Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
První dotek
Dušek Jaroslav Skladem290 Kč
Do košíku
-
Zakoupilo 10+ zákazníků
Na život se nečeká
Dušek Jaroslav Skladem279 Kč
Do košíku
-
Malé vizity aneb malé vizity
Dušek Jaroslav Skladem286 Kč
Do košíku
-
Praktická cvičení z farmakognosie
Dušek Jaroslav Dostupné143 Kč
Do košíku
-
Tentokrát o magii snů
Dušek Jaroslav Není skladem
Do košíku
Recenze knih autora
freida napsal/a o První dotek
První dotek je moc příjemná sbírka zamyšlení Jardy Duška, kterého všichni známe nejen jako herce, ale v posledních (nejméně) 15 letech jako duchovně bystrého člověka,
který dokáže s humorem sobě vlastním pohlížet na vývoj naší společnosti. Nejen, že se člověk zasměje, ale navíc se musí (často hluboce) zamyslet nad jeho slovy, že tady jde vždy o více.
Pamatuji si dobře jeho loň... číst celéské komentáře na účet koronavirových opatření či nesmyslných výsledků, co se týče testů.
V této knížce je ale nebývale vážný, možná tím, že ji psal s Pavlínou Brzákovou, možná tím, že se soustředil na základní témata života jako jsou narození dítěte. Proč je první dotek po narození většinou od lékaře? Proč dáváme osobní moc Systému, když se narodíme? Má na mysli, že musíme dítě přihlásit, aby mělo rodné číslo, pojistku atd. prostě ho šoupneme do systému.
Zabývá se začátkem života, kterým není narození, ale početí. V části Předsudky zkoumá Dušek naše reakce k dětem, jak jim bráníme se přirozeně rozvíjet. Není to ale útok na naše chování, spíše poukazuje, jak jsme se zprogramovali strachem a vytěsnili přirozenost a důvěru k životu kolem nás. Uvádí spoustu příkladů, kdy se děti samy odvážily skákat z vysokých žebříků a rodiče je prostě nechali. Nic se jim nestalo, protože si to samy zkoušely a pokud zakusily pád, tak se poučily vlastním způsobem pro příště.
Dotýká se dále problému nahlížení na závislost v dnešním moderním světě. Je spíše zastáncem nechat děti ve svém věku nasytit se určité aktivity, než jim pořád bránit i třeba v hraní počítačových her.
Je rozhodně zajímavé, že jeho příklady jsou k zamyšlení. Člověk se opravdu zamyslí, co kde a jak dělá a jestli to opravdu je třeba dělat. Neříkám, že s ním ve všem souhlasím, ale jeho konkrétní příběhy mohou inspirovat.
Hodně medituje o přítomném okamžiku. Ve školách by se podle něho mělo učit být plně přítomný v přítomnosti a tvořit svůj pocit. „Uvědomit si že jsem to já, kdo pocit tvoří“ a „já mám plné právo tvořit“.
Nedá se to číst najednou. Stačí jedna kapitolka a pak musíte přemýšlet. Dušek uvádí spoustu příkladů život dětí u Toltéků nebo i jiných indiánských kmenů. Možná byl opravdu hodně fascinován. V kapitole Vlákna spojení uvádí, jak je důležité, aby dítě mohlo cítit svobodu hovořit pravdu, aby si nevytvářelo domněnky. Ty ničí živý proud pravdy. V této souvislosti se odkazuje na zajímavý film Ztraceni v moři, který si pohrává s falešnými domněnkami, kdo si co myslel a vytvořil tím svou realitu. Určitě tip na shlédnutí.
Celkově má kniha 20 kapitol. Řekl bych odvážně 20 večerů k přemítání o Životě, o dětech, o prožitku bytí v každodenních situacích, o tom, jak zvládat myšlenky. Dotýkají se často různých modelů vzdělávání. Možná je hodně liberální, ale opravdu čtivou formou dokáže donutit člověka přemýšlet.
Přál by si třeba slyšet ve škole následující:“Tak děti, sešli jsme se tady ve škole a každý je úplně jiný. Všichni jste tajemství! Je to poezie, co žijeme. Teď budeme během školního roku objevovat, které tóny komu voní, kdo má rád jaké barvy nebo básně. A budeme to zkoumat. Budeme hledat, kde se cítíme dobře, harmonicky, v klidu. Budeme neustále vytvářet situace, při nichž se budeme učit udržovat harmonii. Ve všech situacích, kterou vzniknou“. Možná je idealista, ale přistupuje ke vnímání Života a vzdělávání dětí svým způsobem, který bychom neměli brát na lehkou váhu ani ho shazovat.
