K této knize jsem se dostal díky filmu. Natočil ho Alex Garlad, známý spíše svou scénáristickou prací, než jako režisér. Napsal scénáře k filmům jako je Sunshine, Dredd nebo 28 dní poté. A samozřejmě, že udělal scénář i k Anihilaci, kterou si posléze natočil. Film je plný barev a „mimozemské přírody“. Jako nejsilnější stránku filmu bych označil, scénu nazvanou „tanec s Anihilací“, která... číst celé mi silně utkvěla v paměti. Kniha je trochu něco jiného. Příběh v ní je spíše psychologickým pohledem na Oblast X, napadenou cizí formou života. Z pohledu bioložky se v ICH formě postupně dovídáme, jaké nástrahy, strasti, možná i slasti v nebezpečné zóně číhají. V knize je nejsilnější situace kolem Lezouna, tvora o němž se dozvíme všechno a vlastně o něm nevíme vůbec nic. Většinou nečtu knihy, které jsem viděl zfilmované, ale tady jsem rád, že jsem udělal výjimku. Tak obrovské rozdíly mezi knižním a filmovým příběhem dělají z Anihilace něco unikátního. Něco, co rozhodně stojí buď za přečtení nebo za podívání. Mám pocit, že spoustě uživatelů se nebude líbit oboje. Pro své podstatné rozdíly v ději a situacích se z Anihilace stal perfektní dvojí pohled na to, co Jeff VanderMeer napsal. Posléze jsem zjistil, že Anihilace má dvě knižní pokračování. A tím jsou Autorita a Adaptace. A protože se mi první příběh líbil, rozhodně jsem neváhal a sehnal si celou trilogii. Příběh je založen na postupných změnách a pozorování hlavní hrdinky. Rozhodně však je to minimálně za čtyři hvězdy. Ale co se to děje! Co to je! Hvězdy jsou napadeny jakousi mimozemskou formou žlutých motýlků! Konkrétně jich je čtyři a půl!
Bohužel spadám do té kategorie čtenářů, kterým "Anihilace" tak docela nesedla. Možná se mi jen netrefila do nálady, možná nejsem správná cílová skupina, zkrátka mi Oblast X nepřipadala dostatečně fascinující. Ani hlavní hrdinka mi nebyla sympatická - navzdory hojně popsanému životu introverta, co raději pozoruje hovnivála, než by se zapojila do lidské interakce. K vedlejším postavám už ... číst celévůbec nebylo možné si vypěstovat nějaký vztah: nedozvíme se jména, pouze pracovní zařazení, chovají se všechny divně (ano, s výjimkou zmínek o manželovi zde vystupují pouze ženy). Nejsem si příliš jistá pointou knihy... vlastně bude těžké vysvětlit, proč dávám hezkých 70%. Snad pro tu zvláštní atmosféru znepokojivého snu, snad pro dobře propracovanou psychologii hlavní hrdinky (jakkoliv mi k srdci nepřirostla), snad pro určitý potenciál do budoucna. Mírná ochota dát šanci pokračování ve mně navzdory špetce zklamání vyklíčila.
Mysteriózní sci-fi se točí kolem Oblasti X. Záhadnému, neprobádanému místu na Zemi, ve kterém se objevují podivné formy života a topografické anomálie. Tajemní živočichové, krajina i lidé. Jedna záhada za záhadou a téměř žádné odpovědi. Na konci Anihilace jsem byl stejně zmatený jako na začátku, ale v tomto případě to vůbec nevadí. V knize jde spíše o prožitek než pravdu.
