Film Planeta opic je pravděpodobně můj nejoblíbenější film všech dob. Bylo velmi zajímavé přečíst si původní zdrojový materiál a vidět rozdíly. Největší rozdíl je v závěru, i když aniž bych prozrazoval spoilery, odpovídá pozdějším filmům série.
Scénář je výborný. Kniha se zaměřuje spíše na vědecké věci, jako jsou experimenty, které opice provádějí na lidech, jak by se jinak v... číst celéyvíjeli atd. Byl to skvělý podnět k zamyšlení. Chyběly mi tam některé velké zvraty, díky kterým byl příběh pro film teatrálnější. I tak mě příběh pohltil, a pokud jste fanoušky filmu, určitě stojí za to si knihu přečíst.
Po přečtení Mostu přes řeku Kwai od stejného autora jsem se Planety opic neskutečně obával. Půjde taky o rasistickou, tupou nudu? S klidným srdcem můžu říct, že ne. Film jsem viděl asi před dvaceti lety, takže nemohu úplně srovnávat, ale co si pamatuji, jde o naprosto něco jiného. Planeta opic je staromilské sci-fi s plynulým dějem, lehce očekávaným (a bohužel značně useknutým) koncem a... číst celé zajímavou premisou. Nečekejte divokou akci, spíše zamyšlení nad lidskostí člověka a co to vůbec znamená "být člověk".
* konečně se po letech objevilo na pultech obchodů něco, co mě uplně uchvátilo; * musím říci, že jsem viděl všechny filmy, všechny seriály a četl snad všechny komiksy z opičího univerza, ale původní román jsem nikdy nečetl, až nyní; * knížku jsem si koupil a neodtrhl se od ní (dočetl jsem ji během několika hodin); * autor popisuje strukturu opičí společnosti a ukazuje nám... číst celé naši vlastní morálku (testy a pokusy na lidech, etiku a mnoho dalšího)
Byl jsem dost překvapený, jak moc se ta kniha liší od filmu. Ne zas tolik dějem, ale vyzněním. Nejvíc jsem si při čtení vzpomínal na Gulliverovy cesty a konkrétně do Země mluvících koní Hvajninimů. Boulle tohle spojení umocňuje vyprávěcí situací (zpráva nalezená v „lahvi“ v moři/vesmíru) i používáním ryze námořnických termínů (plachetnice pro kosmickou loď, šalupa pro raketoplán). Děj m... číst celéu slouží vlastně jen jako kritika společnosti, nic víc. Přišlo mi to hodně špatné. Také „finální“ odhalení pomocí extrakce kolektivní paměti z primitiva a pak ten dvojí konec… Fakt slabé, divím se, jaký výborný film z toho vytřískali. Přitom očividně nebylo třeba moc. A rozhodně nečekejte Sochu svobody.
Docela zklamání. Planetu opic - myslím ty filmy - miluju, a tak jsem myslela, že se z knihy dozvím něco více, že si příběh ještě více užiju. Je pravda, že je tam toho mnohem více, ale trochu z jiného soudku, i samotné vyústění příběhu je trochu jiné a celkově se mi to zpracování moc nelíbilo. Připadalo mi, že film knihu překonal, a že knihu je sice dobrým základem pro ono filmové zpraco... číst celévání, ale tentokrát bohužel jen tím základem.
Už od mládí mám rád filmy a většinou pokud jsou v televizi, tak se na ně rád podívám. Mám raději starší filmy (Planeta opic, Do nitra planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic, Bitva o Planutu opic), než ty nově natočené. Kniha se v některých částech odlišuje od filmu, ale to nevadí. Jedinou výtku ke knize byl viděl v tom, že mohla být delší, je poměrně krátká, což je určit... číst celéě škoda. Kniha se mi líbila. Knihu hodnotím na 100 %.
Oblíbil jsem si postavy TAYLORA a NOVY, také jsem si oblíbil postavy z opičí říše a to ZIRU, KORNELIUSE a některé další.
Tři hvězdičky… sice mi u toho srdce krvácí, ale musím tomu dát tři hvězdičky. Dávám pouze tři navzdory kvalitě díla. Tenhle román je typický úkaz promarněného potenciálu. Jaká velká škoda, skoro u toho až běduji. Velice se mi to líbilo, kvalita, vyprávění, děj i náplň, vše prostě dobrý. Ale postupně je kvalita knihy regresivní. Což mě skutečně mrzí.
Prvně vytknu maličkosti, k... číst celéteré na moje hodnocení nemají velký vliv. Jde především o formu. Vždycky, když čtu deníkovou či dopisovou formu tak mi to skutečně přijde úsměvné, protože bych velice rád viděl někoho, kdo by si vedl deník, či psal dopis románovým stylem :) Ale to je fakt jen prkotina. Co už zas taková prkotina není je použití přítomného času v dopise. To už mi poněkud kazilo dojem čtení. Ale i to bych přežil.
