o Dědictví krve
Kniha po svém vydáním způsobila ve všech knihkupectví a na sociálních sítích takové BUM, že bylo až nemožné se jí vyhnout, proto jsem si ji pořídila a přiznávám že jsem ji hodně podcenila.
Z popisu jsem měla pocit, jako bych tuto knihu už několikrát četla, stejný příběh máme možnost vidět už v X knihách i filmech, přičemž většina z těch zpracování stojí za nic...
Dědictví krve... číst celé je ale unikátní!
Zpracování se mi moc líbilo, postavy byli sympatické a myslím že se z ní stává má oblíbená kniha, která poputuje na poličku :)
Doporučuji :D
Z popisu jsem měla pocit, jako bych tuto knihu už několikrát četla, stejný příběh máme možnost vidět už v X knihách i filmech, přičemž většina z těch zpracování stojí za nic...
Dědictví krve... číst celé je ale unikátní!
Zpracování se mi moc líbilo, postavy byli sympatické a myslím že se z ní stává má oblíbená kniha, která poputuje na poličku :)
Doporučuji :D
Laerry napsal/a o Dědictví krve
Období pandemie má pro mě neblahý důsledek velkého nedostatku dobré fantasy, jenž bych ještě nečetla, a tak nepohrdnu jakoukoliv novinkou, v tomto případě se jedná o jakousi variaci na Grišu v dalším psedo Rusku (což mě už začíná „mírně“ iritovat, jako by nešlo stvořit originálnější pojetí severu), v níž by se daly najít i jisté prvky třeba z Rudé královny (nebo jakékoliv jiné YA fantas... číst celéy, kde lidé mají nadpřirozené schopnosti). I když myšlenka na příběh nepatří mezi nejoriginálnější, pořád knížka obshauje prvky, které mě v takovýchto příbězích stále baví a proto jsem určitě zvědavá na další díl.
Marky v knize napsal/a o Dědictví krve
Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila a vkládala jsem do ní opravdu velké naděje. To se ukázalo jako menší chybička.. Líbí se mi námět a magie uspořádaná ve světě, Ramsona jsem si oblíbila už od začátku a celkově má kniha hodně plusů. Ale... občas byl děj strašně zdlouhavý a musela jsem se přemlouvat abych ty nudné části přelouskala. Hlavní hrdinka mě párkrát opravdu naštvala, ale to sp... číst celéíš svou logikou a pohledem na věc... Jinak mi konec přišel trochu uspěchaný, ale jinak ok. Takže když to celé shrnu, tak se mi kniha líbila a pobavila mě. Moc se mi líbila
la la napsal/a o Blood Heir
Na knihu Blood heir ( v překladu Dědictví krve) jsem se opravdu velmi těšila, protože jsem slyšela samá pozitivní hodnocení na sociálních sítích. Já se bohužel k té vlně nadšení nepřidám. Hlavní postava mi přišla jako neskutečně plochý a nevyužitý charakter a co se příběhu týká, je pravdou, že není nudný a je tu spoustu akce, na můj vkus i moc Neuškodilo by tu pár odlehčených částí, kte... číst celéré by mi, jako čtenáři, dali prostor k vydechnutí a vytvoření si pouta k postavě.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