Píše, že koronavirová situace nás přivedla do podivné reality, která má spoustu peripetií, ale dovolila nám se scházet v Přírodě a tam pozorovat Život samotný.
Prý jsme úplně zapomněli, že člověk je hlavně Živo-čich, že má objevovat život svým čichem. Docela jsem se u téhle kapitoly, která je v samotné knize až na závěr, bavil. Dušek píše, že když čicháš, jsi v kontaktu se Životem. Nejenže máš Život před sebou, ale ty ho nasáváš, jsi s ním tak v nejbližším kontaktu. Ve škole by se měl rozvíjet čich, píše. Čich prý dokáže rozpoznat bilion nuancí, zatímco oči jen desítky tisíc.
Tyhle věty na závěr mě dostaly. Nejen svým pojetím, ale tím, že jsem si uvědomil, jak jsme díky koronaviru a hlavně tomu poslednímu lock-downu rozhodli pravidelně a s radostí vyrážet do přírody. Těšit se tam, zůstat tam a přesně, jak píše, nasávat tu venkovní přírodní (a vlastně přirozenou) skutečnost.
Je to úžasná kniha, kterou vřele doporučuji a děkuji zpětně rodině za krásného Ježíška. Jak píše Pavlína Brzáková na konci: „První dotek je brána, jíž projdete a dotknete se sebe. Je cestou k Vaší svobodě, radosti a štěstí.“
který dokáže s humorem sobě vlastním pohlížet na vývoj naší společnosti. Nejen, že se člověk zasměje, ale navíc se musí (často hluboce) zamyslet nad jeho slovy, že tady jde vždy o více.
Pamatuji si dobře jeho loň... číst celéské komentáře na účet koronavirových opatření či nesmyslných výsledků, co se týče testů.
V této knížce je ale nebývale vážný, možná tím, že ji psal s Pavlínou Brzákovou, možná tím, že se soustředil na základní témata života jako jsou narození dítěte. Proč je první dotek po narození většinou od lékaře? Proč dáváme osobní moc Systému, když se narodíme? Má na mysli, že musíme dítě přihlásit, aby mělo rodné číslo, pojistku atd. prostě ho šoupneme do systému.
Zabývá se začátkem života, kterým není narození, ale početí. V části Předsudky zkoumá Dušek naše reakce k dětem, jak jim bráníme se přirozeně rozvíjet. Není to ale útok na naše chování, spíše poukazuje, jak jsme se zprogramovali strachem a vytěsnili přirozenost a důvěru k životu kolem nás. Uvádí spoustu příkladů, kdy se děti samy odvážily skákat z vysokých žebříků a rodiče je prostě nechali. Nic se jim nestalo, protože si to samy zkoušely a pokud zakusily pád, tak se poučily vlastním způsobem pro příště.
Dotýká se dále problému nahlížení na závislost v dnešním moderním světě. Je spíše zastáncem nechat děti ve svém věku nasytit se určité aktivity, než jim pořád bránit i třeba v hraní počítačových her.
Je rozhodně zajímavé, že jeho příklady jsou k zamyšlení. Člověk se opravdu zamyslí, co kde a jak dělá a jestli to opravdu je třeba dělat. Neříkám, že s ním ve všem souhlasím, ale jeho konkrétní příběhy mohou inspirovat.
Hodně medituje o přítomném okamžiku. Ve školách by se podle něho mělo učit být plně přítomný v přítomnosti a tvořit svůj pocit. „Uvědomit si že jsem to já, kdo pocit tvoří“ a „já mám plné právo tvořit“.
Nedá se to číst najednou. Stačí jedna kapitolka a pak musíte přemýšlet. Dušek uvádí spoustu příkladů život dětí u Toltéků nebo i jiných indiánských kmenů. Možná byl opravdu hodně fascinován. V kapitole Vlákna spojení uvádí, jak je důležité, aby dítě mohlo cítit svobodu hovořit pravdu, aby si nevytvářelo domněnky. Ty ničí živý proud pravdy. V této souvislosti se odkazuje na zajímavý film Ztraceni v moři, který si pohrává s falešnými domněnkami, kdo si co myslel a vytvořil tím svou realitu. Určitě tip na shlédnutí.