Ale teď k úpadku kvality. Četbu bych přirovnal krátké, opravdu žalostně krátké procházce po kopečku. Mírný náklon, ale člověk do toho kopečka jde spokojen, pln energie, kochá se okolní přírodou i cestou samotnou, nasává čerstvý vzdoušek. Dostane na vrchol a teď nás čeká cesta s kopečku. Chvilku je ta cesta stejně tak příjemná, jako cesta nahoru, i když je to poněkud strmější, ale pak najednou žuch a jsme dole. Asi sesuv půdy, nebo kdoví co v tom vězí, že kopeček končí v polovině cesty dolů a je téměř kolmý k zemi.
Jinými a zkrácenými slovy, paráda ale ke konci to dostane tak nehorázný spád, že se člověk diví: "A to už jsme doma?"
Takže hlavně ten spád měl neblahý vliv na můj dojem z četby, což se odráží i v dalších nedostatcích. Předně to bylo tak rychlé, že jsem ani nestihl zatínat nehty a rvát si vlasy samým napětím. Bylo tam vůbec nějaké? Nějak jsem si ho nevšiml, asi kolem jen proletělo.
Tahle kniha by si zasloužila mnohem mnohem mnohem a tisíckrát mnohem lepší zpracování. Nebo respektive abych neurážel autora, kvalitu ani dílo samotné, zaslouží si to barvitější zpracování. Kvalita nebyla nijak špatná, ale prostě to na mě působí dojmem nevybarvených omalovánek. Tahle kniha má nehorázně velký potenciál, nebo spíš už nemá, měla, teď už je promarněn. Ale prostě být ta kniha desetkrát delší, než je teď, určitě by to bylo mistrovské dílo, obzvlášť ve své době. Nevím no, asi jsem poněkud zvýšil nároky na knihu, ale prostě si myslím, že v té knize toho šlo toliko rozvést, že to šlo krásně vybarvit a přijít s novými a napínavými elementy.
Počtení to bylo skutečně dobré, ale bohužel s těžkým srdcem pouze tři body, protože autor téhle knize dal hodně na prdel a skoro bych uznal za vhodné se zeptat, zdali měl tuhle knihu vůbec rád.
Tvář se dá brát jako detektivka a také jako psychologický román. Tyto dva žánry se po celou proplétají na pozadí myšlenek hlavní postavy, prokurátora Jeana Berthiera, a při vyšetřování vraždy na břehu Rhony. Chvílemi mi to přišlo zdlouhavé, především při vyšetřování, kdy už bylo všechno jasné. Jenže se čekalo celou dobu na to hlavní, a to na postoj Jeana Berthiera. A ten konec v jeho po... číst celédání je skvostný.
Protože znám původní film z roku 1968 a také tu nejnovější sérii, rozhodl jsem se přečíst i knižní předlohu. Po jejím přečtení jsem byl tak trochu na rozpacích. V knize je sice hodně zajímavých věcí, ale ten původní film se mi zkrátka líbil víc. Především pak jeho konec - slavná scéna se Sochou svobody trčící z pláže. Ať už jako kniha nebo jako film, je to varovný příběh. Nutí k zamyšle... číst celéní nad tím, jací lidé vlastně jsou.
Já... já asi četl něco jiného, než drtivá část místních recenzentů. Můj Most přes řeku Kwai byla nudná splácanina, která dokázala jednu jedinou věc správně - rasistické urážky. Kniha nenabízí prakticky nic. Nedozvíte se, jak fungovaly pracovní tábory Japonců, ani jak v této oblasti probíhala válka, dokonce ani, jak lidé dokázali v takto nelidských podmínkách přežít. Zato se ale dozvíte,... číst celé že vše východně od Londýna je barbarské, zaostalé, mentálně choré a ti žlutí opičáci jsou přece tak pod naší úrovní. Děs, hnus. Dvě hvězdy kniha dostává za jednu jedinou věc, a tou je závěrečný raport (tedy asi dvě poslední stránky). Tady konečně vidíme, jak museli vojáci v krizových situacích přemýšlet, i když byl výsledek mnohdy proti jejich přesvědčení. Most přes řeku Kwai je nudná, plytká a rasistická kniha. Zapomeňte na to, že má jít o klasiku. I klasika může být očividně zhovadilost.
* perfektní, luxusní, vymazlené vydání od Vintage Books v brožované verzi; * knížku jsem si koupil a neodtrhl se od ní (dočetl jsem ji během několika hodin); * viděl všechny filmy, všechny seriály a četl snad všechny komiksy z opičího univerza, ale původní román od Boulleho jsem nikdy nečetl - až do nedávna; * autor popisuje strukturu opičí společnosti a ukazuje nám naši ... číst celévlastní morálku (testy a pokusy na lidech, etiku a mnoho dalšího)
Deana Koontze nejde nezbožňovat, pokud milujete děsivé příběhy plné obohacujících detailů, perfektně vykreslených a opravdových postav, příběhy u kterých se bojíte a brečíte...
Já jsem si Tvář ohromně užila. Bavila mne, vyvolala ve mne vztek, strach, lítost, smutek, dojetí. Je to úžasná kniha, jejíž děj se nedá zapomenout... Cítím ohromný obdiv k autorovi.
Všem j... číst celéeho fanouškům doporučuji knihu Nevinnost, ta mne uchvátila ještě více, ale já nemohu jinak a i Tváři dávám pět hvězd. V tom příběhu jsem byla ponořená přes dva týdny a byl to skvělý čas strávený s touto knihou...