V pořadí sedmý prezident Československa Ludvík Svoboda byl naverbován do 1. světové války v roce 1915. Byl poslán na ruskou frontu, kde padl do zajetí a poté vstoupil do československých legií. Bojoval například ve slavné bitvě u Zborova nebo o Transsibiřskou magistrálu. V meziválečných letech sloužil jako kapitán československé armády na Podkarpatské Rusi. Za druhé světové války se účastnil stejně jako jeho žena Irena protinacistického odboje a vedl protinacistickou jednotku v Polsku, kam sám emigroval. Od roku 1945 do roku 1950 byl ministrem národní obrany. Svoboda vstoupil do KSČ v roce 1948. Komunisti ho však považovali za politicky nespolehlivého a armádních čistky se nakonec dotkly i jeho. Z funkce byl odvolán a během procesu se Slánským byl i zatčen. Rehabilitován byl díky Chruščovovi v roce 1954. Prezidentem se stal na jaře 1968 a funkci zastával do roku 1975. Během svého působení v protinacistickém zahraničním odboji si vedl deník, který vyšel pod názvem „Deník z doby válečné“. Své paměti pak sepsal do knihy „Cestami života“.