Hildu jakžto postavu si z fleku řadím vedle Mikuláše, Calvina a jím podobným raubířům s nepřekonatelnou fantazií, která oslovuje každého s byť jen ždibíčkem dětské duše v těle bez rozdílu věku.
S příběhy už je to horší. I když s příběhy... Příběhem; a to tím prvním. Čiší z něj potenciál na všechny strany, ale ještě to není ono. Což neznamená, že i tak není dobrý a půvabný. J... číst celéen je na něm poznat, že byl první, kdy si to prostě Pearson "osahával" a zkoušel jak na to. Má to nápad, ale není dotažený.
Ovšem hned ten o rok mladší následující příběh o pidilidech a obrech již je přesně to ono, kde se naplno "vykreslil a vypsal" (skvěle vede příběh i tempo čistě obrazem; o pointování ani nemluvě), kde má jasnou vizi, svět, postavy. Tam už lze mít snad jedinou výtku; ukecanost. Respektive místy to na komiks pro (ehm, ehm) děcka značně zabředne do nejrůznější mytologie a pravidel Hildina světa na úkor dalších eskapád a zlobišáckých vychytralých nápadů.