Když vezmete do ruky knihu Dům v plamenech, na obálce je věta: „Pro všechny čtenáře Jodi Picoult“. A já musím souhlasit. Tento příběh je přesně tím, co najdete i v románech Jodi Picoult. Je tam pocit viny, ztráty, sebenenávisti, nerozhodnosti, ale také naděje, čisté lásky a přátelství. Prostě je tam každý pocit, který si dovedete představit a který umíte cítit, všechno vybráno pečlivě tak, aby čtení bylo opravdu dobrým čtenářským zážitkem.

Jak mám ve zvyku, většinou v tomto odstavci píšu o hlavním hrdinovi a o tom, co zažívá a co ho čeká. Tady to bude trochu jinak. Dům v plamenech totiž nemá jen jednoho svého hlavního hrdinu, tím hrdinou je tady rodina.
Rodina, která utrpěla těžkou ztrátu a to, že jeden člen (nejmladší) umřel. Jak se s tím dokáží všichni popasovat, zvlášť v situaci, kdy jiný člen je obviněn ze zavinění její smrti?
Mnohokrát jsem se přistihla, jak nechápu jednoho, poté druhého, pak jsem zase chápala třetího a pořád dokola. Svářely se ve mě neskutečné emoce, které byly ještě umocněné, protože jako matka jsem si představovala, jak bych se zachovala já. Těžké, emotivní čtení. Silný zážitek.

„Nevracej se pořád do minulosti a nestrachuj se o budoucnost. Žij pro tuto chvíli. V tento moment.“

Ač jsem díky autorčinu stylu psaní viděla do „hlav“ všech důležitých postav, musím se přiznat, že jsem absolutně neměla tušení, co se doopravdy stalo. Tento román není jen společenským, ale skrývá v sobě i detektivní linku, takže bych klidně napsala, že Dům v plamenech je detektivním románem.
Kip je ten mladý kluk, který za všechno může. Ač mi byl sympatický, byly chvíle, kdy jsem mu vůbec nevěřila a nedokázala si uvědomit, zda říká pravdu nebo ne. Leigh, jeho macecha, zase pro mne ve své zranitelnosti a černosti a prázdnotě, po smrti její dcery, byla někým, kdo by se dle mého s tím měl lépe vyrovnat a určité její „nerozvážné“ kroky mne zarazily. Ale o to více zase emocí se ze mě dostávalo ven, takže na tom rozhodně nic špatného není.
Pak chci zmínit ješte Petea. Manžel Leigh, otec Kipa. Jeho pozici v příběhu mu nikdo nebude závidět a i když pochopíte, proč se v jeden okamžik rozhodne tak, jak se rozhodl, věřím, že těm více emotivním čtenářkám to roztrhne srdce na kousky.

„… dokud jsme v tom spolu, nikdy v tom nebudeme každý sám.“

Na tuto knihu bych nenarazila, kdyby nám společně s Ivčou nebyla vylosována v našem projektu DIČ. A jsem za to moc ráda.
Tento román mne bavil od začátku do konce a navíc, velmi příjemné zjištění, že se zde odehrává i něco na způsob detektivní zápletky mi udělalo ohromnou radost.
Bylo tam ovšem mnohem více „akčnějších“ okamžiků, než by se zprvu mohlo zdát, protože ve vedlejších rolích se seznámíte ještě s Devrou, Jennou a ty tomu dodají pořádnou, napínavou šťávu.

Autorka se s tím nemazlila a napsala Dům v plamenech tak říkajíc na doraz. Přijde mi, že vysypala pytel brambor do posledního kousku, než aby to na čtenáře házela po jedné knize, ale musím říct, že to bylo perfektní.
Bylo pořád co sledovat, pořád co řešit, ať už ten napínavý prvek, nebo to, jak se rodina, která přijde o jednoho člena dokáže stmelit dohromady, aby se zase mohla rozpadnout na prach.
Nemám už víc co k tomu dodat, snad jen to, že pokud po této knize sáhnete, připravte si pár kapesníčků na osušení slz a taky pořádný šálek čaje/kávy, protože se může stát, že nepůjdete spát, dokud nedočtete. schovat popis