Víte, co mě na téhle knize zklamalo nejvíc? Že je to očividně první díl z ….. A bohužel nejde ani tak o ten strach, že u nás další díly nepřeloží. Mě by se tahle kniha prostě líbila jen a jako samostatné dílko. Balancuje totiž až moc na tom ostří spokojeně rozvinutého světa a nedotažených detailů (v tomhle případě pro jistotu ani zmiňovaných). Stigmatizace jednoho zaměstnání na začátku ... číst celémi opravdu sedla, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím jsem tak nějak byla méně spokojená s tím, jak jsou na stránkách téhle knížky ty příhody jedné skupiny dívek vykresleny. Dávám střed, to tak nějak odpovídá, ale i kdyby vyšel ten další díl, pouštět se do něj už zřejmě nebudu.
Milosrdné přízraky jsou za mě takovou trochu slabší fantasy s dobrým nápadem. Příběh je postaven na principu cesty. Hlavní postavy jdou za nějakým cílem a během té doby se přesunují z místa na místo a plní úkoly a, b, c, aby potom mohli přemoci nepřítele, který je čeká na konci. Mně toto většinou nevadí, ale v tomto případě se to trochu táhlo. Jinak severskou mytologii A. G. Tucholkeová... číst celé prezentovala zajímavým a neotřelým způsobem a kniha se také dobře četla. Za mě ano, ale nic velkého od Milosrdným přízraků nečekejte.
Když jsem knihu kupovala, nečekala jsem příběh, který se mi nakonec dostal do ruky. Milosrdné přízraky vyprávějí o skupině žen vydávající se prožít dobrodružství hodné velkých ság. Kniha samotná je různými příběhy protkaná skrz na skrz. Bavila mě, i když takovým zvláštním způsobem. Nebylo to hold úplně typické čtení, přesto (a možná hlavně proto) jsem si ho užila. Je tu bohužel pár... číst celé věcí, co bych Milosrdným přízrakům vytkla. Zaprvé - nevím jestli je to přímo chyba autorky nebo ne, ale ocenila bych mapu. A. G. Tucholkeová vytvořila svět se spoustou míst a skupin obyvatelstva. Zvykla jsem si na to a věděla jsem, že tam něco takového je, ale mapa by mi to možná pomohla více pochopit a celkově se zorientovat. Zadruhé - a to mi přišlo trochu zvláštní - nové postavy přicházely a odcházely jako mávnutím kouzelného proutku. Není to vyloženě něco, co bych na knize neměla ráda, ale někomu to třeba vadí. U knih podobných Milosrdným přízrakům, co ve mě zanechávají takový nevšední dojem, jsou takovéto odlišnosti ale běžné a já je trochu čekala. Všem fanouškům severské mytologie Milosrdné přízraky určitě sednou a za sebe knihu můžu doporučit dalším čtenářům s podobným vkusem.
Překvapuje mě, že se o této knížce nemluví, protože mě osobně se zdála srovnatelná například s knihou Ódinovo dítě. I když to nebylo úplně to, co jsem očekávala, tak se mi příběh moc líbil. Zezačátku se mi zdál až moc ponurý (i když to k tomu sedělo), ale potom se to rozjelo a najednou byl konec. Moc se mi líbilo, jak byly vymyšlené postavy- navíc naprosto miluji tiché zabijáky. K... číst celénihu moc doporučuji a doufám, že se vám bude líbit:)