Celkově má kniha 20 kapitol. Řekl bych odvážně 20 večerů k přemítání o Životě, o dětech, o prožitku bytí v každodenních situacích, o tom, jak zvládat myšlenky. Dotýkají se často různých modelů vzdělávání. Možná je hodně liberální, ale opravdu čtivou formou dokáže donutit člověka přemýšlet.
Přál by si třeba slyšet ve škole následující:“Tak děti, sešli jsme se tady ve škole a každý je úplně jiný. Všichni jste tajemství! Je to poezie, co žijeme. Teď budeme během školního roku objevovat, které tóny komu voní, kdo má rád jaké barvy nebo básně. A budeme to zkoumat. Budeme hledat, kde se cítíme dobře, harmonicky, v klidu. Budeme neustále vytvářet situace, při nichž se budeme učit udržovat harmonii. Ve všech situacích, kterou vzniknou“. Možná je idealista, ale přistupuje ke vnímání Života a vzdělávání dětí svým způsobem, který bychom neměli brát na lehkou váhu ani ho shazovat.
Píše, že koronavirová situace nás přivedla do podivné reality, která má spoustu peripetií, ale dovolila nám se scházet v Přírodě a tam pozorovat Život samotný.
Prý jsme úplně zapomněli, že člověk je hlavně Živo-čich, že má objevovat život svým čichem. Docela jsem se u téhle kapitoly, která je v samotné knize až na závěr, bavil. Dušek píše, že když čicháš, jsi v kontaktu se Životem. Nejenže máš Život před sebou, ale ty ho nasáváš, jsi s ním tak v nejbližším kontaktu. Ve škole by se měl rozvíjet čich, píše. Čich prý dokáže rozpoznat bilion nuancí, zatímco oči jen desítky tisíc.
Tyhle věty na závěr mě dostaly. Nejen svým pojetím, ale tím, že jsem si uvědomil, jak jsme díky koronaviru a hlavně tomu poslednímu lock-downu rozhodli pravidelně a s radostí vyrážet do přírody. Těšit se tam, zůstat tam a přesně, jak píše, nasávat tu venkovní přírodní (a vlastně přirozenou) skutečnost.
Je to úžasná kniha, kterou vřele doporučuji a děkuji zpětně rodině za krásného Ježíška. Jak píše Pavlína Brzáková na konci: „První dotek je brána, jíž projdete a dotknete se sebe. Je cestou k Vaší svobodě, radosti a štěstí.“
Krishka napsal/a o První dotek
Na tuto knihu Jaroslava Duška zpracovanou Pavlínou Brzákovou jsem se velice těšila a napínali nás tím, jak bylo oddalováno její vydání. Vyplatilo se počkat, protože tato kniha je opět úžasná. Minimálně tak jako jejich předešlá společná díla. Jaroslav je opravdu kouzelníkem slov a vše, co říká dává smysl a zapadá do skládanky. Knihu doporučuji všem, čte se velice lehce. Škoda, že tato kn... číst celéiha nevyšla již o několik let dříve, ale jak se říká, vše má svůj čas. *****
Dana napsal/a o První dotek
Spousta informací a námětů k přemýšlení a podnětů ke změnám v životě. Doporučuji hlavně rodičům malých dětí.
Věra napsal/a o První dotek
Úžasná kniha , která už při prvních řádcích začíná ladit na vnímání života , prostě Dušek :)
Green shell napsal/a o První dotek
Dost dobra kniha. Nebo tedy... Ja mam tohoto pana hrozne rada, ale bala jsem se, zre tehle knize nebudu prilis rozumet, protoze jeho styl mluvy je nekdy dost tezke pochopit, ccoz je vlastne v poradku, prototoze nekdy clovek proste musi premyslet, aby opravdu pochopil a premyslet dlouho.
Tahle kniha se mi ale nakonec cte az nad ocekavni lehce! Jsem velice mile prekvapena. Doporucuji... číst celé dale. Perfektni myslenky!
Tahle kniha se mi ale nakonec cte az nad ocekavni lehce! Jsem velice mile prekvapena. Doporucuji... číst celé dale. Perfektni myslenky!
