Pavel Verbíř teplické literatury se vrací s dalším literárním smykem a tentokrát to je ještě o krok zběsilejší než předchozí Vyprávění nočních hubeňourů. Zatímco v antologii hororu padlo 10 jmen a třicet údajů za stránku, tady se to leští stylem nekonečno diskotéka kosmodrom. Pomalu jsem nevěděl, jestli beru drogy, nebo čtu knížku. Občas jsem měl v hlavě takovej guláš, že jsem si chtěl ... číst celédo uší nasypat pět knedlíků. A to je asi největší mínus týhle knížky - bude bavit lidi v knížce zmíněný, nebo lidi z teplickejch hospod. Linhartovy eskapády jsou vtipný a popisuje to jako bůh švandy, ale neodnesl jsem si z toho nic. Kromě tedy chutě se s ním někdy vylejt.