Na začátku této recenze bych chtěl jejím čtenářům poradit následující – ze všeho nejdříve si otevřte knihu na straně 285, kde je stručný, ale velmi poutavý životopis jejího autora. František Robert Kraus je totiž jméno, které nám dnes už bohužel nic neříká a je tedy dobře se s touto neprávem zapomenutou osobností naší literatury... číst celé seznámit ještě předtím, než se s ní vydáme do Svrabové čtvrti! A na konci této fascinující výpravy mi určitě dáte za pravdu, že stála za to a že z ní máte podobně velkolepý dojem, jaký nyní, po přečtení poslední povídky, zakouším já. Zmizelý svět židovské Prahy (jak zní podtitul knihy), o němž jsem toho za svůj život četl tolik, až jsem se domníval, že už přede mnou neskrývá žádná tajemství, začal v Krausově podání před mým duševním zrakem náhle defilovat v neznámých, takříkajíc „neobnošených“ kulisách židovské čtvrti s jejími zapadlými náměstíčky, uzounkými uličkami, temnými zákoutími a stinnými plácky, v nichž se to vedle „spořádaných“ občanů hemží i všelijakými panoptikálními postavičkami, přičemž životy jedněch i druhých zničilo kruté dvacáté století...
Praha – kolik je jen s tímto jménem spojeno obdivných a láskyplných adjektiv a přívlastků! A ten nepopsatelně krásný a magický genius loci, který má jako by vetkán přímo do svých základů – stověžatá Matka měst si podmaní srdce každého a připoutá ho k sobě navždy. „Prag lässt nicht los... Dies Mütterchen hat Krallen“ – Franz Kafka měl naprostou pravdu, Praha je skutečně maminka, která má drápky a nikoho nepustí...
Původně jsem se domníval, že o zaniklém světě židovské Prahy nás mohou objektivně informovat pouze historické studie a literatura faktu. Povídky Františka Krause jsou ovšem specifické tím, že se přísně drží pražských dobových reálií a daleko tak překračují hranice pouhé „zábavné“ literatury. To si každý citlivější čtenář okamžitě uvědomí a právě tato skvěle navozená atmosféra symbiózy skutečna a fantazie či – chcete-li – „fyziky“ a „metafyziky“ dělá z četby tak podmanivou záležitost. Jistě, ty povídky jsou zdánlivě prosté a nekomplikovaně přímočaré – neřekl však už klasik, že „krása spočívá v jednoduchosti“?
Knihou Povídky ze Svrabové čtvrti pokračuje Nakladalství Cattacan v chvályhodném záměru dodávat na náš knižní trh exkluzivní „kousky“, určené pro literární labužníky. Jestli jsem dobře pochopil sdělení v úvodu, chystá se postupné vydání celého autorova díla, což je mimořádně potěšitelné. Třeba už proto, že František Robert Kraus prošel za války nacistickými koncentračními tábory včetně Osvětimi a vůbec jako první z přeživších o tom napsal vzpomínkovou knihu!
Závěrem chci poděkovat ředitelce nakladatelství za poskytnutí recenzního výtisku. Díky, Stáňo!
Známá Praha prostřednictvím neznámých příběhů z méně exponovaných zákoutí. kouzelná svým geniem loci, který tvoří malé postavy a jejich nicotné životy, které jsou s dstupem času dilné a kouzelné stejně jako osudy významných osobností, které stejnými místy v témže čase kráčely a dýchaly s všemi ostatními stejnou atmosféru a stejný vzduch. Ať už jste z Prahy či nikoliv, tahle kniha se vám... číst celé dostane pod kůži velmi nevtíravým způsobem.
Velmi zdařilá kniha. Domnívala jsem se, pokud to vůbec je možné, že své město slušně znám včetně zákoutí kam turista moc nejde. Po přečtení jsem tuto část Prahy procházela znovu a najednou jsem viděla i věci, které jsem jindy možná nevnímala . Bylo to tak trochu jako cestovat v čase. Moc děkuji za krásný zážitek.
Nádherná kniha, po přečtení se budete na pražské ulice dívat jiným pohledem a při procházce židovskou čtvrtí budete vzpomínat na osudy lidí pro které to byl domov. Navíc příběhy v knize nejsou známé a pro toho, kdo rád čte o staré Praze to bude příjemná novinka.