RS napsal/a o První dotek
Kniha První dotek je skvělá. a moudrá kniha. Přečtena prakticky jedním dechem. Mám Jaraoslava Duška a jeho mluvený i psaný projev ráda. Velice čtivě ukazuje jiný pohled na svět. Líbí se mi že věnuje pozornost dětem a ukazuje že to jde s nimi i jinak než zažitými způsoby. Svým osobitým způsobem ponouká čtenáře k zamyšlení nad zaběhnutými systémy. Nelituji, určitě si pořídím i další kn... číst celéihy od tohoto autora. Děkuji
Pavla napsal/a o Na život se nečeká
Kniha je skvělá, přečteno na jeden zátah, škoda že pan Kafka už není mezi námi
Naďa napsal/a o První dotek
V dnešní těžké době povzbuzující čtení
Kerol napsal/a o První dotek
Kniha se mi moc líbila hlavně díky nadhledu, s kterým Jaroslav Dušek přistupuje k výchově dětí a také díky specifickému humoru. Spoluautorka knihy Pavlína Brzáková byla určitě dobrou konzultantkou hlavně v těch pasážích, které se týkají života Indiánů. Tato známá etnoložka se zabývá studiem kultur sibiřských pastevců a je také, stejně jako Jaroslav Dušek, vyznavačkou jednoduchého způsob... číst celéu života, kterým bychom se právě u Indiánů mohli všichni inspirovat. Určitě by to prospělo nejen naší lepší duševní kondici, ale také naší planetě.
Květa napsal/a o První dotek
Úžasná kniha pro ty, kdo už ví, kudy cesta vede.
Love napsal/a o Malé vizity aneb malé vizity
Malá vizita je takové velmi originální improvizovani na dané téma. Pan Jaroslav Dušek je nejen báječný herec a myslitel, ale především úžasný člověk. A ve spojení s netradičním panem, který si říká Pjer la sez vznikla tahle prazvláštní kniha, pro kterou vlastně ani nemám pojmenování. Nelze ji popsat! Ale čte se tak strašně příjemné, že ji zkrátka z celého srdce doporučuji. Úžasná. Inspi... číst celérativní a v mnohém skutečně ulevna
Petra Šislerová napsal/a o Na život se nečeká
Výborná a poutavá kniha, velmi čtivá, zajímavé příbehy konkrétních lidí. Poutavé vyprávění o současné nemocné době.
Ivett napsal/a o První dotek
Další krásná kniha od Jardy Duška ve spolupráci s Pavlínou Brzákovou. Tentokrát na téma rodičovství a výchovy dětí (s přesahem i do jiných oblastí ze života), ale ze zcela odlišného úhlu pohledu (jak už to u Duška bývá). S některými názory v knize souzním, s jinými trochu méně, ale to je asi v pořádku. Nejsem si úplně jistá myšlenkou výchovy dítěte na způsob indiánské kultury - nechat d... číst celéítěti úplnou volnost, aby objevovalo zcela samo, zda by to v našich evropských kruzích bylo takto aplikovatelné, ale za zamyšlení to rozhodně stojí. Velmi čtivá kniha, nejen pro rodiče, kteří jsou otevřeni i jiným způsobům přístupu k dětem.
Petra napsal/a o První dotek
Kniha je úžasná. Dušek umí věci krásně pojmenovat, nebere si servítky a má pravdu. Doporučuji.
ThisIs TheSkin of a Killer Bella napsal/a o První dotek
Tato kniha je pro mě hodně inspirativní. Pana Duška mám hodně ráda, občas se dívám i na jeho videa a když jsem viděla, že se podílel na této knize, musela jsem si ji přečíst. Kniha je inspirativní, místy panovačná, striktní. Musím přiznat, že ve většině jsem nemohla nesouhlasit. Mnohokrát jsem s knihou souhlasila, s něčím ne tak úplně, ale jinak je to mě přínosná kniha. Kniha určitě sto... číst celéjí za přečtení.
K. napsal/a o První dotek
Krásné čtení, k této knize se jistě ještě vrátím.
Dagmar napsal/a o První dotek
Doporučuji přečíst. Za mě super.
Radka napsal/a o První dotek
Uzasne.❤️
Iva napsal/a o První dotek
Kniha je skvela, Jardu proste miluju a souznim s nim.
Radim napsal/a o První dotek
Skvělá kniha. Doporučuji a děkuji.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
