Narozena 17. 4. 1962 v Praze. Dramaturgyně v televizi a ve Filmovém a Divadelním ústavu, publicistka v Literárním měsíčníku, prozaička a autorka rozhlasových pohádek.
Než jsem si knihu koupila, zběžně jsem ji prolistovala a zaujaly mě neradičně pojaté za kapitoly, které začínaly řekněmě rýmovačkami o dané kapitole. To bylo ovšem asi tak všechno, jak jsem se doma později přesvědčila při čtení knížky, která měla v podstatě fádní děj o manželství, které zkrachovalo a pisatelka zůstala sama se dvěma holčičkami.Děj často přeskakoval minulost, současnost,... číst celé fantazie... v podstatě se autorka neustále hrabala sama v sobě. Pravde, občas, tam byly vtipné hlášky. Knihu jsem sice přečetla, ale nadšená jsem z ní tedy nebyla ani trošku.
Prvních pár stránek jsem přečetla váhavě...a pak jsem najednou byla u konce knihy. Tak mě zaujala. Hezky napsaný příběh dvou žen, matky a dcery, kdy dcera se po smrti matky dozvídá mnohé nejen o ní, ale i (možná zejména) o sobě. Kdyby nic jiného, tak vás tahle knížka přiměje uvědomit si, jak je život křehký a jak rychle utíká, co všechno vlastně o svých nejbližších (potažmo o sobě samýc... číst celéh) nevíme a přesto je leckdy soudíme a jak moc nás jejich ztráta zasáhne. Važme si svých rodičů, protože - jak říkával můj táta - odejde-li táta, odejde chleba, odejde-li máma, odejde všechno.
Literární kus, který je doopravdy unikátní. Nebudu spekulovat, zda se jedná o vykonstruovanou fabulaci autorky, či třeba skutečnost, na tom asi ani nezálěží. Líbí se mi to všechno okolo - kniha vzbudila emoce, což je účelem literatury. Líbilo se mi hledat v tom ty šifry, přemýšlet, jestli je to možné nebo není. Autorka není nějak extra dobrá spisovatelka, to spíše naopak, ale tohl... číst celée se mi líbí, protože je to zážitek.
Kdybych nemusela zpracovat referát na tuto knihu do školy, tak bych si ji nejspíš nepřečetla. Souhlasím s názorem, že se výborně čte, nejsou zde nijak složité slovní obraty a dá se přelouskat za poměrně krátkou dobu. Každopádně musím zkritizovat to, o čem samotná kniha píše. O kom kniha píše - zda je to pravda či ne, nechám posoudit každého čtenáře samotného. Já osobně bych tuto knihu ... číst celéovšem nezveřejňovala, přijde mi to pouze jako pokus na sebe přitáhnout pozornost. Nevím, jsem z toho v rozpacích.
Typický rukopis Ireny Obermannové, tentokráte obohacený o nucené puzení šokovat za každou cenu.. Ale přesto : opět a znovu sahám po této knížce, znovu a opětovně skládám hold nekonvenční spisovatelce, které budiž odpuštěn pubertální vzdor vůči zaprděnosti českého čtenářstva. Křeč v rebelství je mnohonásobně vyvážena / ne / očekávaným koncem. Stojí za to přečíst a těšit se, zd... číst celéa někdy vyjde i Dědeček, v němž se spisovatelka vypíše ze vztahu k otci... Pokud Babička odkazuje úsměvně na Boženu Němcovou, pak srovnání se slavnou osobností je na místě a Obermannová jej hravě ustojí. Dílo Přítelkyně je jiné, možná lepší, ale babička sympaticky vyčuhuje, takže za mě ano !!
Ve ,, středním" věku,kdy se žena rozhodne změnit svůj život pro svou lásku :-)..... Takových žen,jako je hrdinka v tomto příběhu, moc není!.Touha po lásce jí dodává odvahu ke změně.
spisovatelku mám rád, přečetl jsem dost knížek. Ale tato kniha se mi jeví jako takový pelmel aktuálně populárních témat. Jako když pejsek s kočičkou pečou dort a dají do toho spoustu dobrých ingrediencí...
