První dva díly jsem nečetla, protože Obřad, první díl s Elenou nebyl moc dobře hodnocen. Purpurová síť mě úplně minula, ale třetí díl, právě tento Rok prasete mě dostal. Když jsem se oprostila od těch šílených jmen, pak zůstal jen samotný příběh a ten byl teda něco. Nevím, co bylo nechutný víc a neví, co bych vám řekla a co je už radši na čtení pro každého zvlášť. Smrad hnoje ... číst celéa trýzeň provází knihu od prvních stran. Snad vám ani nemusím říkat, že to není žádná pohádka o princezně v plátcích růží. Je to syrové a nechutné. No ale i taková kniha je občas potřeba. Protože potom si víc užiju a sáhnu po knize se značně romantickým nádechem nebo nějakou psychověc. Každopádně tu máme Chesku, Eelenu, Zárat, Julio, Serafín, Holka... Nečekala jsem takovou nálož šílenství, drog, posedlostí, zvráceností a opravdu slabší povahy by tohle číst neměly. Je to velmi explicitní, dobře napsané a bude vám z toho fakt zle. P.S. Věděli jste, že Carmen Mola je pseudonym tří autorů? No nikdo to nevěděl. Ale pak Carmen Mola měla převzít nějakou cenu a nakráčeli tam tři frajeři. Dobrý, ne? Mě se líbí, když příběh dává smysl i přes to, že autorů je více.