Sice napíšu recenzi k Adaptaci, ale budu zde hodnotit celou trilogii Jižní Zóny (tj. knihy: Anihilace, Autorita a Adaptace). Trilogie je prostě úžasná, chytila mě a nepustila. Je skvěle napsaná a její čtení jsem si velmi užila. Chtěla jsem vědět co s postavami bude - přirostly mi k srdci, stejně tak jako jsem dychtila potom zjistit, jak to vlastně s celou Oblastí X je. Bohužel, jak... číst celé už to někdy bývá, odpovědi prostě nedostanete. Celou trilogii Vás bude zajímat, proč se tam děje, to, co se tam děje a jak se to celé vyřeší. Nevyřeší. A i když na plno věcí odpovědi dostanete, tak to spíš vyvolá ještě víc otázek. První kniha je psaná formou deníku, který je záznamem expedice do Oblasti X a je vyprávěný postavou, které se říká bioložka. Příběh se zde krásně rozjede a navnadí vás tak, že budete dychtit po další knize. Ta druhá se může ze začátku zdát jako zklamání, ačkoli je delší, protože sleduje postavu Šéfa, nového ředitele Jižní Zóny a celá se odehrává mimo Oblast X v institutu Jižní Zóna. Jakmile jsem, ale překlenula prvotní zklamání (které trvalo opravdu jen chvíli), že nebudu prozkoumávat Oblast X a začetla se, tak i druhá kniha mě neskutečně zajímala a její příběh na mě měl svůj dopad, přestože příběh Oblasti X nikam neposunul. Zato ale krásně dokreslil okolnosti vně Oblasti X. Třetí kniha je velké završení, které vlastně završením není. Konec je otevřený. Vypravěčů tentokrát bylo víc: Ptačí duch (V originále Ghostbird, což zní mnohem líp, než český překlad :D), Bývalá ředitelka Jižní Zóny, Strážce majáku a John aka Šéf z předešlé knihy. Příběh vám zamotá hlavu ještě víc než předešlé knihy a rozhodně na konci nepřijde žádný kouzelný dědeček, aby vám vše vysvětlil a vše do sebe krásně zapadlo a vy tak mohli v noci v klidu usnout. Jako zakončení trilogie mi to, ale kupodivu stačilo a dokonce mi na konci i slzička ukápla, že už je konec. V myšlenkách zůstala ještě dlouho po jejím přečtení. Byla prostě skvělá. Série už je starší - u náš vyšla v letech 2015-2017 a teď skoro po 10 letech se šíří internetem zpráva že spisovatel pracuje na 4 dílu s názvem Absolution - jestli to je pravda a jestli to bude bomba, nebo propadák to teprve uvidíme, ale rozhodně si to přečtu.
Kniha se mi líbila ve své šílenosti - v dobrém slova smyslu. Vůbec mi však nepřipadala jako beletrie pro děti nebo mládež. Podle mého se jedná o YA pouze stylem a podáním - je tu humor a absurdita a fantasy prostředí s mluvícími zvířaty, ale to vše je zabaleno kolem emocionálně hlubokých postav a neuvěřitelně komplexního příběhu. Jedná se o opravdu brilantní příběh s velikou hloubkou a ... číst celérozsahem a naprostou šíleností, která vás nutí otáčet na další stránku a číst a číst. A začlenění Prahy do děje mě při čtení potěšilo. Mezi těmi všemi thrillery pro mě velmi příjemná změna. Doporučuji i dospělým čtenářům.
Příběh: 0 bodů - v podstatě žádný není Atmosféra: 100% Nejdřív jsem myslela, že dám sotva průměrné hodnocení, ale nakonec - ani nevím proč - se mi to i líbilo. Do dalšího dílu se ale pouštět nebudu. Bez příběhu mi asi ta atmosféra stačila jednou. Chvílemi mi to připomnělo Mentogrity Františka M. G. Kováříka, chvílemi snad bratry Strugacké. Ale to co se mi na těchto dvou n... číst celéelíbilo, se mi najednou líbilo u Anihilace.
Jde skutečně o jakousi příručku tvůrčího psaní. Nic víc. Jakkoli působí „divně“, je to jen zdání. „Divná“ je především její grafická úprava a použité ilustrace. Co se textového obsahu týče, divná není ani náhodou. Je tam dost postřehů a dobrých rad (typu „Neposlouchejte dobré rady“). Ale taky spousta úkolů a cvičení. Jen eseje ostatních literátů mají podivnou kvalitu. Někdy je to zajíma... číst celévé čtení (hlavně když je to vybraný esej, původně napsaný pro jiný účel), někdy je to literární cvičení jak od gymnaziána. Ale na to, jaká je to bichle a že to není beletrie, se to čte překvapivě snadno. Určitě doporučuju.