Ať si říká, kdo chce, co chce. Ať si píše, kdo chce, co chce. Mně se kniha líbila. Docela dost. Četla jsem ji ještě před mediálním skandálem. Dle mého soudu je psaná upřímně, styl deníku mi byl sympatický. Jestli jde o skutečnost, či fikci neřeším. Nesoudím. Mezi řádky jsem si určité postavy ke skutečným přirovnávala, bavilo mě to. Oddychová četba na léto. Jsem ráda, že jsem ji dostala ... číst celédarem a půjčuji blízkým k přečtení.
Je to pohodové čtení. Příběh o ženě, která ve středním věku získá odvahu najít svoji lásku navzdory všemu. Pro někoho to může být dost přehnané, ale určitě nemůžu říct, jak bych se zachovala v její situaci já. Příběh který se pomalu stupňuje a nakonec vyvrcholí v nečekaný závěr, čekala jsem přesný opak. Miluji úniky z reality a určitě to nebyla moje poslední kniha od této autorky. Určit... číst celéě knihu doporučuji.
Kniha Ireny Obermannové byla pro mne velké utrpení, naprostý balast, nuda , nic neříkající plky. Knihu jsem přečetla, musela jsem se do ní nutit, pokládala jsem to za ztrátu času. A ty deníkové zápisky..to pokládám úplně za strašné. Kniha se vůbec nelíbila, autorku vyhledávat nebudu, protože čtení této knihy mě stačilo. Je spousta báječných knih, které by si člověk rád stihl přečíst, al... číst celée tato mezi ně rozhodně nepatří
První díl o Alici - Dobre duše - se mi líbil sice více, ale i volné pokračování o amatérské detektivce a profesionální šachistce Alici mě zaujalo. Místy byl děj možná více komplikovany, děj a postavy do sebe více zamotané, ale knihu bych hodnotila jako zajímavou a netradiční detektivku románového typu. Více zde jde o příběh, vztahy mezi jednotlivými postavami a vykreslení charakteristi... číst celéky jednotlivých postav.
Autorka si nemohla pomoct a musela do toho rýpat. Kouzlo Tajné knihy bylo v nedořečenosti, tajemnosti. Odkrývat karty je naprosto zbytečné. Po prvním dílu jsem si myslela, že je to pocta milenecké lásky k velkému muži, ale touto knihou autorka dokázala, že se jednalo o pouhou vlastní exhibici. Nemůže zaujmout psaním, tak se chce porochnit ve slávě jiných. Milenecký kodex neporušila, kdy... číst celéž napsala Tajnou knihu, ale tím vším potom ano.
Kniha pro mě byla velkým překvapením. Napínavý příběh s detektivní zápletkou mě nadchlo. nejedná se o klasickou detektivku. Alice je opravdu zvláštní žena s nadprůměrnými mentálními schopnosti a do řešení vraždy se postupně zamotá tak, že jí jde o život taky. V průběhu nechybí napětí, humor, nadsázka, ale také láska, po které Alice touží, i když se důvěrných vztahů bojí. Doporučuji! Kni... číst celéhou opravdu pozitivně budete překvapeni. Autorka odvedla skvělou práci.
Knihu jsem si přečetla proto, že v naší knihovničce přistála z donucení. Sama bych si ji asi nekoupila. Jedná se o deníkové záznamy hrdinky této knihy , která píše převážně o Nejvyšším Čechovi, do kterého je zamilovaná. Vzhledem k tomu, že je to jakýsi deník, tak se kniha čte velmi dobře, ale není zde žádný hlubší smysl. Z mého pohledu se jedná o nízkou literaturu - přečteme si to, co ... číst celénám autorka chce sdělit, ale nic si z toho neodneseme ...
Jsem překvapena, že jsem knihu vůbec dočetla. Ani trochu mě nezajímalo, kdo je vrah, a po jeho odhalení jsem jen pokrčila rameny. Irena Obermannová vydala už spoustu knih, což upřímně nechápe, talent na psaní nemá. Neumí nechat vygradovat děj, skládat malé detaily dohromady aniž by to působilo jako pěst na oko, a ani překvapit čtenáře se jí nedaří. Vypráví to více postav, a všechny do j... číst celéedné jsou nesnesitelné, ostatně jako všichni obyvatelé Kytlic.