Banner
Banner

Anita Diamant

1951

Americká spisovatelka a novinářka Anita Diamant napsala kromě beletrie také knihy, jejichž tématem je židovské náboženství a praktikování tohoto náboženství v současném světě. Vystudovala anglický jazyk a současnou literaturu a po studiích se začala živit jako novinářka na volné noze. Proslula zejména převedením biblického příběhu o Jákobově dceři do románového příběhu, nazvaného „Červený stan“. Téma holokaustu a židovského náboženství se držela i v knize „Po noci přijde den“, ve které zachytila pravdivý příběh žen, které přežily holokaust. Anita Diamant se narodila roku 1951 v New Yorku a v současné době žije v Massachusetts.

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Červený stan je historický román z Kenaanu. Dína vypráví příběh o celém svém životě.
Kniha je rozdělena na tři velké kapitoly. První se jmenuje Příběhy mých matek, kde Dína vypráví, jak se její matky setkaly s Jákobem.
Jákoby byl vykázán svým bratrem dvojčetem ke Lábanovi, který měl čtyři dcery. U studny potkal tu nejkrásnější Ráchel, do které se zamiloval. Nakonec to ale dopa... číst celédlo tak, že si vzal za manželky dvě sestry a druhé dvě dostal jako věno. Lában ho nesnášel, přesto ho u sebe nechal, protože Jákob měl nadání na rozmnožování majetku a brzo byl velmi uznávaným.
Sestry se jmenovali Ráchel, Lea, Zilpa a Bilha. Každá byla úplně jiná a každá si svoje první setkání s Jákobem pamatuje jinak.
Druhá kapitola se jmenuje Můj příběh, kde Dína vypráví o svém narození až do dne, kdy ji stihne obrovská tragédie, která ji změní život.
Její matka byla Lea, ale své tety považovala také za matky. Jejímu otci se rodily samý synové, takže když se narodila Dína, byla to jediná dcera v táboře. Proto jí využívaly všechny matky a dávali jí své vědomosti. Tenkrát to ženy předávali jen dcerám, protože synové se starali o stáda a obchod. Sice to bylo pro Dínu moc vědomostí, ale díky tomu se stala chytrou ženou, kterou jednou budou uznávat. Jediné, co se nikdy nenaučila, bylo vařit, protože to byla Lei parketa a nikoho k tomu nepustila. Dína se tedy naučila praktiky porodních bab.
O tragédii toho moc neřeknu, jen to, že se jednalo o její velkou lásku a štěstí, které zmařili její nejbližší. A to dosti špatným způsobem.
Třetí a poslední kapitola se jmenuje Egypt. Dína je nucena utéct do Egypta, kde nikoho nezná. Žije tam se svojí tchýní a docela dlouho se k ní lidé chovají jako k hloupé služce, což se jednoho dne obrátí.
Tento román je naprosto uhrančivý. Autorka vzala ze starého zákona příběh, z kterého vytvořila něco překrásného, co se odehrává během mnoha desetiletí.
Setkáte se tam se zvyky dané doby, tradicemi, porody, zákony rodin, láskou, mnohočetnou rodinou, tou nejhorší vraždou a podíváte se i do Egypta.
Jestli vás zajímá, proč se kniha jmenuje Červený stan, tak to je proto, že v těch dobách v každém táboře měli velký červený stan. Ty sloužily k tomu, aby v něm pobývali ženy, když měli své dny. Nikdo jiný do nich nesměl, ani dívky, který zrovna svůj den neměli. Pro někoho je to možná smutné, že tam byly ženy zavřeny, ale ony si to užívaly. Byly to dny, kdy nemuseli dělat absolutně nic a vyprávěli si tam příběhy a tajemství. Byl to jejich svět, do které ho nikdo nesměl a vládly v něm ony.
Kniha je strašně čtivá a rozhodně zasáhne a pohltí každou ženu. Není to příběh, kde by se omílala stále dokola víra, ale ženy a jejich způsob života v té době.
Celý děj sice vypráví Dína, ale protože si v červeném stanu vše říkali, tak ho vypráví i z pohledu svých matek. O každé se tam dovíte, jaká byla, jak žila a také jak skončily.
Dínu jsem si strašně oblíbila, protože jako jediná dívka ze všech dětí to neměla lehké a přesto to byla skvělá osobnost. Dokonce i Jákoba jsem měla ráda, dokud neudělal jednu velikou chybu, která jemu i jeho potomkům zničila život.
Příběh je strašně silný, dost jsem si u knihy pobrečela, protože doba a lidé byly někdy opravdu kruté, přesto si knihu ještě mnohokrát ráda přečtu.
Knihu můžu doporučit všem ženám, ale pokud jste četli například Khaleda Hosseiniho, tak neváhejte, protože tento příběh vás naprosto pohltí.
19/04/2018
Obrázek knihy
Bostoňanka je životopisný román o smyšlené dívce, zakládající se na skutečných událostech. Autorka tímto dílem popisuje tamní život přistěhovalců a to opravdu realisticky. Příběh je psán jen z pohledu Addie a ta celou knihu vypráví, jaký měla život, co zažila a to pěkně postupně i s různýma událostmi, které se v těch dobách stali.
Při čtení zažijete mnoho neštěstí, které její rodin... číst celéu doprovází. Setkáte se tam s názory na volební právo žen, dětskou práci, což sestry Addie zažijí na vlastní kůži. Objeví se tam válka, která je mnohými nenáviděná, protože bere nevinné životy. Zažijete s Addie první i poslední lásku. Prostě pořádný příběh, odehrávající se v mnoha desetiletích, díky kterému nahlédnete do života chudé židovky.
Od autorky jsem četla už Červený stan a na ten příběh nic nemá, přesto se mi Bostoňanka líbila. Nejen, že kniha je na jiné téma, je psaná i jiným stylem. Přesto je to stále čtivé a musela jsem číst čím dál víc abych věděla, co vše může jedna dívka za život zažít. A že se se ženami tenkrát život nemazlil.
Když teď s odstupem nad tím tak přemýšlím, dají se v knize najít i životní moudra. Například že když se chce tak to jde, věrný přítel je víc než tisíc příbuzných, víra v sebe je hodně důležitá k žití, ale to je z mého pohledu, každý si tam najde to své.
Bostoňanka je životní příběh, takže nečekejte napětí, akci, ale lidské osudy, které vás nenechají chladnými.
Od autorky mám doma tři knihy, z toho zatím dvě přečtené, ale už mám jasno v tom, že patří mezi mé oblíbence a doufám, že u nás vyjde více jejích knih.
19/04/2018
Obrázek knihy
Laivae napsal/a o Bostoňanka
Z knihou jsem se bohužel nějak neztotožnila. Příběh je smyšlený, ale odehrává se podle skutečných událostí. Je to vyprávění jedné ženy, co všechno během svého života zažily. V tomhle stylu nic originálního. Je zde zachycena emancipace, válka, chřipka, rasismus, Amerika. Nevyhovoval mi styl psaní. Já osobně četla spoustu podobných knih. Neohromila mne a to ani přes tu skutečnost, že má p... číst celéozitivní hodnocení. Četla jsem podobných více a tedy ve srovnání s nimi patří k těm slabším.
8/09/2019