Tak tohle byla naprosto bizarní fantasmagorie, u které jsem si často říkala, co se to vlastně kruci děje. Začátek byl přitom tak nevinný a obyčejný… Při čtení je lepší se nezamýšlet příliš nad dějem, protože by vás z toho akorát rozbolela hlava, ale jednoduše přijmout fakt, že autor byl při psaní asi na nějakých psychadelických látkách. Na druhou stranu je ale příběh opravdu propracovan... číst celéý a plný imaginace, který přináší čerstvý závan do fantasy žánru. A český čtenář si tu navíc „užije“ neustálého plánování vojenského tažení na Prahu, kterou chce ovládnout jeden pomatený rádoby diktátor spolu s bystou Napoleona; stejně tak i postavu jedné české kouzelnice, která zřejmě patří mezi hlavní postavy, ale u téhle knížky to lze jen těžko poznat.
Výzkumná výprava do Oblasti X - husté, tajemné, nebezpečné oblasti, kde se v rámci biologie dostáváte do úplně jiných sfér. To prostředí je moc fajn, zasloužilo by mnohem víc prostoru, aby se z něj vyšťavilo co nejvíce. Jinak je Anihilace tuze předvídatelná (vše, co vás napadne, že by se takové výpravě mohlo stát, se stane). Taky je brutálně odosobněná a suchá, jakákoliv scéna, která má... číst celé potenciál vzbudit emoce, akorát vyznívá do prázdna.
Osobnosti postav podle mě ploché a opět - odosobněné. Ony o sobě mluví a SMÝŠLÍ jako o antropoložce, psycholožce, lingvistce apod., což podle mě není adekvátní tomu, co ty postavy spolu prožijí, nějaké přezdívky by byly na místě.
Nedostala jsem se do příběhu. Nebavilo mě to číst. Nezajímala jsem se o zápletku. Po dočtení jsem cítila štěstí, že jsem dočetla, a ne zájem o další díl.
Kdybych měla být upřímná, Finch se mi ze začátku vůbec nelíbil a přemýšlela jsem o tom, že bych knihu (třeba jen dočasně) odložila. Naštěstí jsem mu ale přišla na chuť a později mu fandila v jeho řešení záhady, ohledně vraždy beze stop. Byl to náročný případ, nicméně John si s ní poradil suprově :) Až na to, že se mi příběh občas zdál moc překombinovaný a přeplácaný, četl se ... číst celédobře a nebudete litovat. Doporučuji :D
"Byly jsme čtyři: bioložka, antropoložka, kartografka a psycholožka. Já jsem byla bioložka." "Materiály jsou nejednoznačné, naznačují lokální původ, ale to ještě nemusí znamenat lokální stavbu." "Proč se všichni bráníte slovům jako „mimozemský“ nebo „z vesmíru“, když o Oblasti X mluvíte?" "Když to vypadá, že se někdo od posledně změnil, přesvědčí se, že se nezměnil on."**... číst celébr**"Co by asi mohlo vstoupit do světa šest metrů vysokou a tři a půl metru širokou chodbou?"
Jako poslední a vševysvětlující kniha se tímto pro mne stala tím nejlepším z celé trilogie. Nechal jsem se vtáhnout do všech dějů, všech situací a všech možných konců. Jako nejkrásnější a zároveň nejsmutnější bych označil symbiózu bioložky a výra. Výr je sova. Bioložka z dvanácté expedice stále hledá svého manžela, který byl součástí jedenácté expedice. Cestou na ostrov se k ní přidává ... číst celétato sova. Je to prostě nádherný příběh. Celá trilogie možná působí moc složitě, ale když vás to bude bavit a pochopíte sledy událostí, zjistíte, že je to vlastně jednoduché.
Kartografku našli u ní doma, seděla v křesle na zadní terase. Antropoložku našel její manžel, zaklepala mu na zadní dveře ordinace. Bioložka byla nalezena na zarostlé parcele několik bloků od jejího domu, jak hledí na rozpadající se cihlovou zeď. Stejně jako členové předchozí expedice si ani jedna nevzpomínala, jak se z Oblasti X dostala zpět přes neviditelnou bariéru.**b... číst celér**Opět mrazivý příběh ze sérije "Jižní zóna".
Těsně mimo tvůj dosah, těsně za zády; valící se zpěněný příboj, ostrá vůně moře, racci jako křížky, jejich náhlé, uši rvoucí skřeky. Obyčejný den v Oblasti X, neobyčejný den – den tvojí smrti – a ty tu sedíš opřená o pahorek z písku, napůl krytá hroutící se zdí. Na tváři tě hřejí paprsky slunce a nad tebou se ve vlastním stínu závratně tyčí maják...." "Dostala se na ostrov někdy nějaká ... číst celéexpedice?" Perfektní trilogie v tomto balení. Doporučuju.
Dostáváme se tu až do časů, kdy byl Saul obyčejným strážcem majáku a jak podivným osudem se stal středobodem Oblasti X. Zjistíme jeho první kontakt a budeme žasnout nad tím, jak to je krásně zapletené. Opět je tu spousty slov, které pan spisovatel umí nádherně dávkovat. Navíc tu sledujeme spousty postav, vlastně všech základních, jak z minulosti, tak přítomnosti, a některé i z budoucnos... číst celéti. Co jsem ocenil, zjistíte tu, jak se do Jižní zóny dostala ta podivná rostlina a telefon. To aby to nebylo tak jednoduché.
V určitých ohledech Šéf do Jižní Zóny přišel, aby vyluštil rébus, zmocňoval se ho ale pocit, že místo toho začíná rébus luštit jeho. Není to nic akčního a nečekejte, že byste se snad v nějaké pasáži zasmáli. Ne, tak to v Jižní Zóně už dávno nefunguje. Navíc má to perfektní konec. To jsem tleskal. Jo, opět jsem si to užíval. Někdy je potřeba si přečíst něco nad čím musíte přemýšlet, něco... číst celé vážného a nebezpečného, něco, co vás na pár dní totálně rozhodí. Rozhodně za plný počet.
Po Anihilaci a Autoritě je tu třetí a poslední příběh o podivné Oblasti X, kterou pravděpodobně ovládá mimozemská forma života. Adaptace je vlastně finální zpráva o událostech, které předcházely zrození Oblasti X, Jižní zóny, osudu strážce majáku, Šéfa a Ptačího ducha, respektive bioložky z dvanácté expedice. Jeff VanderMeer tu splétá nitky, jako pavouk svou pavučinu a posledním vláknem... číst celé, které všechno stáhne, dojdeme prozření a pochopení.
Zatím co se Anihilace odehrávala v Oblasti X, zamořenou podivnou formou, pravděpodobně mimozemského, života, odehrává se Autorita v polovojenské Jižní Zóně. Což je oblast před Oblastí X a střeží právě vchod do postiženého místa. Navíc první kniha je vyprávěna bioložkou v ICH formě, kdežto zde, je něco jako „vypravěč na pozadí“. (určitě je pro to nějaký přiblblí název) Ústřední postavou ... číst celéje John „Šéf“ Rodriguez, říkejme mu jen Šéf. Tohle stojí za přečtení.
Opět velmi povedený psychologický sci-fi. Jeff VanderMeer má vytříbený smysl pro větnou tvorbu, pomalá dávkování napětí a několik zásadních zvratů. Vždycky, když se Šéfa snaží někdo rozhodit nějakým tvrzením nebo činem, překvapí vás Šéfova reakce. Také v podtextu pomalu cítíte, že se blíží něco, čemu možná ani nechcete rozumět. Je tu hodně mrazivých scén. Například nález rostliny a myši... číst celé – opravdu mrazivé. Jenže pak zjistíte, že to je jenom počátek něčeho hodně velkého.
"Tam, kde leží rdousivý plod, jenž podala ruka hříšnice, nechám vyklíčit semena mrtvých, aby se rozdělila s červy, kteří se hromadí ve tmě a oplétají svět mocí svých životů. Přijde oheň, který zná tvé jméno, a v přítomnosti rdousivého plodu si přivlastní svým temným plamenem vše z tebe....." V poslední době začínám dávat před spaním přednost mluvenému slovu. "Co můžete děla... číst celét, když vám pět smyslů nestačí?"